Únor 2007

Paranoia?

28. února 2007 v 15:15 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Co se najednou děje? Proč najednou ten chlad, odstup, nezúčastněnost, nekomunikativnost? Proč najednou taková odtažitost? Je to jen paranoia, schýza (kterou ovšem v tom případě má víc lidí...), nebo za to může barevný optický klam vznikající díky slunci a dešti? Nebo někdo/ něco úplně jinýho? Třeba se pletu, ale poslední dobou mi to tak připadá... taková urážlivost a nekomunikativnost...proč? Už nejsem to ono? Nudim? Doufám, že to je fakt jen schýza...

Srdce do formaldehydu a z bedny záchrany se line Without YOU I´m nothing

26. února 2007 v 8:30 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
To je zajímavý...když někoho strašně moc chceme vidět, chceme s nim mluvit, vědět jak se má, jak s emu vede...tak ho vidíme jednou za x týdnů/měsíců anebo vůbec... a hrozně to bolí. Ale pak přijde doba, kdy už ta potřeba neni, nevadí, že se neobjevuje a dokonce už to ani nechceme, jsme šťastný a spokojený a ty doby jsou pryč...nechybí nám. Pak se ale ten člověk nečekaně objeví, přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme a kdy si to nejmíň přejeme a zase jakoby nic, jakoby s enic nestalo. Zákon schválnosti? A jak pak máme zareagovat my? Naštváním? Neschopností komunikovat? Útěkem? To jde jednou, ale co pak až se to bud eopakovat znovu? Zase utéct? Vždyť nejde utíkat pořád....
Vypíchnout oči, zacpat uši a žít jen čtyřmi stěnami, ve kterých je ono srdce zakonzervované ve formaldehydu...
Jeho srdce je loutna zavěšená, sotva se ho dotkneš, zní. (tenhle sitát je z E.A.Poea)
A voda se valí všude kolem, ale vodní princ nepomůže, ten si radši vezme aqualung a zachrání sám sebe, ostatní utopí, podívá s ejim do očí a strčí hlavu pod vodu, aby j epak vytáhl na břeh chcíplé a vyčerpané a třeba nad nimi i zaplakal....(ne,to už neni E.A. Poe, to je zazvorek...)

Japonsko - země vycházejícího slunce

23. února 2007 v 12:35 | Gejsha zazvorek |  Co není kam upíchnout
Japonsko je další ze zemí, kterou bych určitě chtěla navštívit....ale výčet zemí, do kterých se chci podívat,by byl hodně širokej, proto si tu vybírám hlavně ty, o kterých vim nejvíc:)
Takže:
Japonsko (Nippon, Nihon)
Japonsko tvoří přes 6900 ostrovů a ostrůvků táhnoucích se v délce asi 3500 km.
Rozloha: 377 835 km2
Japonsko je rozděleno an pět oblastí - největšími jsou Honšú (227 413 km2), Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a souostroví Rjúkjú s nejvýznamějším ostrovem Okinawa.
Počet obyvatel: 126 000 000
Hlavní město: Tokio (cca 8 000 000 ob.)
Státní zřízení: konstituční monarchie (hlavou státu je císař!!)
Měna: Japonský jen (1JPY = 100 senů)
Japonsko a lidé / kultura:
Tak nějak přemejšlim, čim začít, je toho moc a moc...Takže to vezmu napřeskáču, nesystematicky a hlavně bez hlavy a paty:D
Tak třeba náboženstvím:)Hlavními náboženstvími jsou šintoismus ( uctívání přírodních božstev- každá skála, jezero či řeka mají svého boha, podstatná je výprava na posvátnou horu Fudži. O téhle tématice je taky dost a dost v anime filmu Princezna Mononoke - mimochodem doporučuju;)), dále budhismus, konfucianismus (morální hodnoty), taoismus (jin a jang) a snad i křesťanství. Víra v přírodní božstva je, myslím, dost výrazná. A celkem sympatická, když vezmeme v potaz, na kolik si Japonci váží své přírody. Trocha ekologie by nezaškodila nikde....
Další kapitolou jsou známé geiši. Opravdu to nejsou prostitutky, jak si spousta lidí myslí, ale inteligentní luxusní společnice, které dokonce kvůli svému povolání musí vystudovat speciální školu. Jsou tu od toho, aby muže bavily, mluvily s nimi o všem možném - musí mít tedy obrovský přehled, musí umět hrát na nějaký hudební nástroj, zpívat a případně malovat, tančit, aranžovat květiny (ikebana) nebo musí ovládat umění čajového obřadu...doslovný překlad slova geiša je navíc " žena předvádějící tradiční umění". Oblékají s edo kimon starých střihů a účesy i líčení odpovídají situaci. Dnes už jich není mnoho, proto si je často zamlouvají jen bohatí turisté nebo vysoce postavení muži.
Zajímavá je určitě i Jakuza - japonská zločinecká organizace. Ale neprovádějí pouze ty nezákonné věci, jako všude na světě (erotika, drogy atd.), ale zajímavější je jejich údajná spojitost s kontrolou a ovládáním stavebního průmyslu. Zvláštní také je, že po zemětřesení v roce 1995 byla Jakuza první, kdo zřídil nouzové kuchyně a pomáhala těm, kdo katastrofu přežili ještě dříve, než zakročili úředníci.
A co třeba kimono? Znamená to to, co se obléká / nosí. Dostala s edo Japonsko okolo 13. století z Číny a velmi brzo se stala standartním druhem oblečení, protože požadavkům na pohodlné oblečení vyhovovalo daleko lépe, než oblečení kalhotové. Kimon je spoustu druhů, od drahých hedvábných až po lehké letní nebo zateplené vatové zimní. Nezbytnou součástí je pás Obi, kterým se připevňuje k tělu. Dalším výrazným doplňkem celkového zjevu je vějíř. Používá s espíše při slavnostních a zvláštních příležitostech (divadla, zápasy sumo..), málo známý je jejich význam i v boji. Využití vějíře jako zbraně je totiž nečekaně široké... Co s ednešního oblékání týče, JAponci s enechávají dost ovlivňovat západním světem, zároveň si ale ponechávají některá svoje specifika. Někdy to vypadá, že (hlavně mladé dívky) jsou na sebe schopní natáhnout cokoliv:) Ale na druhou stranu Japonci v práci jsou velmi konzervativní a nepochopím, jak i v tom největším vedru můžou celý den prosedět v kravatách...
Origami:) Moje oblíbená skládačka, i když umění Japonců s erozhodně nevyrovná. Jeho počátky spadají někdy do 9. století. Původně se skládanky věšely jako ozdoby pro štěstí k malým dárkům, dnes je povýšeno na umění. Snad každá rostlina nebo zvíře má i svůj papírový vzor...
Lázně - sento. Většina Japonců kdysi neměla vlastní koupelny a veřejné lázně pro ně nebyly jen možností, jak smýt špínu a pot, ale i místem setkávání se známými a centrem společenského života. Poválečná modernizace ale rapidně změnila japonský životní styl a počet návštěvníků lázní rapidně klesl. A jen tak mimochodem - i o téhle věci se dá dozvědět z anime filmů- co takhle zkouknout úžasnou Cestu do fantazie?;)
Fenomén manga. Tak tohle téma vezmu jen velice stručně, protože si nechci udělat ostudu s tím, jak málo o tom vím - jsou tu lidi, kteří tomu rozumí mnohem víc než já:). Takže- manga je skutečně fenomén. Komiksy a tlusté sešity s různými tématy čtou úplně všichni, mladí, staří, úředníci, školáčci... Slovo manga vymyslel grafik a ilustrátor Kacušika Hokusai tak, že spojil dva znaky- první jako "nedbalý" nebo "proti své vůli" a druhý s významem "obraz". Osobně moc filmů ani seriálů neznám, měla jsem zatím možnost vidět jen dva slavné filmy - Cesta do fantazie a Princezna Mononoke, ale ty nejsou určeny pouze fanouškům anime, podle mě mají co říct i ostatním....Více na webu kolegy vampíra:D
Písmo kaligrafie není doménou výlučně Japonska, ale celého Dálného východu, především Číny. Texty se píší shora dolů, což umožňuje spojování znaků v jeden pohyb (čáru).
Japonci mají velmi silný vztah k hudbě. Gagaku je důležitým pojmem v japonské tradiční hudbě a znamené něco jako ušlechtilá hudba. Spojuje v sobě prvky čínské, indické a japonské hudby. Šakuhači je zase známá flétna vydávající melancholické tóny. Dnes jsou mladí ovlivněni především západní hudbou (J-rock a J-pop), ale úcta k tradicím je stále silná.
Čaj a čajový obřad. Čaj samozřejmě pochází z Číny, ale Japonci si k němu také vybudovali velice silný vztah:) Pěstování čaje zde má pevnou tradici a pokračuje dodnes (nejlepší čaje se sklízejí v oblasti Kjóta). Japonský zelený čaj se rozhodně nesladí a pro každý druh je určena zvláštní teplota horké vody. Avšak čajový obřad nemá nic společného s běžným pitím čaje. Asi jen těžko si totiž dovedu představit, jak ráno vstanu o půl až hodinu dříve jen kvůli zdlouhavému a preciznímu obřadu...na ten si člověk musí udělat čas.
JAponský čajový obřad čadó .... zde je souhrn pravidel, která jsou dodnes považována za důležitá ke správnému pochopení čajové cesty:
Udělěj lahodnou misku čaje.
Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se v něm ohřála voda.
Květiny uprav tak, jak vypadají na louce.
V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla.
Vše konej s předstihem.
Buď připraven na déšť.
Měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.
Čajový domek (Sukija) se skládá z:
mizuja- přípravna
čašicu- vlastní čajový domek
rodži - zahradní cesta
joricuki- čekárna pozvaných hostů
Nádobí a náčiní potřebné k čajovému obřadu:
čawan- čajová miska
čaire- keramická či lakovaná schránka na práškovaný čaj
časen- bambusová metlička
čašaku- bambusová lžička
kaiši- sada papírových ubrousků (měl by mít každý host)
vějíř- taky by měl mít každý
Samotný obřad se dá rozdělit na několik částí. V té první s epodávají rúzne sladkosti, čajové cukrovinky nebo lehké pokrmy. Pak je krátká přestávka (že by kvůli vytrávení?:D). Poté následuje hlavní část obřadu a to podávání hustého a pak řídkého čaje. Celý takovýto obřad by trval kolem čtyř hodin, al eněkdy s epodává pouze řídký čaj a to trvá jen hodinku a půl. V blízkosti vchodu do čajového domku je kamenná kašna s čerstvou vodou, kde si každý host v úklonu opláchne ruce a vymyje ústa.Ale celý obřad tady popisovat nehodlám, je tam tolik podrobností, že už se to nechce rozepisovat ani mně:)
Bojová umění jsou také klenotem Japonska, který se rozšířil do celého světa. Jsou jimi například aikido, jo jutsu, judo, karate do, kendo, sumo...Japonské meče nebyly vždy zahnuté, jak je vidět ve filmech, ale bývala období, kdy měly ostří rovné jako klasické meče. Existuje jistý morální kodex vytvořený pro samuraje. Bushido je v překladu něco jako "cesta válečníka". Samurajská oddanost a absence strachu byly popsány i ve filmech, například v Posledním samurajovi je i scéna s harakiri - sebevraždou samurajského válečníka, který při samotném vykonávání harakiri (rozpárání břicha mečem) nesmí ani pípnout. Kam až to může dojít...
Elektronika a technika je v Japonsku na špičkové úrovni. Vysoká kvalita a spolehlivost. Značky jako SONY, Nikon, Panasonic, Toshiba, JVC nebo Pioneer zná opravdu většina lidí. Už jen obliba foťáčků, tak jak ji známe u japonských turistů, na něco poukazuje:) Yamaha, Suzuki, Mitsubishi, Toyota, Kawasaki, Honda...to také nejsou neznámé pojmy (ježiš, ján jen doufám, že jsou to všechno fakt japonské značky:D). Robotíci, kecající záchody, pomocníci v domácnosti a další dost svérázné vynálezy jsou ale důkazem technické vyspělosti Japonska, stejně jako bezhlučný rychlovlak šinkanzen.
Jídloo:) Saké neboli rýžové víno je dalším "symbolem" Japonska. Sochu je alkohol vyráběný z obilovin nebo brambor. Zvláštností jsou nápojové automaty s nealkem, na které narazíte na každém rohu (a někdy i třeba dvakrát:)) a často také překáží v cestě chodcům (resp. cyklistům). Dalším až trapně známým pojmem je sushi. Syrová ryba, kopeček rýže a chaluhový list už známe i v našich restauracích. Hůlky- haši se drží vždy v pravé ruce a prý není těžké se s nimi naučit jíst. Tak to by mě ale vážně zajímalo, kdo tohle prohlásil:)). A ještě něco ke koření - chci upozornit na wasabi, což je japonský křen, který je extrémně silně ochucený. Buď s epodává jako kořen nebo v podobě pasty v tubě. A jmenuej se podle něj jeden fajn film S Jeanem Renem:)
Co ještě k Japoncům dodat? Rádi cestují, jezdí všude na kolech (ale s neuvěřitelnou obratností se dokážou vyhýbat chodcům a překážkám), jsou úslužní (i zaneprázdnění číšníci v restauraci VŽDY pozdraví), každý se vám plně věnuje, obsluhuje vás, dává vám veškerý komfort, snadno se pro něco nadchnou, jejich obrovskou zálibou je karaoke a bary určené přímo k tomu, potrpí si na přesnost (všechny japonské vlaky jezdí na minutu přesně!), jsou přátelští, ctí tradice a přírodu, co se rodiny týče, jsou ke svým dětem až příliš benevolentní (proto jsou často nehorázně rozmazlení a uječení:)), zato k manželkám zase až moc chladní (žena musí být v domácnosti, má pečovat o rodinu a ne vydělávat vlastní peníze, žena je muži podřadná)....
Japonsko a příroda:
Už jsem se zmiňovala, že Japonci přírodu doslova uctívají.Posvátná je hora Fudži, na kterou by se prý měl během svého života vydat každý Japonec. Samostatnou kapitolou by bylo pěstování bonsají, pidistromečků (jen tak mimochodem- když jsem si bonsajku pěstovala já, vydržela mi asi měsíc a pak umřela suchem:D). Pak tu máme nádhernou sakuru, třešeň pilovitou. Kvete v dubnu až v květnu a je to taková nádhera, že se z toho obvykle stává velká událost. Sakura vždy inspirovala japonské básníky a hudebníky k nádherným poetickým veršům a tónům. Proč to nemůže ve velkém růst i u nás?:( Tvorba japonskyých zahrad s estala uměleckým směrem a přestože má původ v Číně, Japonci si ji uzpůsobili k obrazu svému. Ze zvířat je zajímavý velekrab japonský, který má rozpětí nohou až 3 metry (obrovská to obluda...).
Jedna věc, kterou u mě Japonsko ztrácí body, je lov velryb. Loví je pod rouškou výzkumu, ale maso je nakonec prodáno v obchodech za vysoké ceny. Takový obchod s ejim určitě vyplatí...Hnus hnus hnus!!!
Mno, tak jsme tak nějak vyčerpala svoje znalosti i neznalosti o Japonsku, nezbývá než dodat, že jestli s etam podívám, umřu radostí:)

Island - Země gejzírů

16. února 2007 v 6:18 | zazvorek cestovatel |  Co není kam upíchnout
Jen tak pro zajímavost jsem s erozhodla uvést tu alespoň základní údaje o zemi, kterou bych chtěla navštívit ze všech zemí světa nejvíc (když neberu v potaz, že stejně bych chtěla procestovat všechno, co jde:)). Jestli se tam jednou podívám, splní se mi sen....
Island obecně:
Oficiální název: Islandská republika
Hlavní město: Reykjavík (178 000 obyvatel:D)
Rozloha: 102 829 km2
Počet obyvatel: 286 000
Hustota zalidnění: 2,6 obyvatel na km2 (vtipný:))
Měna: islandská koruna
Průměrná délka života: muži 77,6 let, ženy 81,4 let
Island a lidé:
Islandština (islenzka) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 225 00 osob na Islandu (úřední jazyk) a asi 40 000 lidí v USA. Díky izolovanému vývoji si zachovala téměř nezměněný středověký ráz. Nářeční rozdíly prakticky neexistují, téměř chybí přejatá slova.
Islanďané jsou velmi pověrčiví. Věří v přírodní síly, vlivy hvězd a nadpřirozené jevy. Často navštěvují různé seance, kartářky, vykladače snů, čtou z čajových lístků....I dnes věří v existenci neviditelných tvorů, o kterých se vypráví ve starých ságách. Nejznámější jsou asi skřítkové... V r. 1988 začala výstavba silničního tunelu, který měl zkrátit cestu a vyhnout s e srázu. Brzy došlo ke dvěma sesuvům půdy. Tunel byl nakonec otevřen na jiném místě, neboť místní lidé sesuvy pokládali za výstražná znamení rozzlobených skřítků a poprosili svého poslance, aby byly práce zastaveny. I to se na Islandu může stát...a proto mě tak láká - podivná země....
Na ISlandu je také vysoká životní úroveň a lidé se zde dožívají vysokého věku. Jen v zimních obdobích trpí více než kdy jindy depresemi způsobenými nedostatkem světla a špatným počasím.
Příjmení jako taková neexistují, Islanďané používají pouze svá křestní jména. "Příjmení" s ev případě nutnosti odvozuje od jména otce a přidává se k němu koncovka -son- syn nebo dottir- dcera.
Ještě v nedávné době (buhví, jak je to vlastně teď:)) byl důležitým členem rodiny bytelný džíp - jiným způsobem s epo Islandu dalo přepravovat jen těžko.
Islanďané jsou milí, přívětiví, mají smysl pro humor, každý s es každým zná (není s eco divit, když jich je v celé zemi jen pár:D) a většinou to jsou velké idividuality...
Jen tak na doplnění - vznikl zde nejstarší parlament na světě, Alting.
Populárním sportem je mužská házená a vydává se tu nejvíc knih na jednoho obyvatele na světě (prý přečtou 4 knihy do roka, což je světový rekord). Není tu zvykem používat kapesník, proto všihni popotahují. (fuuuj:))
Islanďané jsou potomky Vikingů a Normanů, žijí převážně na pobřeží, vnitrozemí je téměř liduprázdné.
Kriminalita je na velmi nízké úrovni a to ještě většinu krádeží způsobují turisté.
Existují tu pouze dva televizní programy- 1 státní a 1 soukromý. Zprávy v novinách jsou stručné, ale kulturní a sportovní zpravodajství (box je jako sport zakázaný!) jsou velice dlouhé a bohaté, je tu také mnoho nekrologů.
Významnými kulturními osobnostmi jsou rozhodně zpěvačka Björk (já jí zbož'nuju!!), spisovatel Thórberg Thórdarson nebo prezidentka Finnbogadótir. Pro mě osobně jsou také zásadní zasnění Sigur rós, jejich hudba je pro mě jako výlet do jiného světa...
Island a příroda:
Sopky, hory, gejzíry.... jako snad všechno, i příroda je na Islandu vyjímečná a zajímavá. Tenhle ostrov sice nepřekypuje bujnými lesy nebo snad pralesy, ale má spoustu jiných zázraků.
Nachází se zde známý ledovec Vatnajökul - největší pevninský ledovec Evropy.
Roku 1783 došlo na Islandu k největšímu výlevu lávy, který kdy byl v historii Země zaznamenán. Během padesáti dnů pokryla láva 370 km2, po osmi měsících už to bylo 565 km2. Důležité jsou horké prameny, které obyvatelé využívají k vytápění domů nebo skleníků s ovocem.
Všude roste zeleňoučká tráva, mechy, lišejníky, kam se podíváme, vidíme následky vulkanických pochodů. Je tu spoustu vodopádů a jezer, to vše se zamozřejmě neobejde bez legend.
Ovce. Narazíte na ně kdekoliv a kdykoliv. Nevyskytují se tu žádní plazi ani jim příbuzní živočichové, zato tu najdeme přes 100 druhů ptáků a spoustu druhů ptáků vodních ( vím, že je tam oblíbeným zvykem pozorovat a chytat jednoho ptáka, ale i kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, jak se kurňa jmenuje:D). V řekách žije nespočet ryb, v mořích pak převážně tresky, platýsi a sledi.
MNo, co na závěr? Snad jen to, že musím hodně zamakat, abych se tam vážně jednou mohla vydat a nejen jezit prstem na mapě, případně koukat na obrázky z internetu...
Poslední poznámka: jestli se k tomu dohrabu, přibude sem ještě Japonsko...fakt vás ale nenutim to číst!=)

The Wall part II

11. února 2007 v 13:32 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
.......Wake me up when September ends....

Lucie

11. února 2007 v 13:24 | zazvorek |  Texty
Dotknu se ohně
Já chci bejt sám, snad se ztratíš
Nebudem se bavit o divadle
zchudlým a rozpadlým
Chci zůstat utajen
Vzpomínka z loňskejch dotyků
Viděl jsem čistý nebe nad stromy, svítilo slunce, bylo po dešti
Dotknu se ohně
Hledej, hledej, hledej mě mezi kousky popela
Hledej, hledej, vím, že jsi to takhle vůbec nechtěla
Hledej, hledej, hledej, možná uhodíš se do čela
Hledej, hledej, hledej mě (mě) mezi kousky popela
Po ránu a k večeru probouzíš se a jdeš spát
Po ránu a k večeru se rodí opuštění
Zapadáš se sluncem
Ne já jsem s tebou
A to je všechno, už chci bejt sám
Dotknu se ohně
Hledej, hledej, hledej mě mezi kousky popela
Hledej, hledej, vím, že jsi to takhle vůbec nnechtěla
Hledej, hledej, hledej, možná uhodíš se do čela
Hledej, hledej, hledej mě (mě) mezi kousky popela
Město usíná a je to zvláštní,
za tmy mě vítr zvedá z prachu, odkud jsem přiletěl
Divný, divný byl jsem mezi kousky popela
Dotýkal se ohně, i když ne docela
Teď kolem tebe projdu se zavřenýma očima
Šedý, ou šedý, jsou šedý, šedý a vlhký
Město usíná a je to zvláštní,
za tmy mě vítr zvedá z prachu, odkud jsem přiletěl
Divný, divný byl jsem mezi kousky popela
Dotýkal se ohně, i když ne docela
Hledej, hledej, hledej mě mezi kousky popela

Edgar Allan Poe

10. února 2007 v 12:14 | zazvorek četbou zaneprázdněný:) |  Co bylo napsáno
Edgar Allan Poe (19. 1. 1809 - 7. 10. 1849)
Poe je představován jako autor pochmurný, vážný, tajemný a záhadný. TAké detektivní příběhy, díky nimž je Poe představován za otce moderní detektivky, byly u nás často vydávány. Avšak Poe mystik, který hovoří o těžkosti lidského údělu jazykem symbolů a tíživých, DEKADENTNĚ melancholických obrazů, nebo dokonce Poe jako satirik burleskního stylu, který si bral na mušku literátské manýry své doby, pseudointelektialismus či zálibu v senzacích všeho druhu, byl u nás opomíjen.
Poe parodoval nejen jiné autory, ale i sám sebe. Měl ve zvyku napsat na stejné téma vážnou povídku a potom její komickou variantu. Kritika si jeho groteskního smyslu pro humor příliš necenila, možná i proto, že byl schopen zlehčovat nebo parodovat díla, kterých si sám nejvíce vážil.
Stejně jako na jeho literární tvorbu, tak i na Poea existují nejednoznačná hodnocení a rozporuplné vzpomínky. Poeovi přátelé zdůrazňovali nejen stinné, ale i světlé stránky jeho osobnosti, a tak mohou mít pravdu jak ti, kdo tvrdí, že Poe byl zdvořilý, okouzlující, tichý, sympatický člověk, stejně jako ti, kdo ho popisují jako nespolehlivého, nevyrovnaného, hysterického podivína a notorického lháře, který nedokázal vyjít ani s nejbližšími přáteli.
Již za jeho života s ekolem něj vyrojilo spoustu pomluv a výmyslů. Poe pověsti o sobě nevyvracel,ale naopak různé mystifikace o sobě ještě šířil - uváděl například falešná data narození.
Zůstává kontroverzní postavou i dnes. Nadále je záhadnou, fascinující bytostí, která nám nastavuje různá zrcadla a vrhá nás do konfrontace s temnými či groteskními stránkami naší mysli.
Tak praví obal knížky Krajina stínů, kterou jsem si vypůjčial teprve včera v knihovně. Zaujala mě tak, že jsem kvůli ní byl avzhůru dýl, než jsem mohal vydržet a nechtěla jsem se jí vzdát, ani když už mi padaly víčka....takže jsem usnula s ní v posteli:) Je malinko zmuchlaná, tak s eknihovně tímto omlouvám:D Ztím jsem přečetla skoro půlku, druhou dotáhnu zejtra... Je to skvělý, zatím mě nejvíc asi dostaly povídky Ligeia a vtipnej Smrtihlav. Rozhodně doporučuju...

The Wall

8. února 2007 v 6:29 | zazvorek
Ne, teď nemám na mysli The Wall od Pink Floydů, ale zeď jako takovou...zeď, přes kterou se nemůžu dostat...ne kvůli NeZ...,ale kvůli NeS....

New art

5. února 2007 v 19:37 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Možná je to podobný něčemu známýmu, al ebylo to kresleno podvědomě, bez předlohy :)

Björk a její vliv na Frantu 4 a půl:)

4. února 2007 v 20:44 | zazvorek pokusný
Nový poznatek - strašilka moje milovaná poslouchá Björk!!! Všimla jsem si totiž, že když ho totiž mám na stole hned vedle hi-fi věže, reaguje na ní :) Pokud něco dělá, zarazí se jakoby poslouchal a když je v klidu, rozpohybuje s etak, že to vypadá, jako by tancoval:D Je to nádherný... a s timhle se mám loučit? Se zvířětem, kterýmu chutnaj kamarádčiny růže a který poslouchá islandskou muziku? Začínám toho tvora zbožňovat... přece se ho nemůžu vzdát:( Copak si už otecko nevzpomíná, že už jsem kdysi brouky doma měla? Najednou mu vadí hmyz....a to mě podporoval v mym snu bejt entomoložka a mít brouky celej život všude kolem:D Franto Franto....:((