Leden 2007

V barvách chorobných

30. ledna 2007 v 19:00 | zazvorek uměním oněmělý |  Na co se pěkně dívá
V barvách chorobných - Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 - 1914 je název výstavy, na který jsme dneska mohl abýt přítomna. Dvě hodiny? To nestačí ani omylem...kdybych mohla, dívala bych se třeba celé odpoledne...Jetsli mě totiž něco zaujalo, pak je to tenhle námět - dekadence na konci 19. a na počátku 20. století...Ta výstava s e odehrávala v Obecním domě v Praze a byla moc zajímavě zkomponovaná, ať už po architektonický stránce, tak co se programu pro nás středoškoláky týkalo (i když upřímně - radši bych s etam procházela sama, bez průvodce a nutnosti vyhledávat určitý věci...)
K obrazům: útěky z reality, prázdnota, smrt, manipulace s city, sexualita, zlo,satanismus, nemoce, halucinace, psychózy, šílenství, okultismus, láska, distancování se, pohoršování, chtíč, skandálnost, prolomení tabuizovaných věcí...to jsou věci, který mě opravdu zaujaly a na obrazech vystavených autorů byly ještě působivější, než jen slova... A moje slova jsou zas emoc obyčejný na to, aby popsaly, jak na mě zapůsobily obrazy od Františka Koblihy, Karla Hlaváčka (Harakiri a Poprava duše byly skvělý..), Hugo Steinera, Josefa Váchala (Pláně elementální a astrální), Františka Kavána, Jaroslava Panušky (Zaklínači), Maxe Švabinského (Splynutí duší) nebo šílená Salome od Fr. Drtikola.....Skvělý, úžasně tajemný, ponurý....

Pohřeb

30. ledna 2007 v 18:34 | zazvorek dekadentní |  Co bylo napsáno
Až dobrý křesťan ze soucitu -
v rumišti nebo v příkopě
za temné noci bez přísvitu
tvé pyšné tělo zakope
v hodině cudných hvězd, jmž víčka
únavou už už klesají,
kd ypavouk v síti kořist vyčká
a zmije mladé vrhají;
pak bude po celý rok slýchat
vlčice skučet, výt a vzdychat
tvá lebka, odsouzená tu
být svědkem reje chlípných dědků,
bab věštkyň, lačných sousta k snědku,
a piklů černých pobertů.
Charles Baudelaire - Květy zla (1857)

Noční psychóza:D

28. ledna 2007 v 12:27 | zázvorek ponocovač |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Žirafa skáče po hlavě,
hlemýžď si drtí ulitu,
byli totiž na pecka oslavě
a co tam vypili půllitrů!
Zebra si svlékla proužky,
klokan si sešil kapsu,
oslavili své maturitní zkoušky
a co tam vypili šnapsu!
Pštros pořád tluče hlavou o zem,
plameňák vachrlatě tančí,
ne, nikdo z nich není blázen -
to jen všichni trochu jančí :)
Psáno za absolutní ospalosti dneska v noci-usínala jsem a zase se probouzela a v jednom probuzení mě napadlo, že si zebra svlékla proužky....a tak vznikla tahle básnička :D

Dvanáct kapek

27. ledna 2007 v 13:42 | zazvor |  Co bylo napsáno

Dvanáct kapek

Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: Co mě odděluje od pravdy?. A Mistr řekl: Nejsi sám, kdo je oddělený od Pravdy. Je mnoho takových. Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat jako velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé.

První příběh.
Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neexistovalo. A stejně tak je to i s mnohými lidmi. Stojí ve středu Boha a tvrdí, že Bůh nikdy neexistoval.

Druhý přiběh.
Chci svoji svobodu, dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch. Chci svoji svobodu, dožadovala se zase kapka. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak Chci svoji svobodu, dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá - spustila ji zase dolů. A tak byla opět v moři.

Třetí příběh.
Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale ne moře.

Čtvrtý příběh.
Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí, řekla kapka v moři.

Pátý příběh.
Bezpochyby, jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře.

Šestý příběh.
Asi se nikdy nepotkám s mořem, povzdychla si kapka v moři.

Sedmý příběh.
??le, co je mě po tomto moři, řekla kapka v moři.

Osmý příběh.
Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, nechtěla o moři nic vědět.

Devátý příběh.
Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky, aby mohly udělat povstání proti moři.

Desátý příběh.
Z titulu mé moci, řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, z titulu mé moci jsi od tohoto dne vyloučena z moře.

Jedenáctý příběh.
Jsi v mé lásce, řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.

Dvanáctý příběh.
Kdyby se mi podařilo..., uvažovala kapka vody, aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem. A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí jednou velice ublížila. Způsobila jí největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. Jen proto, že nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná jí chyběla - nestalo se z ní moře.

Poslední příběh.
Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. Ty jsi já, řeklo moře, a já jsem ty. Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to, co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět. Věz, můj žáku, moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí. Ale co když je taková kapka vody velice špinává, co potom?, zeptal se žák. Tehdy se Mistr z celého srdce rozesmál a řekl: Žádná kapka nemůže být tak špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit.

Francois Villon

27. ledna 2007 v 13:19 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Balada
(napsána léta Páně 1458)
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči,doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.
Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem s eminu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání;
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jež neznám, hotroucně se vinu;
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tome lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší;
srdečně přijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo brát smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

Galerka

24. ledna 2007 v 20:57 | zazvorek
Tak jsem zas přidala pár věcí z mojí tvorby do galerky....
A ještě něco....
Šel včera městem muž
a šel po hlavní třídě
šel včera městem muž
a já ho z okna viděl
na flétnu chorál hrál
znělo to jako zvon
a byl v tom všechen žal
ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl
ano to je on
to je on


Vyběh jsem do ulic
jen v noční košili
v odpadcích z popelnic
krysy se honily
a v teplých postelích
lásky i nelásky
tiše se vrtěly
rodinné obrázky
a já chtěl odpověď
na svoje otázky
otázky


Na ná-na na ná-na na
na ná-na na ná-na na
na-na na-na ná-ná
na ná-na na ná-na na
na-na na-na ná-ná
na ná-na na ná-na na
na-na na-na ná-ná


Dohnal jsem toho muže
a chytl za kabát
měl kabát z hadí kůže
šel z něho divný chlad
a on se otočil
a oči plné vran
a jizvy u očí
celý byl pobodán
a já jsem náhle věděl
kdo je onen pán
onen pán
Celý se strachem chvěl
když jsem tak k němu došel
a v ústech flétnu měl
od Hieronyma Bosche
stál měsíc nad domy
jak čírka ve vodě
jak moje svědomí
když zvrací v záchodě
a já jsem náhle věděl
ano to je Darmoděj
můj Darmoděj


Můj Darmoděj
vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se
můj Darmoděj krásné zlo
jed má pod jazykem
když prodává po domech
jehly se slovníkem


Šel včera městem muž
podomní obchodník
šel ale nejde už
krev skápla na chodník
já jeho flétnu vzal
a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal
ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl
ano - já jsem on
já jsem on


Váš Darmoděj
vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se
váš Darmoděj krásné zlo
jed mám pod jazykem
když prodávám po domech
jehly se slovníkem


Na ná-na na ná-na na
na-na na-na ná-ná
na ná-na na ná-na na
na-na na-na ná-ná
váš Darmoděj vagabund
osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se

Rychta In JAzz CluB

20. ledna 2007 v 22:12 | Jazz zazvor
Rychtunka v Jazz clubu 19. 1. 2007 : )Perfekto!!! Oskar Petr a JAzz Q to rozjeli jako by jim stále bylo dvacet a ne značně po čtyřicítce (jestli vám, pánové, je méně, tak se hluboce omlouvám:D). Asi nejvíc mě zaujalo Toledo, Meeting Spirit a Free Jazz- i když ostatní nijak nezaostávaly ;)!! Takž edávám nový fotos do galerky-sekce Rychta day nebo jak to tam mám a tak noo:)

Early spring

14. ledna 2007 v 19:11 | zázvorek turistický
Tak tam máme počasí jako na jaře...Asi už začnu zase chodit na túry- jestli to bude takhle pokračovat, můžu se na ně fakt začít připravovat:) No vlastně už dneska jsem měla první přípravku...malou,malinkou....
A proč píšu? Jen tak, třeba proto, že chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou a protože jsem napůl bdělá, napůl ještě v noční pauze -měla bych se smát, ale mám úsměv mikimauze....:)
Jste pro mě vše, otče i matko, však nejvíc je mi mé telátko!:D Telátko oblíbené....
Miluju hmyz:))

Pravdivý až to bolí

12. ledna 2007 v 21:20 | zazvorovec |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Svět je nádherná knha, která ale nemá cenu pro ty, kteří neumějí číst.- Goldoni
Štěstí si pro vás nepřijde, jděte vy za ním....
Copak všichni chtěj vidět svět jenom černej? Copak ty barvy nikdo nevidí? Proč si všichni myslej, že každej chce ubližovat jen jim a neni nic a nikdo na světě,co by je mohlo těšit? Proč nwchtěj vidět to hezký, co by mohli mít, kdyby jen oni sami chtěli? Jediná věc, která člověka může omezit, je smrt-dokud žije, nic neni tak hrozný, pokaždý s edá něco dělat...nikdy neni úplně sám,nikdy! A nikdy se proti němu nespiknul celej svět, nikdy neni všechno špatný! Proč si tak málo lidí váží i toho mála, co má? Proč si tak málo lidí chce vážit toho, že jsou i dobrý věci a sám se zahání do toho temna?????!

Fears....no fears?

12. ledna 2007 v 10:11 | sad zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Proč????Proč zase ty nálady a úvahy o tomhle zasranym světě??Proč už to zase přišlo???Proč tě to pořád přepadá??Děje se tu zase něco, co jde mimo mě...