Květen 2007

Severští bohové 2

30. května 2007 v 6:41 | zazvorek |  Mytologie
Tak a máme tu pokračování:)
Njörd je severský bůh moře, větru, plodnosti, patron rybářů a námořníků. Jeho posvátnými zvířaty jsou rackové a tuleni. Jeho dětmi jsou Frey a Freya, manželkou Skadi.
Frey je synem Njörda a manželem Gerdy. Je to patron míru, prosperity, střeží letní slunce a je vládcem bílých Álfů. Prý je nejušlechtilejší ze všech statečných bohů a druhý nejkrásnější. Hlavními atributy jsou ztopořený úd, zlatý kanec Gallinbursti,oď Skínbladni a kouzelný meč. Kvůli lásce o něj přišel, díky čemuž pak při ragnaröku zemře.
Freya je sestra Freye a její jméno v překladu znamená "milovaná". Freya je bohyní plodnosti, lásky, krásy, čarodějnictví a války. Nejlépe prý ovládá seid- magii Vanů. Jejím dnem je pátek (Friday!:)). Je ÓDinovou partnerkou a padne s ním v boji. Má roucho, díky kterému s emůže proměnit v ptáka.
Heimdall je jeden z nejzvláštnějších bohů. Otcem je samotný Ódin. Jako hlavní úkol má stanoveno hlídání sídla bohů v Ásgardu. Nepotřebuje spát a má tak dobrý sluch, že slyší růst trávu adokonce i vlnu na hřbetech ovcí. V poslední den bitvy zaduje na svůj roh Gjallarhorn, jehož zvuk se rozletí do všech koutů země. Při ragnaröku zůstane jako poslední z bohů a bojuje s Lokim.
Hel je bohyní podsvětí a dcera Lokiho. Popisuje s ejako napůl bílá a napůl černá postava, někdy jako zčásti krásná bytost a zčásti jako hnijící mrtvola. Když jde, neustále se dívá k zemi. Jejími sourozenci jsou had Midgardsormr a vlk Fenrir.
Loki - nejlstivější ze všech bohů. Původně uzavřel pokrevní bratrství s Ódinem a byl přijat mezi Ásy, při ragnaröku ale bojuje proti nim. Navzájem s epak pobijí s Heimdallem.
Sif je manželkou Thóra, bohyní úrody, plodnosti a obilí. Proslula svou krásou, na kterou Loki žárlil- proto jí jednou v noci ostříhal vlasy. Thór ho druhý den donutil, aby ustřižené vlasy nahradil parukou ze zlata. Tyto vlasy pak rostly samy.
Ragnarök. Konec světa, zánik bohů, poslední bitva dobra a zla. Přežije ho osm dobrých bohů a jeden lidský pár, který se ukryje v kmeni stromu Yggdrasilu, proto má být svět obnoven. Bohové vědí, že ragnarök nastane. Znají věštbu, že dojde k velké bitvě, při níž zemřou, přesto se na ní připravují. Nejprve prý přijde krutá zima a takové přijdou po sobě tři, aniž by nastalo léto. Po celé zemi zavládnou kruté boje. Slunce a měsíc spolknou vlci, kteří je pronásledovali, a vše pokryje neproniknutelná tma. Z moře se vyplazí obrovský had Midgardsormr v bojovné náladě a uvede do pohybu loď z nehtů mrtvých Naglfar. Řídí ji obr Hrym, kormidelníkem je Loki. Z jihu přijede démon ohně Surtr se syny Múspellheimu. Nejhorší je ale vlk Fenrir. Heimdall zatroubí na roh a všem tak dá vědět, že nastal ragnarök. Bohové se obléknou do boje. Frey bojuje se Surtrem a padne, Thór bojuje s hadem a zabijí s enavzájem. Fenrir spolkne Ódina, ale je zabit Ódinovým synem Vidarem. Surtr pak vrhne na celou zem oheň a všechno spálí. Po ragnaröku však z oceánu vyvstane nová země, kterou zalidní noví lidé a a v troskách Vallhaly naleznou poselství Ódina- runy....
Tak a timhle končim severskou mytologii,páč mi to stejně nikdo nečte:D

Severští bohové

28. května 2007 v 19:46 | zazvorek |  Mytologie
Takže severská mytologie part II je tu:)
Ásové jsou mladší skupina bohů severské mytologie. Praktikují magii gald, což je magie veršů a zaříkání. Jejich sídlo se nazývá Ásgard, centrum jejich kultu je ve švédské Uppsale. Díky kouzelným jablkům nestárnou,ale nejsou nesmrtelní - většinu z nich čeká konec při ragnaröku (o tom příště:D). MEzi Ásy patří například Ódin nebo Thór.
Vanové jsou méně známá polovina severského božstva. Praktikovali seid - rituální magii. Narozdíl od Ásů nejsou zaměření na válčení, ale spíše na plodnost a prosperitu. Sídlí ve Vanaheimu. Patří mezi ně Frey, Freya nebo třeba Njörd.
Obě skupiny spolu původně soupeří,ale nakonec stejně dojde k jejich prolnutí.
Ódin je hlavní severský bůh. Je to otec všech, patron básníků,bojovníků a státníků ,bůh smrti, války, magie. Bůh extáze, šamanství. Dokáže věštit, čarovat, ovládat mysl nepřátel a měnit podobu. Způsobuje také noční bouře, patří mezi stvořitele lidí. Jedno své oko vyměnil za moudrost a získal runy. Má dva bratry (Vili a Vé). Vlastní oštěp Gungnir, jenž nikdy nemine cíl - tímto oštěpem vykonal první vraždu, díky které se začala válka s Vany. Pak má ještě osminohého koně Sleipniho a kouzelný prsten Draupni.
Thór je druhý nejdůležitější bůh severské mytologie. Jeho otcem je samotný Ódin, matkou Fjörgyn. Jeho ženou je Sif a s ní má dceru Trúd. Vládne nad bouřkou a blesky. Vlastní kladivo Mjollni, které vrhá v podobě blesku a pak s emu vrací zpět do ruky. Bojuje s ním proti obrům, ale oře jím i půdu a tím zlepšuje úrodu. Ptří mu ještě kouzelné rukavice, kterými chytá kladivo a opasek síly. Jeho znakem je svastika- symbol pohybu a energie. Cestuje ve voze taženém dvěma kouzelnými kozly. Jeho dnem je čtvrtek (Thursday:)).
Einherjové jsou duše mrtvých bojovníků, kteří zemřeli hrdinskou smrtí an bojišti. Shromažďují se ve Valhalle a jejich pánem je Ódin. Až nastane ragnarök, vyjdou na poslední bitvu spolu se silami zla.
Álfové (v angličtině elfové, v češtině skřítci nebo trpaslíci:)) jsou bytosti menšího vzrůstu a jsou lidem obvykle užiteční. Dělí se na tmavé a světlé. Světlí - také sliční- álfové jsou podobní lidem a jsou vysocí a štíhlí, mají dlouhé, většinou tmavé vlasy, špičaté uši a jemné rysy. Mají na starosti růst rostlin. Sídlí v Álfheimu. Tmaví - černí álfové jsou malí a žijí pod zemí. Často s eo nich mluví jako o skřítcích nebo permonících.
Tak nejdůležitější máme za sebou, příště bohové část 2.,ať toho neni tolik najednou zase:)

Severská mytologie-part 1

24. května 2007 v 20:38 | zazvorek |  Mytologie
Sael! Helvítis Andskotans Djöfulsins! (ne ba ne,to už j e moc vostrý:D)
Jsem netušila, že existuje i faerština:D-Kann eg fáa eitt glas av öl?(pivooo,jo to bych si dala:))
Severská mytologie pochází od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí (např. Švédi, Dánové, Finové..)
Severská mytologie rozeznává devět světů. Jejich názvy jsou zakončeny na -heimr (-heim; říše, svět) nebo na -gard (sídlo, země).
SvětProtisvětKontrast
MúspellheimNifelheimOheň a horko × Led a chlad
ÁsgardHelheimNebe a hrdinská smrt × Podsvětí a obyčejná smrt
VanaheimJötunheimTvoření × Ničení
ÁlfheimSvartálfheimSvětlo × Temnota
Všechny světy spojuje Yggdrasil, strom světa. Vztahy mezi světy nesjou úplně jasné, ale takto nějak vypadá jedna z možností:
Nad zemí: Álfheim - země světlých álfů (elfů)
Ásgard - sídlo Ásů
Střed: Midgar - středozem, svět lidí
Vanaheim - země Vánů (na Z od Midgaru)
Jötunheim - země obrů (na V)
Múspellheim - ohnivý svět, domov ohnivých obrů
Niflheim - svět ledu, domov prvních obrů
Pod zemí: Svartálfheim (Nidavellir) - sídlo trpaslíků, černých álfů
Helheim - říše mrtvých, vládne zde bohyně Hel
Pokračování příště, ať toho neni tolik najednou:)
Na řadě jsou bohové a důležité události:)

Fotky again a tak

23. května 2007 v 5:45 | zazvorek
Tak zase nějaký fotky viz Místa , My photosss a Moje tvorba...
People are people....
Something rotten in our mind...
Chili mix

Fixa

22. května 2007 v 16:02 | zazvorek |  Texty
Letadlo
já nemám hudební nadání
jsem jenom pistole která míří
na tvoji hlavu když se prohání
tam někde v sobě
schovaná za mříží

je tvoje duše jericho
a tvoje srdce je antarktida
letadlo přistálo na břicho
nasednem do něj a poletíme třeba

a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
z radia zabíjí london beat
pláž je celá tvoje-nikde žádnej arab

a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
v srdci máš náboj
a pistoli teď držím já a to je písnička jiná

prenatální blonďáček opustil svět
vanilkových doutníků a skořicových káv
a teď ležel schoulenej na dně sedadla
pak se probudil otevřel oči otevřel dveře
vystoupil pomalu se blížil
a najednou šel proti tobě

přistřihnete oční linky
rozervete hlavy a slepíte zbytky
z antarktidy do jericha
od sebe pryč a nakonec nikam
Snídaně z elektřiny
San Piego dobrý ráno
ještě tak mrazivý-že ano
ýmo si přes hlavu přetáh svetr
a objednal si kakao
bylo tak správně sladký
těšil se až mu ho podají
u protějšího stolu seděli
malíř a kouzelník

bylo to dobrý a on se usmíval
že byl jimi zase spatřen
byli tam oba
Marquez i Garcia
byla to kavárna v druhém patře
jeho nebe
víčka se lepily
po půl hodině letmýho spánku
a trolejbusy už jezdily
pod pavučinou na křižovatku

během nekonečný zimy
byl uzavřený v jukeboxu
snídaně byla z elektřiny
k obědu se nedalo dejchat
Ledňáčci
Legendární ledňáčci
jeli v autě
a visely jim hlavy
ten co řídil spal jenom někdy

Nic se nedělo
z rádia hráli ranní mši
pro severní Čechy
nahoře pluly mraky
dole pluly ledy

Legendární ledňáčci
jeli v autě
a uviděli bytost
ležela na silnici a
zvedala hlavu
měla nůž v břiše
od démona babaje
takový vyznání lásky
zpívala

Co budete dělat
až z vás bude
taky krev stříkat?
tak jako ze mě
tady a teď
nezadržitelně
pořádně

Legendární ledňáčci
stáli u auta
a dívali se na ni
její tvář byla dokonalý přístav
nic se nedělo
ten co řídil už zase usnul
z rádia hráli mši pro severní Čechy

Legendární ledňáčci
jeli v autě
a uviděli bytost
ležela na silnici a
zvedala hlavu
měla nůž v břiše
od démona babaje
takový vyznání lásky zpívala

Co budete dělat
až z vás bude taky krev stříkat
a její obličej byl
neobvyklý přístav

Přípravka na touru

21. května 2007 v 6:55 | zazvorek turistický |  Po svých i samochodem
Tak jsem si včera udělala menší túrečku přes obce Drahkov, Kvítkov, Suché, Věšťany, Modlany a Staré Srbice. Bylo krásně, vybrala jsme si dokonce skvělý prostředí, kde budu túrovat - bylo na co koukat,všude kolem nádherná krajina, idylka klidnejch vesniček, auto jen vyjímečně. Byl to úžasnej relax, člověk úplně vypne a nezajímaj ho povrchní věci světa tam dole ve městě:)Soustředí s ejenom na to, co má právě teď a tady kolem sebe... Tentokrát jsme neměla šanci se ztratit, protože jsem si během cesty všimla,že jsme tudy už jednou šla-minulej rok v červnu,ale to jsme byli tři. Jenomže si ty túry budu muset naplánovat na dny, kdy bude pršet nebo extrémní zima - v létě se tohle znova dát nedá....Měla jsme sebou třičtvrtě litrovku vody, kterou jsem už v Suchém vyhazovala do spešl kontejneru vyprázdněnou. Tzn. ještě půlka cesty přede mnou- to abych si na túry tahala barely vody na zádech...:( A podél nekonečný silnice z Modlan do Teplic s epak moje túra proměnila v pochod smrti, přičemž mě utěšovala jen vidina toužebně očekávaný dvoulitrovky vody na konci. Taky jsem doma pila jak velbloud po roce trajdání na Sahaře - mám dojem, že Fláje teď maj díky mně kriticky nízký stav vodní haldiny:)
Tak jsme se podél tý hnusný silnice bavila tim, že jsem si skládala nesmyslný verše- ale přes noc mi v hlavě zůstaly jen tyhle (bez komentářů,prosím:D):
Mám hlavčku zpařenou,
chci polárku studenou.
Jak had s rozeklaným jazykem,
ženu se za zlatavým Braníkem.
Všechno je fata morgana-
budu tu tčet do rána?:D
Tak takovýhel kraviny člověk začne řešit po pouhých několika hodinách bez vody:)
Tady jsou nějaký fotky,zbytek za svšude možně v GAlerii.
Tahle gerbera je teda focená až po návratu z túrečky a nasvícená lampičkou:D
Tady bylo ještě příjemně - začátek túry, pod Doubravkou, silnice směr Drahkov.
Tady už regulérně na cestě, někd emezi Drahkovem a Kvítkovem:)
V dálce kousíček Milešovky:)
Teprve za Kvítkovem..to mě čeká ještě dlouhá cesta....
V opojení přírodou:)
Úplná idyla:)
Cyklista!!! To už je při cestě do Věšťan, pomalu návrat zpět.
A co jsme si z tohohle všeho odnesla? Dvě věci - spálený ramena a ruce a ponaučen, že voda je fakt cenná věc:)

Absolutely schizo

20. května 2007 v 19:57 | zazvorek |  Co bylo napsáno
ANDĚLÉ VŠEHOMÍRA -Einar Már Gudmundsson
Islanďani jsou fakt svéráznej národ, což se mi stále jen a jen potvrzuje. Naposledy právě touhle knížkou- Andělé Všehomíra. Autor se tu vcítil do svého bratra Pálmiho, který trpěl schizofrenií - Pálmi je hlavním hrdinou a vypráví svůj příběh od narození (resp. skoro před narozením) až do své smrti.Vzpomíná na svojí rodinu, lásky, přátele a nakonec na ústav pro duševně choré zvany Útes. Do opravdových zážitků se vměšují Pálmiho pohledy ovlivněné nemocí, halucinace a vidiny, které působí surrealisticky. Je to spíš lyrika, baladická tragédie. Nemoc prolíná celý děj, ale sem tam se objeví i světlejší a vtipnější okamžiky - třeba racci na voru nebo chování některých chovanců ústavu....i když tady asi smích neni na místě... JE to melancholický, je to depkoidní, je to smutný, až z toho člověka mrazí....ta lítost nad tim, že je možný,aby někdo trpěl takovou nemocí...Myslim si, že tu toho o duševních chorobách řeknou mnohem víc než tam,kde popisujou ,že tohle je tahle a tahle nemoc a potřebujete an ní tyhel a tyhle léky... Popis doby,kdy byl Pálmi v ústavu a jeho pohledu na svět je hodně moc zvláštní, všechno je poetický a zároveň tak hodně chladný... Objevuje se tu reykjavický podsvětí, bezdomovci, feťáci, blázni, obchodníci...a to všechno je vidět pohledem duševně nemocnýho. A když jsem zjistila, že byl podle týhle knížky v roce 1999 natočenej i film, ani v nejmenším mě nepřekvapilo, že Sigur rós byli poveřeni tím udělat k němu soundtrack....
Doporučuju, ale u nás v knihovně jí nemaj- můžu zapůjčit:)

Praha a Karlovy Vary

14. května 2007 v 5:48 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak tady jsou nějaký fotky ze sobotního výletu do Prahy a z nedělní chvilky,kdy jsem byla propuštěna na burze v KV:) Zbytek v Galerii skoro ve všech složkách,takže :Hledej, šmudlo:D!

:) a little bit malůving

11. května 2007 v 6:50 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Prstíčky zaprasený uhlem:)

Gilotina

11. května 2007 v 6:34 | zazvorek masochista:) |  Co není kam upíchnout
Gilotina- Rameno spravedlnosti-Lešení spravedlnosti- Hora nářků- Špehýrka- Kapetova kravata - Rachotina- Řezačka- Národní břitva- Vdova- jeden z nejzvláštnějších a zároveň nejrozporuplnějších vynálezů novější doby.
Po přečtení knihy Gilotina od Roberta Fredericka Opieho to nešlo jinak, než napsat o ní článek:)Tak tady je něco sesmolenýho jak podle toho,co si pamatuju z knížky,tak za pomoci všeuměla internetu;)
Vynález gilotiny se všeobecně připisuje Dr. J. I. Guillotinovi, ale ten podle knihy přišel pouze s návrhem na popravčí nástroj, který by zrovnoprávnil všechny lidi a ulehčil odsouzeným jejich cestu na smrt. Do té doby se totiž odsouzení mučili různými způsoby -(tady si neodpustim citát z knížky:) :
"...na popravišti, jež tam bude vztyčeno, mu bude trháno rozžhavenými kleštěmi maso z hrudi, rukou, stehen a lýtek, jeho pravá ruka, která třímala nůž, jímž se dopustil řečené otcovraždy, bude pálena sírou a na místa, z nichž bude vyrváno maso, mu bude lita směs roztaveného olova, vroucího oleje, rozžhavené pryskyřice, vosku a síry, a pak bude jeho tělo zbaveno vnitřností a roztrháno čtyřmi koňmi a jeho tělo a končetiny budou spáleny v ohni, proměněny v popel a ten bude rozmetán do větru."
Kromě toho, že to spíš působí, jako by si tady někdo s někým vyřizoval účty, případně byl zarytý sadista, to bylo dosti nehumánní, i když lid tohle mučení miloval. Byla to úžasná podívaná, lidi se v u chvíli chovali spíš jako zvířata lačnící po krvi. JEnomže v době Velké francouzské revoluce se uplatňovalo heslo "volnost, rovnost, bratrství" a takovýto způsob mučení s ním v souladu rozhodně nebyl. Ještě ke všemu s ejiným způsobem popravovali šlechtici a jiným chudí lidé.
Lidumil Guillotin usiloval o to, aby si všichni byli rovni i při smrti, aby smrt byla rychlá a bezbolestná, pro všechny stejná. Tento názor prosadil i na vyšších místech, teď už zbývalo jen nový popravčí nástroj navrhnout. Zde přišel na řadu Dr. Louis, tajemník Akademie chirurgů. Stroje podobné gilotině se už před rokem 1300 používaly v Německu, Anglii a Itálii (místo zkoseného ostří tam byla sekyra), takže Louisův návrh nebyl úplnou novinkou.
Návrh byl schválen, gilotina sestavena. Ani jeden z "vynálezců" však s tímto nástrojem nechtěl být spojován. Představa, že tento vraždící justiční nástroj, který má později setnout na tisíce lidských hlav, má nést jejich jméno, byla děsivá. Zpočátku se nástroji říkalo "louisette", později se však uchytil název gilotina, přestože se tomu mírumilovný Guillotin urputně bránil.
Gilotina spatřila světlo světa 11. dubna 1792. Byla natřena temně rudou barvou, ostří bylo tehdy vyboulené místo pozdějšího zkoseného. První poprava se konala 21. srpna téhož roku na pařížském náměstí du Carrousel. Popravy se konaly veřejně. Po té první, kdy lidé byli plni očekávání, jak nový stroj vypadá a jak funguje, však odcházeli zklamáni. Smrt byla rychlá, bez jakéhokoliv předchozího mučení. Pokud někdo v okamžiku, kdy ostří projelo odsouzencovým krkem, mrkl, měl smůlu. Lidé chtěli zpět své staré způsoby poprav (které byly mimochodem velice nepraktické- často se totiž stávalo, že kat neměl dost zkušeností nebo zručnosti a nepodařilo se mu setnout mečem nebo sekyrou hlavu odsouzeného napoprvé; z popravy pak bylo hrůzné divadlo, kdy kat sekal třeba čtyřikrát, dokud hlava úplně neodpadla od těla). Až později se gilotina stala populární.
Proces probíhal přibližně takhle:
Před příchodem na popraviště bylo odsouzenému umožněno, aby napsal poslední dopisy svým příbuzným, dal si rum nebo u sebe měl abbého. Poté ho čekala "toaleta", kdy byl vláčen po různých místnostech v opačném pořadí, než přišel do věznice - oblékli ho do bílé košile, z níž mu ustříhli límec (kvůli snadnějšímu proniknutí ostří do krku), oholili mu hlavu, dali mu rum na kuráž.. Potom byl vyvedem z věznice a musel po schůdkách vystoupat na "pódium", na němž stála gilotina. Položil se pak na sklápěcí prkno zvané bascule - pokud se zmítal a vzpouzel,byl k němu připoután. Prkno se sklopilo do polohy mezi dvěma svislými sloupky, mezi nimiž bylo nahoře umístěno ostří. Hlavu mu umístili do desky ve tvaru půlměsíce zvané lunette, která mu znemožnila jakýkoliv další pohyb. Kat pak uvolnil páku, ostří v neuvěřitelné rychlosti sjelo dolů a přeřízlo krk někde mezi třetím a čtvrtým obratlem, těsně u hlavy. Hlava byla vhozena do připraveného proutěného koše, tělo uloženo do hromadného hrobu a zasypáno nehašeným vápnem. Bylo možné v ďábelské rychlosti popravovat několik lidí za sebou - nejznámější kat z proslulé katovské rodiny Sansonů,Charles-Henri Sanson, dosáhl později rychlosti jeden popravený za minutu.
Nejznámějšími obětmi, které skončili ve spárech gilotiny, byli Ludvík XVI. a jeho žena Marie Antoinetta. Při této příležitosti byla gilotina přemístěna na Náměstí revoluce. Král prý nesl popravu se šlechtickou vznešeností a hrdostí, statečností a srdnatostí. Po jeho smrti se lidé mohli přetrhnout, aby získali alespoň kousek z jeho zkrvaveného oblečení nebo jiný artefakt z této popravy. Lid byl šťastný. Toto s estalo 21.1. 1793 - královna byla popravena až 16.10. téhož roku. Nikdo netuší, jak si po tu dobu dokázala uchovat zdravou psychiku. Vzhledem viditelně zestárla, ale nezbláznila se. I ona nesla svůj osud s klidem a statečností.
Veřejné popravy se ve Francii konaly až do roku 1939, úplně poslední poprava se udála roku 1977. V roce 1981 byl trest smrti zrušen.
Na začátku byla stála humanistická myšlenka- během revoluce se však objevilo spustu negativních názorů na tento dokonalý chirurgický nástroj. Jeho jednoduchost a rychlost se staly osudnými pro děsivě velké množství lidí- těch, kteří pod jejím ostřím zemřeli, byly tisíce. A to většina během dvou tří let. A v okamžiku, kdy se začalo bádat nad tím, jestli useknutá hlava ještě nějakou dobu po odříznutí může vnímat, začaly se objevovat ostré výpady proti gilotině. Dokázalo se, že někdy je možné, že hlava ještě pár vteřín po aktu neztrácí vnímání a tělo je schopno se pohybovat......
Tak jako tak, gilotina je fascinující nástroj skrývající v sobě neuvěřitelnou sílu...