Srpen 2007

Congratulations

31. srpna 2007 v 9:41 | zazvorek
Gratulace MB FR NebeL k úspěšně zvládnutýmu včerejšímu dni a odvaze vejít mezi tu krve chtivou zvěř lačnící po krvi mladých neznalých studentů:D:D Zmáklas to a to je hlavní;) Konef! 19!! aaaa Erinerrung!!:D:D:D
Tanz!!!:D
A reakce na připomínky z řad čtenářstva - tímto chci taky pogratulovat Kubovi k úspěšnýmu přežití včerejšího dne s poznámkou, že měl dorazit dřív, jelikož jsem počítala, že pokecáme mezitim, co budu čekat na Nebel:)

Nejen česká dekadence

27. srpna 2007 v 6:22 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
Konečně jsem našla to, co jsem hledala a můžu už nějak spatlat článek o dekadenci, hlavně té české (ten věčnej patriotismus:D) a taky přihodit nějakej obrazovej podklad....
Moje oblíbený od Váchala; nalepeno v pokoji v šatní skříni:)
Tak pro začátek dekadence všeobecně:
- slovo dekadence vzniklo z francouzského la décadence - úpadek
- je to myšlenkový a umělecký směr poslední čvrtiny 19. století a počátku 20. století, ale začal se utvářet během celého 19. století (díky autorům jako je E. A. Poe, Ch.Baudelaire, P.Verlaine, G. Moreau,R. Wagner atd.)
- filozofie vycházela z Schopenhauera a Nietzscheho, směr byl dost ovlivněný anglickou kulturou
- biblí dekadentů je román K.J.Huysmanse Naruby z r. 1884
- realita je nahražena fikcí
- umělec má právo na vlastní tvůrčí názor
- příklon k anarchismu
- propojení výtvarného umění a literatury
- zájem o tajné spolky a okultní vědy
- umělec odmítá být závislý na společnosti
- příroda je podřadnější než umělá skutečnost
- přítomnost je chápána jako společenský a kulturní úpadek
- pesimismus, beznaděj
- pocit znechucení, lhostejnosti a nudy
- studium lidksé psychiky, duše a emocí
- popírání tabuizovaných témat jako sex, drogy, satanismus, smrt, nemoci, halucinace a neurózy
- morbidita, perverze
Felicién Rops - absinth
Z dekadence se odtrhly další směry konce 19. století - symbolismus, expresionismus, novoromantismus, prerafaelismus, lartpoulartismus (strašný slovo:D). Za otce dekadence je považován Charles Baudelaire. V Anglii nejvíce proslul Oscar Wilde s dílem Obraz Doriana Graye. V českých zemích začala dekadentní poezii psát Irma Geislová - sbírka Imortely. Dekadenci v sobě měly o sbírky Jaroslava Kvapila Padající hvězdy a Růžový keř, Otakara Auředníčka Zpívající labutě a Jaromíra Boreckého Rosa Mystica. Důležitým byl také časopis Moderní revue řízený Arnoštem Procházkou a Jiřím Karáskem ze Lvovic. Vycházel v letech 1895 - 1925. Důležitou osobou pro českou dekadenci byl také Karel Hlaváček.
Fernand Khnopff
Jan Zrzavý - kdo by ho nepoznal:)
Ukázka tvorby Karla Hlaváčka:
Svou vioulu jsem naladil co možno nejhlouběji
a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.
Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,
chci mít divné kouzlo starých, ironických ballad.
A na zděděnou violu svou těm jen, těm jen hraji,
již k ránu v nocích nejistých do dálek naslouchají...
Mé melodie chtějí míti smutek všeho toho,
co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho.
A míti toho naději a neurčitou něhu,
co vzklíčiti chce v těžké půdě dalekého břehu,
a míti zvuk, jenž nesmělý, přec jemný, smysly mámí,
jak chvění silných drátů, utlumených sordinami,
a chtějí důvěrnost mít v tichu prodloužených staccat,
když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji
a vigilie přísná padá za lesy a vodu
a krajem velké tajemství jde slavných Božích Hodů.
Mé tenké prsty po strunách vždy nervózně se chvějí,
když tichý doprovod svůj pozdě za večera pěji...
.
Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji.
(Pozdě k ránu, 1896)
Něco málo k "tatíkovi" dekadence:
Charles Pierre Baudelaire (9. 4. 1821 - 31. 8. 1867) byl francouzský básník a překladatel. Vedl bohémský život; po vyloučení ze školy nechtěl pracovat, takže se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Když s evrátil, začal psát básně o dojmech z cesty. Později se díky posudkům na pařížské salony vypracoval na uznávaného kritika.
Les Fleurs du mal - Květy Zla (1857). Klasika všech klasik. Za tuto básnickou sbírku musel platit pokutu z mravnostních důvodů. Obsahují 126 básní rozdělených do 6 částí: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a Smrt. Sbírka vznikala skoro celý jeho život. Sám Baudelaire o ní v r. 1865 napsal: "...do té hrozné knihy jsem vložil celého svého ducha, celé své srdce, celé své náboženství, celou svou nenávist..."
Ukázku z Květů zla prezentovanou básní Pohřeb najdete v archivu měsíce ledna....
...a tady přikládám pokračování.
Upír
Ty, která jako zabiják
v mé bědné srdce vnikla jsi mi,
ty, která - mocí silná tak
jak horda běsů s čáry svými -

se v pokořeném duchu mém
teď roztahuješ se svou vládou,
ty, bídnice, s níž spoután jsem
jak odsouzenec se svou kládou,

jak se hrou umíněný hráč,
jak tupý pijan se sklenicí,
jak s červy mrcha v šachtě tlící,
buď zatracena, mrtva radš!

Já meči říkal, aby, hbitý,
mi pomoh' volnost získat zpět,
a v zbabělosti, zapřev city,
jsem o to prosil i ten jed.

Žel, meč a jed se zamračily
a s pohrdáním řekly jen:
"Ty nejsi hoden, pobloudilý,
být z toho jařma vymaněn.

I kdyby tě snad naše síly
upíra tvého zbavily,
tvé polibky by za chvíli
tu jeho mrchu oživily!"
Pohrobní výčitka
Až, černá krásko, má, až budeš spát své roky
pod kryptou z mramoru v své věčné věznici,
až za svůj budoár a za svou světnici
mít budeš vlhký sklep a jámu s puchem stoky,

až balvan drtící tvou plachou hruď a boky,
teď v svůdném schoulení si mile hovící,
ti v srdci zastaví tep touhou bouřící,
svou tíhou poutaje tvé dobrodružné kroky,

hrob, věrný důvěrník mých nekonečných snů
- neb chápat básníka je hrobu povždy přáno -
v těch nocích bez spánku ti řekne v stálou tmu:

"Nač platno je to vám, má hloupá kurtizáno,
že nepoznala jste, proč vlastně mrtvý štká?"
- A červ ti zhrýže tvář tak jako výčitka.
Aby nebylo té poezie málo, přidávám taky ukázku tvorby Jiřího Karáska ze Lvovic:
Staré domy
Mám přítmí domů starobylých rád
i plíseň, páchnoucí vždy z jejich klína,
jich schody prošlapané, sklepů chlad,
z nichž vane vůně zavlhlá a líná.
Vybledlé tapety, jichž květů řad
se na zdech komnat v sešlé věnce spíná,
zřím v přítmí domů starobylých rád
i v plísni, páchnoucí vždy z jejich klína.
V nich hledám stopy dávno mrtvých vnad,
kdy lidé jiní, doba byla jiná.
A mrtvých bytostí dech častokrát
já tuším z přítmí starých domů vlát
i z plísně, páchnoucí vždy z jejich klína.
(Zazděná okna, 1894)
Odilon Rendon - Ofélie
A tady, závěrem, průlet českou i nečeskou dekadencí v obraze:
František Kobliha
Gabriel Max
Moritz von Schwind
Aubrey Beardsley
Felicien Rops
Fernand Khnopff
Odilon Redon
K. Hlaváček
Josef Váchal
František Kaván
Maxmilián Švabinský
Jan Preisler
Panuška
Uff...a mám to za sebou:)

Phantom lyric

20. srpna 2007 v 11:38 | zazvorek |  Texty
Jupí, text k Fantomovi je tu:)upozornění - po dvou zkouknutích se vám ta písnička tak zaryje pod kůži, že je fakt hodně moc těžký přestat si ji zpívat dokola:)
Christine:
In sleep he sang to me
In
dreams he came
That voice which calls to me
And speaks my name
And do I dream again
For
now I find
The phantom of the opera is there
Inside my mind

The phantom:
Sing once
again with me
Our strange duet
My power over
you
Grows stronger yet
And though you turn
from me
To glance behind
The phantom of the
opera is there
Inside your mind

Christine:
Those who have seen your face
Draw back in
fear
I am the mask you wear

The phantom:
It's me they hear
Christine (in duet
with the phantom):

Your spirit and my voice in one
combined

The phantom (in duet with Christine):

My spirit and your voice in one combined

Both:

The phantom of the opera is there

Christine (in duet):

Inside my mind

The phantom (in duet):

Inside your mind

Choir (very, very soft) :

He's there,
The phantom of the opera
Beware,
The phantom
of the opera

The phantom:

In all your
fantasy
You always knew
That man and
mystery

Christine:

Were both in you

Both:

And in this labyrinth
Were
night is blind
The phantom of the opera is

Christine (in duet):

Here

The phantom
(in duet):

There

Christine:

Inside my mind

The phantom:

Sing! My
angel of music

Christine:

He's
there
The phantom of the opera

Christine
starts wailing

The phantom:

Sing for me...
Sing, my
angel of music!
Sing for me!

Fantom Opery

17. srpna 2007 v 7:10 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Nemůžu si pomoct, je to silnější než já:) Zpívám si to pořád dokola (v angličtině, protože titulky jsem si nepamatovala a přeci jen to zní v češtině tak nějak divně), takže - tradadá, tady je text písně Music of the Night z naprosto úžasnýho filmu-muzikálu Phantom of the Opera:
Přivedl jsem tě
až k trůnu sladké hudby,
do království, kde všichni
musejí hudbě vzdávat hold.
Hudbě...
Přišlas sem
za jedním a jediným účelem:
od chvíle,
kdy jsem tě poprvé slyšel zpívat,
potřebuju tě mít nablízku,
abys mi sloužila, zpívala,
pro mou hudbu...
...mou hudbu...
Noční čas umocňuje,
zesiluje každý cit,
temnota povzbuzuje
a probouzí představivost
a smysly jsou potichu,
bezbranné pohříchu.
Pomalu, zlehka
noc rozprostírá svou nádheru.
Chop se jí, pociť ji,
rozechvělou a něžnou.
Odvrať svou tvář
od oslnivého jasu dne.
Odvrať své myšlenky
od studeného, necitelného světla
a naslouchej hudbě noci.
Zavři oči a odevzdej se
svým nejtemnějším snům,
očisti své myšlenky
od života, kterýs žila dřív.
Zavři oči, dej svému duchu...
...vzlétnout...
a zažiješ,
cos nezažila nikdy dřív.
Jemně, hbitě bude tě hudba laskat,
slyš ji, prociť ji,
vskrytu se tě zmocňuje,
otevři svou mysl,
nech své představy plynout,
v té temnotě, kterou znáš,
nedokážeš odolat...
...temné hudbě noci...
Tvou mysl odvede na cestu
nevšedním novým světem,
zanech všech myšlenek
na život, který jsi žila dřív.
Nech, ať tě duše dovede
tam, kde toužíš být.
Jedině pak můžeš patřit...
...mně.
Výsostné, propastné...
…sladké opojení,
dotkni se mne, věř mi,
zakoušej každý cit.
Otevři snu cestu,
otevři svou temnější tvář
síle hudby, kterou skládám,
síle hudby noci.
Pomoz mi stvořit hudbu...
...noci.
A o čem to je? On to ještě někdo neviděl?:)
Film se odehrává v Paříži 19. století, konkrétně roku 1870. V budově opery žije mladá sboristka Christina Daaé, dcera známého švédského houslisty. V té době je již mrtvý, ale slíbil jí, že ji bude opatrovat Anděl hudby. Christina je velmi talentovaná. V hlavě často slyší hlas, který ji povzbuzuje - a začne si myslet, že to je její Anděl hudby, její učitel. Baletní profesorka madam Giry ale tuší, že to je Fantom Opery; znetvořený muž a hudební génius, kterého jako malého chlapce přivedla do katakomb opery a zachránila před nešťastným osudem mezi kočovníky. Christina je jeho oblíbenkyně a jde mu o její umělecký vzestup - proto bez jejího vědomí (a vlastně bez vědomí všech ostatních:)) inscenuje různé sabotáže na hlavní hvězdu opery, divu La Carlottu. Ta naštvaně odejde a šéfům divadla nezbývá nic jiného, než obsadit pouhou sboristku - tou bude Christina. Její výkon všechny uchvátí; včetně Fantoma, který se bude snažit udělat z ní halvní hvězdu scény. Okouzlila ale také sponzora divadla, vikomta Raoula de Chagny, se kterým se znala už od dětství. Christine Fantoma obdivuje, ale je zamilovaná do Raoula, což Fantoma bolestně zraňuje. Nechce se smířit s tím, že celou tu dobu Christinu vedl a teď přišel někdo, kdo jej nahradil...Žárlivost a láska tak všechyn tři přivedou na místo, odkud je jen těžko návratu...závěr už nechám otevřený pro ty, kdo ještě nejsou s filemm obeznámeni - přeci jen překvapení je překvapení:)
(Jsem se nějak rozepsala:D Když já za to nemůžu, i na počvrtý mě to uchvátilo:))
http://youtube.com/watch?v=zw9GZNgtiEc zvukově to nějak pokulhává, nemá to takovou sílu a atmosféru jako z dvd:D ale muselo to bejt úžasný v kině...
http://youtube.com/watch?v=2DIwvYLKEQ4&mode=related&search= Tohle má trochu víc šťávy no...aneb důvěrně známá verze od Nightwish. Moc povedená předělávka (a to jsem zarputilá odpůrkyně coververzí). Tarja má zpěv holt vystudovanej, herci v tomhle muzikálu údajně ne (což je občas slyšet u Fantoma) a trochu tvrdší kabát vážný hudbě moc sluší. Ale i ta původní verze má ve filmu neopakovatelný kouzlo a asi se tam hodí nejlíp.
Jěště jedna drobná technická: tak nějak mi připadá, že to režisérům s Fantomem nevyšlo- má to bejt znetvořená zrůda a on je to místo toho krásnej charismatickej chlap:D No,i když si pak sundá masku, neni to zas tak strašný...O:)
http://youtube.com/watch?v=GHAauiJwwmU&mode=related&search= chce to dát volume trochu nahoru...music of the nááááááájt:)

Zbytky záchvatu s Bří Orffy

15. srpna 2007 v 12:43 | zazvorek |  Z hudebních vod
Sada obludek na krk č.2 v Galerii- večerní a dopolední práce to byla a vznikly tři, další dva s eprávě dodělávají a budou zveřejněny v další session:) A už zase nemám materiál,kurňa:)ono to mizí pod rukama, že člověk nestačí koukat....ještě tak sehnat levněji tu černou kytku a bude to super;) To NebeL-dík za pomoc při výběru materiálu, příště jdeš znova a vybereš si, co budeš chtít;)
Jo a něco pro zasněný duše: hudební doprovod mi při tvoření dělalo album Bratří Orffů Bingriwingri. Rozhodně to není (alespoň pro mě) album na první poslech. Mám ho asi třičtvrtě roku a moje první reakce byla "nejsou náhodou přeceňovaní? Vždyť to zas taková síla není..." Kritika je totiž vynáší do nebes a nikde jsem o nich nečetla nic zápornýho... Jenže i přes první dojem nedojem jsem si je pustila podruhý."Ještě to neni ono, co na tom všichni vidí?" No ale nedalo mi to, pořád mě to nutilo vracet se k tomu. Potřetí, počvrtý, po nespočítatelný. Teď to poslouchám dokola a dokola a neomrzí to a hlavně-pořád si tam nacházim nový krásný momenty...Chvíli to trvá, než si člověk zvykne na zpěv, ale v hlubších polohách je podle mě perfektní...A texty? Fantazie:) Začnete si představovat jejich rodný Krnov v pohraničí jako idylický neuspěchaný město a texty (k Bingriwingri třeba, kdy Serža hraje na kostrafón:)), jsou skvělý a vtipný. Člověk je při tom tak nějak mimo realitu, zasní se a uklidní...Nádhera, vřele doporučuju, i když ne každej to asi zkousne a obzvlášť ne ti, co zrovna nemusí folk nebo jeho kombinaci s elektronikou; asi se nezavděčí ani pravověrným metalistům nechtějícím rozšířit si obzory i o jiný hudební vody:)

Ranní záchvat:)

14. srpna 2007 v 9:40 | zazvorek
Zazvorka zase jednou chytnul rapl. No jo,asi jsem se konečně jednou pořádně vyspala a chytnul mě tvořivý záchvat:) Vznikly při něm dvě kresby (teda dodělávala jsme je z předešlýho večera) a tři náhrdelníky (i když pro ty paskvily je to moc vznešený slovo:D). Když zazvorka něco chytne, můžou kolem střílet z děla a nic, pracuje si zarytě dál:)Tudíž tvorbě musela ustoupit i plánovaná plavecká, která tak byla přeložena asi o dvě hodiny dál...nevadí:) Ty obludky na krk jsou dělaný z materiálu tak říkajíc co dům dal - prosím podrobněji nezkoumat, mám totiž dojem, že ten hnědej pruh je z nějakýho závěsu či co:D Tak zkusim nakoupit další materiál, přidám korálky a uvidíme, co vznikne dál - a třeb auž do zítra....Galerie - Snaha o tvorbu.

Kryl + Nohavica mix

13. srpna 2007 v 5:41 | zazvorek |  Texty

Děkuji

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,

Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...
- Karel Kryl
Z písně Strejček Strach a teta Obava
Strejček Strach a teta Obava
praví, že je doba bolavá,
tohle všechno jaksi kvůli profylaxi,
k čemu dělat šaška, však to spraví flaška,
lepší vrabec v hrsti nežli kulka v srsti,
kilo masa máme, kolem hrdla dáme
pozlacený pás, pozlacený pás,
milostné zvířátko uděláme z vás,
kolem hrdla dáme pozlacený pás,
pozlacený pás, pozlacený pás,
pozlacený pás, pozlacený pás ...
- Karel Kryl

Tráva

Jen tráva se ptá, proč už se teď nesměji,
jen tráva se ptá, proč jsem ztratil naději,
proč teď místo květů arniky černou růži v klopě nosím,
to jen pro mrzáků trafiky, pro ty mrtvé za rákosím.

Jen tráva se ptá, zda ty verše zahodím,
jen tráva se ptá, proč už sem teď nechodím,
proč teď místo stvolů jetele z bloku trhám svoje snění,
to jen kvůli kusu ocele, stvořenému k zabíjení.

R: Vítr si zpívá tu píseň monotónní,
déšť tiše smývá kameny pod jabloní.

Jen tráva se ptá, proč se krčím mezi stvoly,
jen tráva se ptá, proč mám oči plné soli,
to jen jedna nota půlová, zasazená v květináči,
vyrostla mi v kulku z olova, proto pláči,
proto pláči, proto pláči, proto pláči ...
- Karel Kryl

Salome

1. Něžná i proradná, krutá i bezradná,
plamen i červánek, ďábel i beránek,
cukr i sůl,
u vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků
císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
království půl.

R: Salome, noc už je na sklonku,
Salome, podobnas' úponku,
podobna kytaře pro svého vladaře,
Salome, tančíš.

R: Salome, sťali už Křtitele,
Salome, usměj se vesele,
točíš se ve víru, ústa jak upíru
krví ti planou, Salome, la la la ...

2. Noci už ubývá, císař se usmívá,
pokojně mohu žít, všeho lze použít
pro dobrý stát,
možná ho napadlo prastaré říkadlo:
dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
nemá se štkát.

R: Salome, netanči, nechceš-li,
Salome, hosté už odešli,
jenom roj komárů dopíjí z pohárů
krůpěje vína.

R: Salome, trochu jsi pobledla,
Salome, v koutku jsi usedla,
víčka máš šedivá, nikdo se nedívá,
Salome! Pláčeš ...? La la la ...
- Karel Kryl
Každý si nese své břímě
Každý si nese své břímě
letními cestami k zimě
každý si nese to své
jak tak životem jde

Každý po něčem touží
každý se pro něco souží
a nikdo neví
co mu zítřek zjeví

Už otvírá vrátný brány
už pofoukal vítr rány
po dlouhé noci
blíží se ráno

Už jsou komety za půlkou letu
už se děti můžou těšit na kometu
na zemi děje se to
co bylo na nebi psáno

To zlé spláchne příval
splní se o čem jsi sníval
splní se vše
co jsi kdy chtěl

Na dveře listonoš klepe
říká že bude lépe
odkud to ví
to už zapomněl

Už otvírá vrátný brány
už pofoukal vítr rány
po dlouhé noci
blíží se ráno

Už jsou komety za půlkou letu
už se děti můžou těšit na kometu
na zemi děje se to
co bylo na nebi psáno

Každý si nese své břímě
- Jarek Nohavica

Sněženky

Na prázdný polštář vedle sebe
sněženky dal jsem místo tebe
sněženky dal

Na římsu přilétl bílý holub
mně bylo líto že nejsme spolu
tak jsem se přikryl a spal

Zdál se mi sen já nevím jaký
jenom vím že jsem v něm hrál
ty jsi mě líbala - já tebe taky
ve skutečnosti jsem na hotelu spal

Na hotelích jsou tvrdá lože
sněženky vadnou ach můj bože
a toho jsem se bál
-Jarek Nohavica

Zítra ráno v pět

Až mě zítra ráno v pět
ke zdi postaví
ještě si naposled
dám vodku na zdraví
z očí pásku strhnu si
to abych viděl na nebe
a pak vzpomenu si
lásko na tebe

Až zítra ráno v pět
přijde ke mně kněz
řeknu mu že se splet
že mně se nechce do nebes
že žil jsem jak jsem žil
a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil
to si i vypiju

Až zítra ráno v pět
poručík řekne Pal!
škoda bude těch let
kdy jsem tě nelíbal
ještě slunci zamávám
a potom líto přijde mi
že tě lásko nechávám
samotnou tady na zemi

Až zítra ráno v pět
prádlo půjdeš prát
a seno obracet
já u zdi budu stát
tak přilož na oheň
a smutek v sobě skryj
prosím nezapomeň
nezapomeň a žij
-Jarek Nohavica

Mikymauz

Ráno mě probouzí tma sahám si na zápěstí
zda mi to ještě tluče zdali mám ještě štěstí
nebo je po mně a já mám voskované boty
ráno co ráno stejné probuzení do nicoty
Není co není jak není proč není kam
není s kým není o čem každý je v sobě sám.....
.....jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze
měl bych se smát ale mám úsměv Mikymauze
rána bych zrušil
Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle
usnout a nevzbudit se nemuset na nic myslet
opřený o kolena poslouchám tvoje slzy
na život už je pozdě a na smrt ještě brzy
Co bylo kdysi včera je jako nebylo by
káva je vypita a není žádná do zásoby
věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou
máslo bych zrušil

Povídáš o naději a slova se ti pletou
jak špionážní družice letící nad planetou
svlíknout se z pyžama to by šlo ještě lehce
dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce

- úryvky - Jarek Nohavica

Děvenka Štěstí a mládenec Žal
Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli kterou jim vítr stlal
v plátěných hazukách se tulí ve spánku
z jednoho talíře snídají pohanku
ona má bílý šlojíř
on chodí v černé kutně
milenci podobojí
jak vesele tak smutně
v dřevěné kořence
semínka po bodláčí
dívenka s mládencem
dva věční rozsévači hm-hm
Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli co jsem psal
smáli se hlupáček svatá prostota
jako by ještě neznal cesty života
potom se líbali
bylo to vážně k vzteku
ohledy nebrali
vlezli pod jednu deku
a ona vzdychala
on šeptal polohlasem
páska mi dopsala
a potom přetrhla se na-ná

Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli kterou jim vítr stlal
v plátěných hazukách se tulí ve spánku
z jednoho talíře snídají pohanku
ženich a nevěsta
my jejich svatebčané
na cestách necestách
čekáme co se stane
ze síně svatební
zní dlouhé pastorále
děvenka s mládencem
no prostě a tak dále
hm-hm-hm hm-hm hm-hm-hm-hm hm
- úryvky- Jarek Nohavica
až to se mnu sekne
to bude pěkne
pěkne - fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Něco málo pověstí...

9. srpna 2007 v 7:33 | zazvorek |  Mytologie
Jakožto nadšená historiofilka si nenechám ujít příležitost hodit sem něco z pověstí vztahujících se k okolí našeho města. Přeju příjemné počtení a ať fantazie pracuje - třeba někdy můžem udělat action po všech zmiňovaných místech a najít ty pověstný strašidla:)
Doubravští rytíři
Stejně jako o památné hoře Blaník tak i o Doubravské hoře u Teplic se říká, že v ní spí početné vojsko. Tajemní rytíři zde odpočívají již sedm set let a čekají na chvíli, kdy bude lidu v Čechách nejhůře, aby mu pak přišli na pomoc. Potůček na úpatí vrchu bývá často zakalen odpadem z koníren a na stráni leží kameny, v nichž se spatřují vytlačená kopyta koní. Hodinu před půlnocí se zjevuje v místech bývalé brány do hradu, stojícím kdysi na hoře, tajemný jezdec, nesoucí svou hlavu pod paží. Ujíždí prý krajinou směrem ke Kyšperku, se kterým je prý Doubravský hrad spojen starou podzemní chodbou.
Růže z Růžového hradu
V Krupce stále stojí zbytky Růžového hradu, který patřil kdysi rytíři Těmovi z Koldic, jenž byl moudrý a statečný muž. Často se zdržoval u dvora krále Jana Lucemburského v Praze. Byl tam rád viděn a často zván k poradě. Když byl hrad dokončen, uspořádal pán z Koldic slavnost, na kterou přišli hosté z dáli i z blízka. Mezi jinými i jeho neteř Kateřina. Hostiny se střídaly jedna za druhou a krásné ženy se při tanci předváděly seč mohly. Nejkrásnější však byla panna Kateřina ve světlých šatech. Zanedlouho musel Těma opět ke králi. K ochraně své neteře určil dva rytíře, Jindřicha a Bedřicha. Oba přátelé se zanedlouho zamilovali do své svěřenkyně. Katka našla zalíbení v milém Jindřichovi a opětovala jeho vroucí city. Jednou za krásné měsíční noci seděla na pavlači hradu a hleděla do krajiny. Pojednou uslyšela pod věží zpěv. Byl to Jindřich, který jí žádal, aby mu dala znamením svou přízeň. A tu z parkánu spadla růže, kterou Kateřina nosila v záňadří. Jindřich s radostným zvoláním růži zvedl, ale následně jeho radost přešla v bolest. Bedřich slepý závistí mu vrazil meč do srdce. Jindřich byl pohřben v příkopu pod hradem a růže mu byla položena na hrob. Květina se ku všeobecnému překvapení zakořenila. Každý rok se růžový keř zvětšoval až zcela zakryl nešťastníkův hrob a jeho blízké okolí. Hrad časem zpustl, ale růže rostla dál až obepnula celý hrad. Díky tomuto keři také hrad v 19. století získal své jméno.
Most mrtvých u kostela sv. Prokopa
Kdysi žila v Krupce jedna chudobná rodina. Jednou se však stalo to nejhorší, přišla zlá nemoc a vzala si matku na věčnost. Muž se upnul se svému jedinému dítěti, avšak i ono nakonec chorobě podlehlo.
Muž dítě pohřbil na hřbitově u kostela sv. Prokopa v Krupce. Jeho žal neznal hranic, kudy chodil, tudy hořekoval, volal svou rodinu, kterou tak záhy ztratil. Po roce šel nešťastný muž na hřbitov, sedl si k hrobu a ve svém smutku pronášel různé modlitby, prosby, žádosti a pak i výhrůžky. Volal své dítě nazpět. O půlnoci se zvedl a celý zesláblý odcházel k domovu. U hřbitovní zdi měl ale najednou pocit, jako by mu někdo seděl na zádech a škrtil ho. Muž se vyděsil a začal utíkat pryč, čísi prsty se mu stahovaly kolem krku více a více, již ztrácel síly, když tlak náhle povolil, v okamžiku, kdy přecházel přes tzv. Most mrtvých. Ten překlenoval Liščí potok tekoucí od Krupky. Doma muž zjistil, že má na krku otlačené dětské prstíky. Vystrašen se počal modlit za duši dítěte, kterému svými prosbami na hřbitově nedal věčného pokoje. Od té doby se mu již nic podobného nestalo a duše dítěte mohla v klidu odpočívat.

Fotky

8. srpna 2007 v 6:07 | zazvorek
A opět oznamuju fotky, tentokrát ve složce Ryyyychta days - srpnová šarádka. Zbytek na vyžádání u mě:)
A vůbec, upravila jsme tak nějak trochu celou galerii, něco přehodila jinam a tak, takže menší změna, ale myslím, že neni problém tam cokoliv najít. A fotky ze hřbitova budou přeci jen vypadat líp, až mi otecko bude ochoten svěřit zrcadlovku a nepůjdu tam půl hodiny před zavřením...Slibuju, ž eto jednou bude lepší a promakanější;)

Pochod Duchcov - Teplice:)

7. srpna 2007 v 6:34 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak hlásim nový fotky v galerce - my phototsss, místa a moje tvorba (kde chybí už jen koláž Koksový plyn - leskne se:D). Ty z místa jsme pořídila včera na tůrečce do Duchcova.
Poznámka do lodního deníku - když už si vymyslim, že po zkušenosti z předešlýho dne kvůli lehké obtížnosti přímé trasy Teplice - Duchcov absolvované za 2 hodiny nepůjdu stejnou cestou, ale cestou delší, musim si vybrat jinej den...Cesta byla vážně fajn, sice povětšinou podél silnice, ale i to se dalo přežít. Hudební společnost mi dělali Slowdive a Nightwish, díky nimž cesta ubíhala rychleji. Je to nenáročná trasa, ale ne ve vedru a opět bez vody (já si na ní snad nikdy nevzpomenu:D) to člověku po chvíli leze na nervy, obzvlášť když u silnice hledá stín těžko a šťastně se hrne ke každýmu keříčku, co vidí...po asi dvou a půl hodinách jsem dorazila do Duchcova na nádraží, kde jsem asi půl hodiny čekala na autobus, který by ušetřil moje znavené a opuchýřované nožky a dovezl mě pěkně až domů. Stavila jsem se i v jeníkovsko- oldřichovském lomu, abych si tam obhlídla "revír":) a pak pokračovala v cestě. Když jsem sama, nic jinýho mě ještě kromě malování a čtení neuklidňuje víc, než se jen tak zničehonic sbalit a někam jít, s předem neurčeným cílem a dobou, užívat si klídku v místech dál od města, rozhlížet s ekolem, poslouchat zvuky, který ve městě slyšet nejsou, občas se bát, kam že to jdu nebo co s emi tam stane, překvapovat se (on si ještě dneska někdo hraje na indiány? Kdo by to řekl, v týhle době:)), jak je to jinde rozdílný než na "domácím plácku"....
Zanedlouho přijde repete:)