Říjen 2007

31. října NENÍ HALLOWEEN!

31. října 2007 v 18:02 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Jen chci připomenout, že dnešním večerem začíná keltský nový rok i Nový rok a žádný americký Halloween:) Myslím, že stačí zapálit svíčku, jen tak pro připomenutí a taky proto, aby duše zemřelých věděly, kde vás navštívit:)
A proto: šťastný nový rok!!

Zazvorkův výtvarný koutek

30. října 2007 v 17:05 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
Aby se z nás nestali umělečtí nevzdělanci, představuji vám tímto ve stručnosti některé malíře, kteří mě zaujali svými díly - ta jsou pak hlavním tématem článku:) Tak přeji pěkné pokoukání a třeba i inspiraci pro vlastní výtvory....
Jean Fautrier (1898 - 1964)
Jean Fautrier se sice narodil ve Francii, ale svoje dětství strávil v Londýně. V jeho tvorbě se promítá hluboký zájem o válečné období a veškěré jeho hrůzy. Často jsou k vidění přímo néměty holocaustu. Své pocity však nevyjadřuje barvami, ale hmotou barvy - nanáší ji ve vrstvách špachtlí na svá plátna a vznikají tak (podle mě) nádherné abstraktní malby....
Alberto Giacometti (1901 - 1966)
Švýcarský sochař a malíř s italskými kořeny. Jeho sochy často stojí osamotě, bez radosti, vyhublé, bez tváře a výrazu....Figury naznačují zranitelnost - tak nějak viděl svět kolem sebe Alberto. Díky svým sochám se stal jedním z nejdůležitějších představitelů existencionalismu.
Gerhard Richter (*1932)
Německý představitel hyperrealismu. Kombinuje techniky malby a fotografie - ty rozmazává, až vypadají jakoby nepovedeně (asi jako když vám ve fotoateliéru přeškrtnou fixou nějakou fotku, protože se nepovedla). Ne mě osobně působí jeho obrazy ponurým, melancholickým dojmem, jsou zvláštní a tajemné...Richter netvořil jen realistická díla, snažil s ei o abstraktní, která měla být reakcí an válku ve Vietnamu. Vlastně netvořil - tento pán, prosím, tvoří dodnes kdesi v Německu:)

A tak nám hořela mašina...

29. října 2007 v 17:31 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak jsme se jednou s Ikarym vydali do Prahy a po cestě nám chytla lokomotiva...
Jak krásné a příjemné je cestovat s Českými dráhami... nikdy nevíte, co vás čeká, zažijete neopakovatelné a ještě pobavíte sebe i rodinu:D
Mimo toho mi to dlao jeden velice cenný poznatek do života : hořící elektřina smrdí fakt kolosálně:)

Podzimní myšímaš

23. října 2007 v 21:28 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Našla jsem pár obrázků ve starejch knížkách ze sklepa....tak se ihned zužitkovaly:)
Toto jsem já očima MB FR Nebel:) každej detail je důležitej....
Sen o černém křídle....
A jelikož se Ikary za tuto fotku zřejmě stydí, jedna společná na závěr (a taky jediná, kde jsme celý:D)

Samhain

23. října 2007 v 19:29 | zazvorek |  Mytologie
Jelikož se nám blíží datum 1. listopadu, je potřeba na něj pořádně upozornit - vždyť nebýt Římanů, bůhví jestli bychom tohle datum neslavili taky....
Takže: Samhain ( Samana, Samhuin, Samoinos) je keltský svátek; je to vlastně pohanský Nový rok, který připadá na 1. listopadu. Slavit se ale začíná už večer 31. října a oslavy pokračují do druhého dne. Díky němu se dnes slaví Halloween, Dušičky nebo Valpružina noc. Nejčarovnější noc roku. Hranice světa živých a mrtvých je v ten den nejtenčí a nejprostupnější. Někdy tak bývají zváni k rituálům zesnulí, aby se mohli setkat se svými přáteli a příbuznými (často se jim třeba i prostíralo u stolu). Zřejmě mezi nimi byla ale i strašidla a zlé bytosti, před kterými bylo nutné mít se na pozoru, a proto se lidé často strojili do různých hadrů a pomalovávali si obličeje (další památka, která zůstala v Halloweenu). Zapalovali se také svíčky za oknem, aby bloudící duše našly cestu domů. Vyráběly se a následně zapalovaly figuríny ze slámy, jež znázorňovaly veškerý smutek a strasti minulého roku - lidé se od nich tak symbolicky očišťovali. Je také vhodnou dobou pro věštění.
Patronkou Samhainu je tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, jež se někdy také nazýva Spirálová baba (:))), Modrá čarodějnice, Matka Hor, Chumelenice nebo Perinbaba. Byla spojována se smrtí, ale také se znovuzrozením. Dokáže ovlivnit počasí a přisuzuje se jí stvoření některých hor.
Měsíc pojmenovaný Samonios, který je vlastně prvním měsícem roku, je časem, kdy vše staré uvadá a umírá, ale zároveň vzniká zárodek nového života...
Taky chci poděkovat Jirkovi- i když sem asi nepřijde- ale jen pro můj dobrej pocit...Protože se musí běžet městem dál a Birghid to musí pochopit:)

21.října

22. října 2007 v 18:08 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Smrt umí tančit -
co je to za blábol?
Vybij svůj světabol,
ať divadlo může začít...
Dívej se, jak tě vysává,
měníš se v stříbrné kuličky,
z rukou máš ztuhlé hůlčičky
a legrace tímhle přestává.
Je tu někdo se mnou?
Cítíš jeho přítomnost,
ne,tohle není minulost,
zažíváš chvilku temnou.
Černé stíny a bílé siluety
spatřuješ v koutku oka,
cosi tu na tebe čeká,
s osudem tančíš piruety.
Cítíš tlak na hrudi,
jak by na tobě někdo stál
a celou duši ti vysával
a pak tě děsivá rána probudí.
Hledáš v tom příčinu,
proč se to děje?
On se přitom jen směje,
holduje životu nočnímu.
Budova ve městě hledána,
netušíš však, proč ji hledáš,
proto jen úzkostlivě čekáš,
čekáš na pomoc od rána.
Světlo ej pro tebe pomoc,
zmizí budova i město -
jednu otázku pokládáš si přesto -
zda-li to není jen nemoc?
Copak jsou havrani choroba?
Co jen to hledají,
proč do snů létají
a další den začne vše odznova?

Autumn poetic

16. října 2007 v 20:10 | zazvorek
Mám radost, že je podzim:) A z radosti sem umisťuju pár obrázků, který mi podzim připomenou, ať je jakýkoliv roční období...a taky aby blog nasál alespoň trochu tu krásnou atmosféru:)
Takhle barevná příroda jindy neni...
Jablka...kouzlus mňamózus září a října....
Možná, že pořád hnusně prší, ale když je sucho, koho by nenapadlo skočit do louže, pořádně se v ní vyráchat a vypadat pak jako největší čuně?:)
Čaj čaj čaj! Co může bejt lepšího, než horkej čaj, teplá postel a koukat se z okna, jak je venku hnusně? Alespoň někdy má člověk výmluvu na to, proč lenošit:)
Sebrat se a jít se projít....
Přečíst si dobrou knížku....
Světlo svíce evokuje podzimní šero a brzký stmívání....
Pravidla moštárny - film nejen o jablkách:) Kdyby náhodou někdo sehnal ne dvd, dejte prosím vědět;)

A Night with Moon

12. října 2007 v 22:20 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Řekl mi měsíc, že mě má rád
řekl mi včera, řekl v noci
že si mám o něm nechat zdát
že mě má plně ve své moci.
Měsíc je krásný a vznešený
mám z něj však respekt a strach
proč je ale mezi lidmi zapsaný
jako ničema a vrah?
Svítí nám na cestu, svítí
ztraceným pocestným pomáhá
sbírá s epři něm čarovné kvítí
zlo a tma se vraždit nezdráhá....
Řekly mi hvězdy - vlastně šeptaly
když se na mne zezhora dívaly
že by se rády na něco zeptaly -
zda-li je ráda mám
zda-li se někdy odhodlám
navštívit jejich království
černý baldachýn plný hojnosti
překrásnou dráhu mléčnou
ticho a samotu věčnou
přijdu-li někdy za nimi...
---------------------------
Lilie bílá pod sebou skrývá
tajemství.
Dlouho tam roste a já cítím v kostech
neštěstí.
Za hradní zdí - kdopak to ví?
Děly se jakésy neřesti.
Za zdí tou tajemnou, kamennou
lesknou se šaty nevěsty.
A kde je nevěsta? Je z ní už nečistá?
Umrlec slyšet je z náměstí.
Zvoví a zvoní, všichni se rána bojí
zda se jim uniknout poštěstí?
Co je to za město, má milá nevěsto?
To ty sem přivádíš neštěstí?
Nevěsta nemluví, jen hlavu nakloní,
umrlec pořád zní z náměstí.
Kdepak máš ženicha? Což steskem nevzdychá?
Tys ho zabila? To ty, jen ty!
Nevěsta se směje - asi ji u srdce hřeje,
Ženich našel své štěstí ve smrti.

Noční produkce

9. října 2007 v 6:29 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Bílá holubice nese zelenou snítku -
chtěla by ¨mezi námi mír, můj Malý skřítku.
Přemýšlím tak nějak pozpátku;
pletu si na krk tlustou oprátku,
řežu si pod sebou vetchou větvičku -
proč na mě nepočkáš alespoň chviličku?
Pokud chceš problémy a neustálý boj,
bzučení a útoky jak včelí roj,
proč čekáš se mnou na bílou holubici?
Bolí to čekání, moc bolí,
než si ten druhý svůj ortel zvolí...
----------------------
Kaštan je vzrostlý mohutný strom,
právě má ale trošičku shon.
Bojí se bojí,
pichlavého chvojí....
Maličká víla k němu přitančila
a dvě věci mu poradila:
"Něco se sebou zkus udělat,
ale nesmíš se proto na mne rozhněvat!
Nejsi na světě sám,
a i když já se ti jen zdám,
věř mi, že pravdu mám.
Jsou tu i jiné a lepší stromy,
krásně a líbezně už zdálky voní
a tobě na poplach zvonec zvoní.
A ještě jednu radu ti dám -
víš, že tu nerosteš sám?
Má tě ráda zem i nebe,
nemáš na světě jenom sebe;
nenech se proto vyrvat z kořenů,
zem je tvůj život a ještě ke všemu
máš právo růst, jak chceš.
Je na tobě, koho pod svou korunu zveš
a kdo se ti pod kůru dostane -
myslíš, že se tě někdy zastane?
Nebuď tak tvrdohlavým dřevem,
zkus dávat lásku svým obrovitým kmenem,
zazpívat hezkou písničku
lípě košaté a jejímu srdíčku.
Ocení to lípa? Kdo ví?
Ona to nikdy nepoví.
Proč?
Nechce?
Třebá jí vadí, že tobě pod kůru
se nedostává lehce...
Poroste-li dál vedle tebe?
Strachy mě z toho u srdce zebe,
že už nebude chtít,
i když jí tvá píseň
bude vě větru znít.

Hazmburk

8. října 2007 v 19:50 | zazvorek |  Mytologie
Trocha historie ještě nikoho nezabila, takže se ke slovu hlásí pan Hazmburk:)
A jelikož nudná fakta zajímají málokoho (a obzvlášť pokud někdo ani nemá tušení, kde se tahle krásná zřícenina nachází), předkládám tady jednu pověst:) :
Smutný konec velké lásky
Pokud navštívíte hrad Hazmburk, nezdržujte se tu dlouho do noci; mohlo by vás pořádně vyděsit zdejší strašidlo - přízrak dívky v bílém šatě s velkou krvavou skvrnou na prsou, který se jako motýl snáší z cimbuří Bílé věže a pak bloudí v rozvalinách až do půlnoci, kdy zmizí pro změnu ve věži Černé. Je to prý duch krásné Lucie, dcery Mikuláše Zajíce z Hazmburka. Ten se jí kdysi rozhodl provdat za saského kurfiřta. Uspořádal proto rytířský turnaj, jehož vítěz by dostal dívčinu ruku. Měla to být jen formalita - kurfiřt byl známý svým uměním a nikdo široko daleko s emu nemohl rovnat. Stalo s evšak nečekané. V turnaji zvítězil chudý zeman Věslav z Košťálova a srdce děvčete k němu ihned zahořelo upřímnou láskou. Pan Mikuláš si netroufal vzít veřejně dané slovo zpět. Rozhodl se však, že dá nevítanému ženichovi takový úkol, který nikdy nebude schopen splnit. Pak jistě i saský kurfiřt, který ihne dpo turnaji ujel i s početnou družinou, zapomene na uraženou ješitnost a ještě rád si Lucii vezme. A vyřkl svůj ortel - Věslav, chce-li se stát jeho zetěm, musí přivést na hrad živého draka. Mladík se rozloučil s děvčetem a odjel do světa hledat draka. Ubíhali týdny, měsíce a roky a nikdo o jeho osudu nevěděl. Lucie se trápila, chřadla, ztrácela s epřed očima - až ji ze žalu puklo srdce. Pohřbili ji ve skleněné rakvi v Bílé věži. Brzy na to se mladý zeman vrátil a na řetězu vedl živou saň. Dovedli ho k rakvi, kde zůstal se svým zoufalstvím celou noc. A ráno i jeho našli mrtvého. Brzy po něm zcepeněla i saň, truchlící po svém pánovi. Nechali ji tam, kde vydechla naposled - v hradním sklepení. A tělo zavalili kamením. I její přízrak s etu občas zjevuje; létá zapřažena do kočáru kolem hradního vrchu. Říká se také, že podzemí hradu je plné sudů výborného vía, které hlídají tři mužíčci.
(z knihy Za strašidly na hrady a zámky)