Srpen 2008

Sluníčkový kalendář - trochu pozitiva s věnováním ke konci léta

29. srpna 2008 v 6:06 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Jedna pěkná básnička pocházející z jednoho darovaného kalendáře jedné milé paní:)
Autor: Honza Volf (ten, co neumí hrát golf):)
A vězte, že dělat lidem radost
není žádná špatnost ani hřích.
Než-li smutek, starost a pláč,
to je mnohem lepší kolem sebe slyšet
humor a smích.
No a tak se alespoň trošičku v tom dobrém snažme,
a vlastním sobectvím si život nepokažme.
Byla by to velká škoda.
Vždyť ten život plyne rychle jako voda.
A nic se nevrátí.
A tak buďme především v srdci na lásku bohatí.
Ať se nám ten život úplně nezhatí.
A tady ještě pro představu něco málo z autorovy tvorby...protože pozitivních věcí je vždycky míň než těch negativních...a protože občas si člověk potřebuje dobýt baterky něčím "slunečným":)

Ženštiny pohádkové, popud neznámý

26. srpna 2008 v 7:27 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Tak jsem si včera večer sedla do pelechu a udělala první sérii "napůlrychlokreseb" - každá trvala maximálně čtvrt hodinky - pohádkových ženštin, tak jak mě ta která zrovna napadla. Omluvte, prosím, opravdu mizernou kvalitu výsledných dílek (zvláštní modelace, hybridní oči apod.) - šlo mi jen o kreslení pro zábavu a z neznámých důvodů mě napadly zrovna pohádkové bytosti:) Druhá série (aby jim to nebylo líto:)) budou pohádkový mužíci... Pokud se k nim někdy dostanu:-D
Vkaz Ikarymu : aaaano, vím, že je to hrozný.....
A na závěr ještě něco od pana Kryla z jeho knížky Krylogie:
Sama jdu bosa
po lese
Slza jak rosa
sklouzne se
po křídle vosím
na stezku
Napiš mi, prosím
o stesku
Jsem vyschlá studna
v které není vody
pro blázna
Jsem cesta bludná
Rozbourané schody
do prázdna
Klopýtám vřesem -
- slepá bílá hůlka
v rozbřesku
Když bez tebe jsem
je mne jenom půlka
od stesku
Abys věděl!:D

Přátelské chodníky

24. srpna 2008 v 19:38 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Ač je to k nevíře, i v Teplicích a jejich okolí se dají ještě najít místa, kde vás nikdo neotravuje. Za celý den tam nepotkáte ani človíčka - a pokud, pak jedině když sem zabloudí, nebo má stejný důvod k tomu dorazit až sem jako vy:)
Chce to hodně hledání, bloudění a trpělivosti, ale když víte, kam jít, vždycky si nějaký ten svůj "kutloch" najdete:) Často zkrátka jdu (nikdy nemívám plán, kam bych chtěla jít, ale většinou mám alespoň přibližnou představu) a zkouším nové cesty, ať už ve městě nebo za městem - a jelikož se nedržím podél silnic, ale škrábu se do výšek, náhodou objevuji místa, kam opravdu nikdo moc nechodí... Pravda, taky se mi často stane, že zapomenu, kam jsem to minule šla nebo kde to místo najdu a už se na něj nejspíš znovu nevrátím...
A zrovna dneska jsem pár těch svých "kutlochů" navštívila a zašila se tam:) Pořád u mě totiž platí, že je to nejlepší relax. Pokud chci vybít přebytečnou energii, mám sportovní aktivity. Pokud chci dobýt baterky, čtu si nebo maluju. Ale tohle je kombinace obého:-D Vždyť už jen ta cesta z jednoho konce města na druhý a většinou dál trvá (počítáno pečlivě:)) v průměru hodinu a čtvrt až půl... a málokdy je rovná, spíš se člověk musí z toho našeho ďolíku škrábat nahoru a následně dolů:) Takže je pak taková cestička málem fyzickým výkonem:D Tím si baterky vybiju - a následně posezením na mém tajném místečku dobiju:) A dneska foukal vítr... Je ohromně uklidňující poslouchat šumění listoví a trávy a pak už jen slyšet hukot města tlumeně, jakoby v dálce...
Spousta míst ještě zbývá, hlavně těch méně krytých, ale z nostalgie je musím navštívit:) Třeba Seumeho hrob (to byla tenkrát krutá zima...:D:D)
Tak jsem trošku fotila, jde spíš o různý věci po cestě, ty ostatní jsou - až na Emilovu louku:) - nedotknutelný:D
A jelikož mi nechce naběhnout většina fotek, zbytek najdete v Galerii - Místa - Teplice... začínají od fotky sloupků:)
A ještě vzkaz pro NeBeL: Kdy zas půjdeme pouštět draka?:D:D

Jindřich IV. - Divadlo na Vinohradech 1967

23. srpna 2008 v 12:12 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Divadlo je perfektní záležitost. Ale co dělat, když do pořádného divadla je daleko a v tom vašem nic nedávají? Pak je tu série dvd časopisu Reflex, která seznamuje s cennými kousky českého divadelnictví a důležitými popř. klasickými díly.
Jako první jsem naťukla Jindřicha IV. v podání Divadla na Vinohradech. Jde o hru autora Luigiho Pirandella, která je podle mě nadčasová a dodnes z ní mrazí. Ani za mák jsem netušila, o čem hra bude - snad historická? Snad parodie? Komedie? Ale to, co se z ní vylouplo, jsem netušila ani v nejmenším:) Hlavně že na obalu byl Miloš Kopecký, můj oblíbenec:-D
Hra se odehrává ve dvacátém století. Za "Jindřichem" přijíždí žena, kterou kdysi miloval (J. Jirásková) a její muž (V. Brodský), se kterým "Jindřich" nikdy neměl valný vztah. Mají s sebou i svou dceru a doktora - psychologa, jenž má "Jindřicha" vyléčit. Převléknou se pro něj do dobových kostýmů, seznámí se s jeho "rádci", kteří celou komedii hrají pro něj...
Je to příběh muže, který před dvaceti lety spadl z koně, následkem čehož pak 12 let trpěl obcesí, že je Jindřichem IV., historickou postavou, a byl bláznem skutečným. Jenže pak porucha zmizela. On však blázna hraje dál; nechce být tím, kým je, touží po životě, jaký měl kdysi (což už možné není, protože žena, kterou miloval, je dnes s někým jiným)...Po dvacet let hraje blázna, okolní svět mu tedy uniká. Vše je už jiné, jímá ho z toho strach a hrůza a tak se uchyluje do své hrané "nenormálnosti". Nebo jsou blázni ostatní? To společnost si zde určuje mantinely normálnosti a bláznovství. To ona posuzuje, kdo je normální a koho je třeba zavřít do svěrací kazajky. A on se snaží uniknout...
"Vy jste se chtěl narodit, Milosti? Já tedy opravdu ne."
Miloš Kopecký tu předvedl opravdový herecký koncert, z kterého až mrazí. Tíživost situace, rozporuplnost osoby...a do toho všeho jeho maniodepresivní psychózy, kterými trpěl. Jak se mu asi taková role hrála? Těžko říct. Dnes už se ho nezeptáme...

Sigur rós do Prahy přivezli Island - 19.8.08

21. srpna 2008 v 7:40 | zazvorek |  Z hudebních vod
Tak se nám skřítci islandští přijeli podruhé představit do Prahy a zároveň ukázat, že tam na severu není jen chlad a tma...
Čím začít? Tak asi po časové ose:) Ještě před koncertem nás čekalo lezení, na kterém jsem teda skoro usínala(:-)), a už se nemohla dočkat koncertu. Před šestou jsme vyrazili ke sparťanské hale; bylo psáno, že koncert začíná v 19:00, tak abychom ukořistili vhodná místa. To jsme ještě netušili, že v sedm nás teprve pustí a pak ještě hodinu budeme čekat v hale:-D
Ukořistili jsme výborná prominentní místa hned u zábradlí pod pódiem, lehce nalevo, ale nejblíže co to šlo. Když jsem viděla, jakou rychlostí se hala plní a kolik dalších lidí disponuje zelenou páskou, odmítala jsem místo opustit:) Jenže žízeň je žízeň a jelikož nás soužila už venku před halou, Péťa se nabídl, že pro něco skočí a já zatím budu hlídat strategickou pozici:D Ještě ani neodešel a už jsme musela vysvětlovat, že tam potřebuju ještě kousek volného místa, že mi tam ještě někdo dorazí...:)
Po chvilce (dlouhé, předlouhé:)) se Peťajs vrátil - jenže nenesl jen dvě PETky, ale taky jejich poslední cd se slovy: "Trička hezký nebyly..."Vyvalila jsem oči, co že to má být. Dárek? A za co?.....I tak moc děkuju....
Lehce po osmé hodině se na půlku smrsknutá hala dočkala. Svefn-g-Englar, jemný a klidný začátek. Komorní atmosféra a výborní posluchači. Sigurs mají často tiché pasáže uprostřed skladeb a publikum - zřejmě dobře znalé - je přijímalo bezvadně. To hrobové ticho, kdy všichni jako v kómatu naslouchali a čekali, až se rozezní další tóny... výborný. Zřejmě se vyplatí chodit na koncerty "netypických" kapel ("na co že to jdete?/ na čem jste byli?" "Na Sigur rós." "Aha, to neznám..." - častý jev:))
Těšila jsem se na dechy a sbor, ale Sigurs je na tuhle část turné nedovezli... škoda:( To bylo ale nejspíš jediné zklamání večera:) Vystačili si i ve čtyřech, tak jako ve svých začátcích. O to byla atmosféra intimnější.
Ný batterý, to pro mne byl první vrchol koncertu. Tu písničku miluju, spolu s Leit af lifi a Gongem moje nejoblíbenější z jejich repertoáru. A teď ji hráli naživo.... Songy gradovaly, tak jak je u Sigurů typické, až ve své poslední třetině, ale takhle naživo by jim kolikrát ten náboj mohli závidět i metalisti...Bubeník jel, až z něj pot stříkal a Jónsi se smyčcem předváděl neuvěřitelné kousky:)
Přesně tak, jak psali v jedné recenzi - Sigur rós mají smysl pro správný moment. Když už je příliš dlouho klid, nastane gradace, která vám urve ušní bubínky. Když už je i toho moc, zase se vyklidní. A tak to jde pořád dokola a ty dvě hodiny, po které Sigur hráli, vám utečou jako nic. "Dvě hodiny? Oni hráli dvě hodiny? To není možný:D"
Žádné zbytečné okecávání okolo. Pouze : "Can you sing?" "Radši ne..." ozvalo se vedle mě od Péťi:D A následovalo celohalové vyhoukávání melodie Med blódnasir, které vydrželo kupodivu celkem dlouho:)
K tomu všemu na nás ještě padaly malé papírky, jež představovaly vločky a bylo úžasný dívat se, jak všichni zíráme vzhůru, chytáme je do dlaní a uchycují se nám ve vlasech:)
Mobilu jsem se jala až při prvních tónech mé oblíbené a křehké Saeglopur. Scéna byla zrovna moc hezky osvětlena, i zvuk stál za to (ten ostatně mile překvapil během celého koncertu...). Jenomže asi po minutě jsem byla nucena natáčení přerušit...tma přede mnou, tma za mnou...a tak. Netřeba rozebírat nepříjemné. Když jsem se posadila, bylo mi mnohem lépe, proto jsem to zkusila po chvilce znovu - jenže opět jsem natočila jen pár desítek sekund a skončila dole u děravého zábradlí. Tak to budu mít alespoň nafocené od Péťi - mimochodem další fotky ještě přibudou, zatím jsou k dispozici jen ty moje v Galerii - Mjůzik.
Takže jsem Saeglopura sledovala dírkami v zábradlí. Ale také jsem objevila zajímavou věc - v úrovni očí za zábradlím stála moje PETka, a jelikož už byla prázdná, zůstaly jen kapičky na stěnách. A v tom měkkém oranžovém světle se přes ony kapičky dívalo krásně...dokud vás cosi nezačalo vtahovat do sebe a pak zase jakoby strkat před sebe...
Druhým vrcholem koncertu by mohl být nový Gobbledigook. Nové písničky jsem ještě neznala, ale tohle je hitovka (ač tenhle pojem zní u Sigur rós více než nepravděpodobně). Barevná a hravá kulisa, veselá nálada a tleskající hala, jež snad dokonce udávala rytmus:) Perfektní a rychlá záležitost. Tu ji máte:)
A tady je ještě Hoppíppola:-D
Přídavek jsme dostali pouze jeden, a to Untitled 8 neboli Popplagid, který trvá zhruba 12 minut. Dokonalý závěr, poslední třetina songu je psychárna i na desce, ale živě a se světly způsobujícími epileptické záchvaty...extáze. Tady to jeden dobrák natočil, škoda jen, že nestál blíž:)
Ač jsme další přídavek vytleskávali celkem dlouho, skřítci se objevili už jen na děkovačku (zaslouženou!!) a tím se sympaticky rozloučili. Skončili v nejlepším - a tak je to asi správně.
U našeho zábradlí ještě propukl lítý boj o tracklisty, ale pak už jsme se kolektivně přesunovali ven z haly. Já odcházela nadšená, Péťovi se údajně taktéž líbilo...Chuťovka. Kvalitní a intimní koncert pro ty, kterým Sigur rós něco říkají.
Venku jsme narazili na týpka, který obhlížel lampu a zřejmě měl v plánu vzít si Siguří plakát, jenž tam byl přilepen. Říkala jsem si, jaká je to škoda, že už je zabraný...šli jsme dál a periferní vidění zafungovalo:D Oba jsme spatřili kořist - a z člověka se stal lovec:D Vrátili jsme se o pár kroků zpět k velkému plakátu, jenž tam byl dokonce dvakrát. Na tom druhém už pilně pracovali dva mladí anglicky mluvící cizinci:-D " Jě pěknej, ale jde to špatně co? Dívej, zkusíme to taky klíčema..." říkali si a sledovali nás, jak zkušeně odlupujeme plakát:D No, někteří s tím už máme zkušenosti z loňského roku....O:) Chvilka boje s lepidlem a plakát byl můj:) Cizinci ještě strhávali, když my už byli na cestě pro zavazadla. V metru to pak byly závistivé pohledy a slova chvály ("Tyjo, ty se máš, pěknej plakát:D"). A s oněmi cizinci jsme se tam také potkali a jen se na sebe spiklenecky usmívali:) To je kořist! Sice mírně zvlněná a špinavá, ale památeční:) Jsem hrozný vetešník!:D
Teď už je plakát náležitě ostříhán, umyt, zalepen, slepen, oloupán a na skříni vylepen:) A nové cd asi čtyřikrát oposloucháno dokola:D

Den před zmrznutím....

18. srpna 2008 v 19:53 | zazvorek |  Z hudebních vod
Už zítra...už zítra!!!!! Už zítra tu máme Sigur rós v celé své parádě!:) Nervy nejsou tak napjaté jako před THe Cure, bude to asi tím, že je teď spousta jiných starostí, ale snad skřítci z Islandu nezklamou a bude to podívaná, co stojí za to:)
Uff, ať už je zítřek!!!
Mám ale strach, že mě lezecká stěna vyčerpá natolik, že při ukolíbavých písních Sigurů usnu:D takže jen zlehka, zlehka!!!:D

Panenky....

18. srpna 2008 v 11:20 | zazvorovice |  Co není kam upíchnout

Blik!...ááá...blik!

18. srpna 2008 v 8:47 | zazvorovec
-A mohli bysme spolu chodit oficiálně?
-Ono se to musí říkat???
--------
...a naše kapela se seznámila na drogovém večírku
když jsme se čerstvě potkali
jsme věděli za chvilku
že tohle naše spojení
se okamžitě promění
v osudové souznění a v nekonečné umění...aha
(Vypsaná Fixa)
------------
- No bráchu si musíš někde najít, já nevím, kde je... jseš to ty, že jo?
(první koncert)
-----------
Ijáček se už mazlí s ovečkou....
---------
- Ty jdeš zase na nádraží? Nojo, tak já to nádobí utřu.... se tomu tvýmu nádraží teď podřizuje úplně všechno, co? A ne že budete dělat něco nezákonnýho...
-----------
-Tak simuluj, že je ti dobře, třeba tě pustí ven....
-Já počkám tajně u zverimexu!
---------
Hush, it´s ok, dry your eyes, soulmates dry your eyes, cause soulmates never die...
(Placebo)
----------
Let me steal this momment for me now...
(Placebo)
----------
-Před vstupem do čajovny by měli dělat nějaký IQ testy.... s nakopírovaným řidičákem by sem chtěl!
------------
-Jestli se budete stěhovat někam k Praze nebo do jižních Čech, pojedu k vám na náměstí s transparentem : Nikam se nejede!!!
----------
- Nešééééér mě...
---------
-Jo to jste vy? Tak se tu kdyžtak zamkněte...
Zpáteční cesta: Tak chci vidět osm místenek, když se tady zamykáte. Na to nemáte právo!
-------------
Nightmare before Christmas? Možná prvních pět minut:)
------
-Co s tím foťákem?
-Nechám si ho:D hlavně ticho!!!!
-----
-Jau!!! Vždyť ses mi tou houskou trefila přímo do čela!!!
-Jau...to jsou housky na strouhanku....jsem netušila, že mám tak dobrou mušku!:D
------------
Franta IV. a půl zemřel v azylu z neznámých příčin. Asi se mu nelíbilo bydlet vedle chameleona...
------
- No to seš teda nenápadná...prostě ten plakát strhni ne? Takhle na tebe ty lidi budou koukat spíš. Bože, já tě neznám!:D
(a plakát už visí doma...)
-------
- Malá romská rodina! (surikaty)
-------
-Já mám v lese traktor a on tam bagruje!
-Jo? a co hasiči?
-No ty mám taky.
-Vy jste celá rodina zatížená na ty zemědělský stroje, co?
viva la John Deer:)
------
- Hele Terezo tak mu toho hada vnutíme...dostaneš ho k Vánocům!
------
-Grilovnaý kuře?
_Ne, děkuju.
- Já se tě neptám, já ti to oznamuju. To máš za to, že ses mi smála za tu zástěru!!!
---------------
-No, a tyhle dva spacáky byste si mohli spojit....
------
-Podívej se na ně- dokážeš si je představit, když byli mladý?!
-----
Nechte mě bejt.....
TATA BOJS - ŠŤASTNĚJŠÍ
Jsem vykřičníkem mezi tečkami
jsem bílou mezi všemi barvami
jsem zmrzlou vločkou na poušti
jsem mořský koník na souši

Jsem stínem svojí květiny
jsem malou tečkou mezi jinými
kdyby život měl smysl jasnější
i já bych byl trochu šťastnější

Jsem jen stínem svojí květiny
stínem který se nikdy nepřekročí
jsem stínem mojí uschlé slunečnice
která už se za nikým neotočí

Jsem vykřičníkem mezi tečkami
jsem bílou mezi všemi barvami
jsem zmrzlou vločkou na poušti
jsem mořský koník na souši

Jsem stínem svojí květiny
jsem malou tečkou mezi jinými
kdyby život měl smysl jasnější
i já bych byl trochu šťastnější

A teď je ticho po pěšině

13. srpna 2008 v 9:03 | zazvorovice |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Cesta plná kamínků
to je snad normální
ale proč nikdo neodvalil
ty balvany?
Had se plazí v trávě
hned vedle cesty
syčí
nic jiného neumí
leda tak otrávit
rajská jablka
plody lásky.
A my se tomu
ještě smějeme.
Zabte někdo toho hada
odvalte balvany
královna řasenek tu šlape
chodník
a nestačí zírat.
Co se to stalo?
To se svět zbláznil?
To snad všechno padá
se slovy
s písmeny
s nerozumem?
Mě odveze auto
a zase přiveze
a tak pořád dokola
dokud to půjde
ale tak to má být.
Co je však tohle?
Tohle být nemá.
Že nemám mluvit?
Tak ať jsem radši
němá......

Especially for...

12. srpna 2008 v 22:55 | zazvorek
Jak pravila bývalá Houseovo manželka:
"Náš vztah je jako droga. Je to jako s hodně ostrým kari. Miluješ ho, opravdu hodně ho miluješ a můžeš ho jíst pořád. Ale jednou se ti stane, že se ho přejíš. A pak ho nechceš hodně dlouhou dobu ani vidět. Jenže pak se jednou vzbudíš a řekneš si:´Sakra, já bych si tak strašně ráda dala kari!!!´"
A měla pravdu. Svatou pravdu.