Září 2007

Předcházíme kulturní demenci aneb Chvilka poezie s Victorem Hugem

29. září 2007 v 20:25 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Občas, když svět už spí...
Občas, když svět už spí, usednu někde stranou
pod širou klenbu hvězd, jež z hloubi nebes planou;
čekám, zda z vesmíru hlas neozve se mi.
Údery půlnoci mi marně na skráň klepu,
když dojat sleduji tu slavnost velkolepou,
kterou v tmách pořádá sám kosmos pro Zemi.
A tehdy se mi zdá, že jen má duše vnímá
ten skvostný ohňostroj, který mám před očima,
že nikdo mimo mne necítí blízkost hvězd,
že, ač jsem jenom stín, hold obloha mi vzdává,
jak bych byl její král, a že ta celá sláva
je uspořádána pouze mně na počest.
Říjen 1829
Chudobka prosila...
Chudobka prosila běláska: - Přivoň ke mně!
Zdrž se tu!
Tvým domovem je vzduch, avšak mně brání země v rozletu!
Přes rozdíl k sobě lnem uprostřed nedohledné
lučiny
a jsme si podobni jako pár poupat jedné
květiny.
Vítr však zavane - a zas tu osiřelá
pokvetu;
kéž bych tě provázet svou vůní aspoň směla
za letu!
Běda: tak daleko má vůně nedoletí...
Sbohem; ne,
nenuť mě: počkám tu, až soumrak do objetí
sevře mne.
Přilétáš, odlétáš; každý květ se jen třese
na tebe.
Dočkám se tě i já, jen co noc přežene se
přes nebe.
Neusnula bych však, kdybych ti nenabídla
nemožné:
dám ti své kořínky výměnou za tvá křídla!
Nu, což? Ne?
Zeptal se hrob
Zeptal se hrob rudé růže:
- Nač ti, řekni, sloužit může
rosa na začátku dne? -
- Povím ti to, hrobe, ráda;
co však děláš s tím, co padá
do tvé jámy osudné?
Ptal ses mě, co s rosou dělám?
Do šťávy ji míchám včelám. -
- Já, - řekl hrob setmělý,
- já všechny, kdož ve mně zmizí,
oblékám zas v bílé řízy
a měním je v anděly. -
15. října 1835

Mňam:)

29. září 2007 v 19:38 | zazvorovec |  Z hudebních vod
Komentáře netřeba - snad jen že breberky, bonaqua, bum bum automat a kudrliny tahnou:D:D

TereSKA dostala do ruky foťák:)

26. září 2007 v 6:14 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Podzim je podle mě stejně nejkrásnější....Vždyť který jiný období je tak rozmanitý a zvláštní? Babí léto, kdy je teplo a svítí sluníčko, střídá období vybarvování listů do různých odstínů červené, žluté a hnědé a pak přichází to všemi nenáviděné období plýskanic, dešťů, studeného větru, sychrava a tmy. Ale právě to s emi na podzimu líbí - je veselý i smutný, je krásný i ponurý.
TereSKA se dostala ven a zdokumentovala podzim v "rozkvětu":)
Takže, viva la autumn a fotky najdete ve složce Místa-Jince...:)
Houbám zdar, leč je nejim!:)

Fujtajbly a mrzké literární kousky:)

25. září 2007 v 20:20 | zazvorek přece:) |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Spí, tichoučce spí. Nebuďte jej.
Až otevře oči, uvidí to samo.
Uvidí, kam se narodilo.
A zjistí, že raději nemělo.
-
Spí a tiše pochrupuje. Nebuďte ji.
Má za sebou první den ve škole.
Uvidí, co ji čeká.
A zjistí, že tam raději chodit neměla.
-
Spí a něžně oddychuje. Nebuďte ji.
Právě vyplakala moře slz.
Uvidí, co je to život.
A zjistí, že není růžový.
-
Spí a cosi mumlá. Nebuďte ji.
Celý den v práci a obstarávat rodinu je náročné.
Ví ale, že to dělá pro někoho.
A zjistila, že je to dobře.
-
Spí, tiše spí. Nebuďte ji.
Stejně ji nevzbudíte.
Má za sbeou celý život.
Vidí už jen prázdno.
A zjistila, že to tak má být.
Jako blázen, co ve snu žije
jako neškodně jedovatá zmije
jako mrtvola, co v zemi hnije
tak se to někdy střídá.
Kdo se schová, neuteče
čas se neskutečně vleče
a donutí tě prosit v kleče
ať už tě peklu vydá.
Zemři, shnij, dělej, co chceš
když jseš taková tvrdohlavá veš
za svými pod hlínu si hezky běž
tam to už sestra smrt hlídá.
Pavučinky...lesknou se v podzimním slunci jako klenoty. Namotáme se do ní. Ať si nás dá pavouk k večeři. Ale zda-li mu budeme chutnat? Nezkazí si námi apetít? Zkažené maso není moc dobré... Okořenit? Kdepak, to hnilobu nepřebije. Osladit? Pavouka to neoblafne. Maso je zetlelé a hořké. Nepřestane kvůli nám motat pavučinky? Ať ho někdo upozorní, že člověk dobrý není!Ať kvůli nám neztratí pavouček chuť dělat, co dělá...To by bylo zvláštní, přece.

Ironie osudu

21. září 2007 v 6:07 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Možná to znáte - ležíte v posteli a snažíte se usnout a hlavou se vám honí spoustu myšlenek. Najednou přijde nějaká; sesmolíte z ní větu. Ležíte. Ale pak se zvednete a musíte si jí napsat. Znova si lehnete... ale myšlenky přicházejí jedna po druhé, takže vstanete a všechny je zapíšete. Jakmile se pisatelsky "vyčerpáte", pak teprve můžete v klidu usnout. Tak toto je výplod unavené mysli; tentokrát bez čtení mezi řádky, prostě jsem jen potřebovala sdělit nějaké myšlenky o lidských šelmách a jízlivosti a ironii mně vlastní:)
Cestují po světě. Vidí vše a vlastně nic. Z té výšky ani nemohou, snad jen malé černé tečky kdesi hluboko pod sebou. Beránky? Jak poetický název. Jsou čím chtějí, jsou kým chtějí. Jsou člověkem i zvířetem, jsou ptákem, šelmou, rybou, stromem; jsou nebem. Shlížejí na nás a smějí se naší maličkosti.
V zahradě roste břečťan. Obepíná plot i zdi. Skrývá to, co nemá být viděno, chrání tajemství, jež nemá nikdo znát. Je milejší než tma a přívětivější než mlha.
V zahradě kvetou kopretiny. Bílé krásky, jež s espikly s břečťanem. Poutají na sebe pozornost, vyzývavě předvádějí své bílé korunky a blonďaté hlavičky, to vše s mystičností a elegancí. Ani ony však nic neprozradí. Břečťan je přítel.
V zahradě létají motýli. Jak vše vypadá milejší, když jsou nablízku! Třepetají se a svádějí kopretiny. Ale ticho je jim odpovědí. Námluvy zkoušejte jinde.
"Musíme to tu posekat. Strašné! A vysázet květiny a stromy. Pryč s plevelem!" Sekačka chrčí a ničí. Je po kopretinách.
Pryč s tajemstvím.
A šelma se zhora jen jízlivě usmívá.

Přirozený koloběh

19. září 2007 v 6:24 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Ještě jsem nevyrostla.
Všechno přece roste. Stromy v aleji i motýlí kukla. I děti jednou vyrostou.
Doteď jsem nevyrostla.
Fouká studený vítr a stromy jsou holé. Ne proto, že by byly ještě mladé nebo moc staré. Jen je teď období, kdy se jim nedaří. Jako u všeho a u všech.
Přijde zima? Sněhové vločky se k zemi snášejí jako duše. Rozplynou se a je konec. Motýlí housenka dospěje a motýlek má krásná křídla. Uletí. Ale stejně se jednou vrátí, protože krása uvadne; tak proč ne v místech, kde nabyla podoby? Motýl je vděčný přírodě i za svůj krátký život v krásnu. Vítr odfoukne jeho tělo.
Stromy rozkvetly. Barvy a život - dočkaly se. Proč teď vyhledávat zimu, teď, na jaře? A budou kvést dál, bez zimy se jim vede dobře. Teď není čas na mrazivo a štiplavo. Až přijde vítr a vrátí se se vší parádou, počkají si zase na barvy. Protože ony přijdou. To je koloběh života. Strom roste a vyčkává. A ony přijdou...
Zkrátka jsem ještě nevyrostla.
(dovolila jsem si využít odkazu od NebeL-více infa na jejím webu)

Pohled za hřbitovní zeď

18. září 2007 v 7:55 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Ne, opravdu nechci, aby se tu z toho stal fotoblog, ale když ono je těch fotek tolik...O:)Člověk by nevěřil, jak může být na hřbitově VESELO za hezkýho počasí...až na příhodu s milencema...
Galerie - Teplice - De Cimetiére Photoz a Rychta days:)
Ten rastr mě tady štve, ale když já blbá původní fotku vymazala....
Opravdu krásný....:(

Od MB FR:)

16. září 2007 v 19:42 | zazvorek ne:) |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
3 zaměstnání?
Historička, restaurátorka, cokoliv s uměním...


3 filmy, co můžu vidět pořád?
Samotáři, Pelíšky, Pán prstenů

3 místa, kde jsem žila?
Vždycky jsem žila na trnovanském sídlišti, pak v děloze a určitě někde na planetě XY:D
3 televizní pořady, co mě pobaví?
Na TV nekoukám, ale když už, tak Četnické humoresky, Vraždy v Midsomeru a Artmix
3 místa dovolené?
Španělsko a kdekoliv v Čechách, ale tu ideální si umim představit na Islandu, v Rumunsku nebo v Nairobi
3 nej jídla?
Vodní meloun, pizza čtyři druhy sýra, kuskus na sladko nebo pita se sýrem
3 weby, kam chodím denně?
spiraljoker.blog.cz , ikary.blogspot.com , můj blog
3 místa, kde bych právě teď byla raději než tady u pc?
Rozhodně venku-jedno kde- pokud možno s jistou osobou z Duchcova a MB FR z Panorámy:)a pak třeba v čajovně...
3 blogy, které by měly napsat to samé?
Jelikož znám pouze dva další blogy a ty už to napsaly, zůstává tento bod prázdný:)

Cirkusy a kejklíři - pokračování

16. září 2007 v 9:07 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
A pokračujeme ve výpravě do dob minulých za půvabem cirkusů a potulných komediantů....
(mírně zpřeházeně a hekticky, jak se mi podařilo různě posbírat informace)
Jednou z nejstarších památek, které dokládají existenci cirkusového umění, je stařořecká nádoba z doby kolem roku 535 př. n. l., na níž je znázorněna jízda na neosedlaném koni. Ve starém Římě pak došlo k velkému rozmachu tohoto umění. Toť k opravdu nejstarší historii cirkusů.
Teď něco málo o českých cirkusech jako dodatek k minulému článku:
Zmiňovala jsem Národní cirkus, který jako první hrdě udával jména českých artistů na plakátech, krasojezdkyně zde byli pyšné na svůj původ a ve svém jezdeckém umění i odvaze často překonaly umělkyně z jiných zemí. Psala jsem také o prvním českém klaunu Čížkovi. Ten své tělo ohýbal do kozelce a akrobatické skoky prolínal s komikou. Padal, znovu vstával, balancoval na láhvi i na pyramidě lahví. Úspěchy slavili také herkulové Martínek a Laštovka a zejména Vondříček, který házel bez problému stokilovými závažími. Tento Vondříček byl vzorem při psaní libreta komediantské scény k Prodané nevěstě. Důležitou součástí bylo vždy správné oblečení. Brzy si získalo určité normy. Třeba krasojezdkyně nosily cylindr,šál a kytičku fialek v klopě. Beránkův cirkus vzkvétal...
V roce 1853 se ale Beránek vydal do Uher, kde zkrachoval. Vše musel prodat - koně, vybavení i vozy. Nikdy se již z krachu nevzpamatoval a v Čechách se říkalo, že při cestě do Ameriky se jeho cirkus potopil i s lodí, která ho převážela. Od roku 1838 v Čechách působil další cirkus - cirkus Václava Slezáka. Hlavní hvězdou zde byla krasojezdkyně Zdeňka Hejlová a groteskní jezdec Alex Price. Sám Slezák byla také skvělým krasojezdcem. Ve stejném roce uvedl dalšího českého klauna - Veselého. Uměl se vyjadřovat i gesty, mimikou a očima, nejen různým poskakováním a skotačením.
V padesátých a šedesátých letech 19. století byla opravdovou bombou krasojezdykě Miss Ella (ve skutečnosti Marie Smolíková). Byla stejně slavná jako Miss Ella Zoraya, jež také proslula krasojezdectvím- i když to byl ve skutečnosti muž jménem Olmar Kingsley.
Až později se vedle jízdy na koni začaly prosazovat další umělecké disciplíny jako létající akrobaté a žongléři. Koncem 19. století přišla také drezúra šelem, jež si oblibu získala hlavně po objevu montovaných kulatých klecí. Zde je důležité jméno Carel Hagenbeck - zakladatel zoo v Hamburgu, který jako první založil drezúru na dobrém vztahu ke zvířatům.
Mezi slavné cirkusové klany patřili Berouskovi, Dvořákovi, Janečkovi, Štipkovi, Kellnerovi, Mrázkovi a další. Jedním z nejdůležitějších je rozhodně náš nejznámější cirkus té doby - cirkus Kludský. Karel Kludský měl ve dvacátých letech 20. století největší cirkus ve střední Evropě. 135 vozů potřebovalo při stěhování vždy asi 86 železničních vagónů. V době největších úspěchů ale přišla hospodářská krize, později válka a tím skončilo dlouhé období velké slávy českých cirkusů.

Netřeba komentáře

16. září 2007 v 7:19 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Galerie.