O jablečném octu a kyselých citronech

20. července 2008 v 17:56 | zazvorovec podivný |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Tak jsem konečně částečně překonala svůj strach z výšek:) Nojo, už to tak bude, přemluvil mě a já lezla:) Držela se úchytů, mačkala nožky v lezačkách a padala do žíněnky na boulderu:) A taky se ho držela na bobové dráze, podělaná strachy, ale šťasná. Ačkoliv zase jen dočasně. Svištíte (no dobrá, tak tedy přiměřeně rychle jedete) na bobu, nohy zkroucené, ale nepomlácené, povlávající vlasy a objetí, alespoň na chvilku, než zase bude svítit sluníčko... Objetí ve tmě, která je pořád hlubší a hlubší, děsivější a smutnější, pořád ale s jednostrannou nadějí, že sluníčko vyjde... Svítí sice, když se díváte na rozmazanou krajinu utíkající venku az oknem, ale v ten moment jakoby utíkalo i něco jiného a už se to snad nemělo vrátit. A to vám vžene slzy do očí, už zase, ale dá se něco dělat? Cokoliv, na co sáhnete, se kácí pod rukama. Všechno padá do tmy, do hluboké studny plné můr. A duchů a strašáků. A čas plyne. Plyne zběsilou rychlostí a nenechá vás v klidu. Není nic horšího než čas, který ubíhá a vy víte, že už nestíháte. A že i když hrozně moc chcete a bičujete svoji vůli a všechny myšlenky jen k jediné věci, stejně ho nedoženete. Protože už vám to řekl.
Chtěla bych slyšet tvoji píseň
která by mne uklidnila
ukolébala k spánku
ukonejšila, když pláču.
Vím, že tě nikdy zpívat neuslyším
- nemáš rád svůj zpěv -
ale když mi hraješ, duchové odchází
aby v noci zase přišli, jenže
ty mi přece nemůžeš hrát věčně.
Před pár dny jsem snědla mísu kyselých citronů
a nebylo to dobré
pálilo to v žaludku
leč břicho nebolelo, břicho ne
je to kyselé, kyselé!
Nedá se to zajíst
ani vanilková zmrzlina nepomůže
chtělo by to odletět a
vzít mísu s sebou
všechno z ní vyklopit
a pak ji zahodit.
Jenže nemám křídla
a svatozář? Pche.
Utéct? Nohy neposlouchají.
Snad vylézt na vysokou horu a
rozhlédnout se.
Zavolat orly.
Na jejich křídlech uletět
a pak už se všem jen smát.
Před spaním jsem vypila
sklenku jablečného octa.
Ne, nechutnala mi.
Kalich hořkosti?
Kyselosti. Do dna.
Zkoušela jsem vycucat kostku cukru.
Rozpustila se
ve slané vodě
v kapkách slané vody.
Citrony nepřestanou být žluté
nebe modré
a tráva zelená
tma však může být temnější
a duchové strašnější.
Jen prosím nepřestávej
zpívata hrát.
Ať píseň neskončí
ať hudba hraje dál.
 


Komentáře

1 checkean checkean | E-mail | 21. července 2008 v 2:04 | Reagovat

to bylo fakt moc pěkný

ty seš fakt dobrá

a ten obrázek na pozadí je fakt strašidelnej

2 zazvorek zazvorek | 21. července 2008 v 4:49 | Reagovat

:D:D:D tak ty už ses tu dlouho neobjevil, dobrý brachu:D

děkuju moc, tolik chvály si ale opravdu nezasloužim... ještě by si tady lidi mysleli, že tě nějak podplácim za to, abys mi to sem napsal, ať mám taky jednou radost:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama