Listopad 2008

Ozvěny ANIfestu v Teplicích - ano nebo ne? (Přidány fotky)

24. listopadu 2008 v 17:58 | zazvorek |  Co není kam upíchnout

Tak za prvé - samozřejmě že ano:)


Ano pro nápad, ano pro program a dramaturgii obecně, ano pro anifestový tým, ano pro celý ty čtyři naprosto perfektní dny.
Ale nic není černý nebo jen bílý. Takže i tady jsou ne.
Ne za málo lidí - proč proboha i dneska ještě lidi radši sedí na zadku u televize a sledují ty krávoviny, co tam běží, než aby šli třeba na procházku a spojili ji s návštěvou kina, kde nejenže můžou vidět kvalitní a zábavný filmy, ale ještě je to skoro nic nestojí (jak to vystihla Romči maminka: "Tak za dvacku jsem v kině už sakra dlouho nebyla..." :-D). Ne za přístup šatnářů a šatnářek v DK (podotýkám že ne vždy). A největší ne zkrátka za nezájem lidí o nějakou inovaci ve městě. Ale nebudeme se rozčilovat, že:)
Takže teď už k samotné velké "ekšn".
Všechno začalo ve středu schůzkou v DK. Projevila se tu lehká zmatenost a u některých (přece nebudeme pana Bubala jmenovat:-D) i těžká skleróza a chaotičnost. Štáb si nás rozebral a konečně seznámil s tím, co že to vůbec budeme dělat. A pak následovalo naprosto skvělé proškolení:) SIce jsme pak odcházeli stále ještě s pocitem, že nevíme, co to druhý den máme dělat, ale těšili jsme se a to bylo asi nejdůležitější.
Ti šťastnější po školení odešli, já se už plně zapojila do pracovního procesu na akreditačním oddělení. A vzhledem k tomu, že mám hodného přítele, zůstal tam až do večera se mnou a přinesl mi večeři :-)

-
-

-
Ájincu čekala navigace a pomoc se Školičkami animace, Jakoubka (:)) promítání v Kině Květen, Barušku hlídání "vipíček" na Estrádním sále, Odru promítání tamtéž, Romču šatny, Alču s Vojtou tiskovka v divadle a mě infocentrum a akreditační oddělení. Živo bylo jen během dopoledne, kdy se nahrnuly mateřské školky nebo nížší třídy základek na Školičky a promítání večerníčků (takže Andrejka s Romčou měly plno práce s oblíkáním dětí - "Čí je tahle bundička?" "Moje! Ne, ta vlastně není moje, mně se jen líbila..." nebo: " Vy jste ta Arkádie?" "Ne, my jsme z Novosedlic...")
Alenka s Vojtou měli plno práce na tiskovce a my šťastnější jsme se celý den flákali, popřípadě vysvětlovali cizincům a netepličákům, kde se dobře najíst, kam se jít vykoupat nebo kde že najdou svůj hotel:-D.

-

V pátek to bylo v podstatě podobné, pracovní povinnosti zůstaly stejné, jen Kubík s Péťou dorazili až na odpolední směny:) Péťa vystřídal Barušku v hlídání VIP řad, které by se stejnak nezaplnily ani z poloviny, i kdyby se tam pouštěl každý, kdo přišel, takže se nejednou stalo, že místo naší práe jsme byli vyzváni, ať děláme publikum, aby sál nebyl tak prázdný. Promítání pro zhruba dva lidi na každém pásmu jsem opravdu už dlouho nezažila. Filmy byly samozřejmě úspěšnější, sobotní Vynález zkázy, Trnkovy Staré pověsti české nebo Potkali se u Kolína by si našly diváky kdekoliv. A to je to smutné. Lidi chodí jen na to, co znají, ale nic nového nevyzkouší. Zářným příkladem byli právě Pojarovi medvědi od Kolína nebo Fimfárum 2, kam přišel alespoň někdo. Svou návštěvou nás poctil i Míra - bývalý maturant paní Müllerové, který s estetickým seminářem dorazil na Školičky animace.
Největší úspěch celkově zřejmě zaznamenala Persepolis, což byl i pro mě naprostý vrchol ANIfestu. Super film, zajímavá kresba, chvílemi mrazivý děj a vtipné dialogy. Odcházela jsem s moc dobrým pocitem, že všude na světě se dá dělat kvalitní umění. Nejen v euroamerické kultuře.
Po skončení pracovní doby jsme se s Péťou jeli nacpat do KFC (aach jo....uf:)) a završit tak další úspěšně zvládnutý den. A pak šup do hajan...
A sobota? Sobota byla zajímavá:)
Ráno se nám nechtělo vstávat, ale práce volá a sněhová nadílka mohla konečně vylákat lidi do ulic. Sice se tak nestalo, ale budiž.
Lidé opět stejní, práce taktéž, Andrejka s Vojtou se tentokrát podíleli na zařizování semináře k Institutu animované tvorby v divadle, já se konečně taky mohla podílet (běhání sem a tam jen v tričku mezi divadlem a DK ovšem asi nebylo úplně ideální). Ale lidí pořád zoufale málo.
Takže jsme se každý zabavili po svém - Péťa si vyhrál s aranžováním prospektů, Andrejka a Vojta zkejsli v divadle, Tubíštu hlídal plazmovku, Ondra s Barčou se dívali na filmy v sálech a já na filmy na plazmovce naproti naší akreditaci. Alespoň jsem si je zkoukla všechny:)
Čas nám opět pomohl zkrátit Míra, který si na sobotu dal takový menší půldenní maraton, končící (i s námi) před půlnocí a velice mi zvedl náladu po jedné nečekané a nevítané návštěvě:)
Tubíštu s Péťou se pak opět jeli nadlábnout do KFC a mě a Romču čekal závěrečný koncert pana Skoumala a pana Vodňanského v divadle.
Ve zkratce řečeno - dlouho jsme se takhle nepobavila a s Romčou jsme se shodli, že to byl úlet, jojo, úlet:)
Dům hoří, dům plápolá, dědeček se češe.....A jak uspat slepici? Položíte ji jedním okem na čáru a ona usne...
No a na závěrečný raut se už dostavili všichni v plné parádě:)
Vládla tam úžasná nálada, všichni se lehce přiopili z dobré nálady a na oslavu, jídlo bylo mňamózní...a vůbec.
-


-
-
-
S Kubíkem, Vojtou a Péťou jsme se pak ještě vydali na poslední promítání - pásmo Nostalgie v animaci (někteří tam chrněli:-P) a nakonec opět vrátili na raut, kde s ek nám připojily Míša s Luckou a Jeník Bubal, který tam celý Anifest lehce zmateně pobíhal a kontroloval, jestli hlídáme plazmovky.
Všichni byli samozřejmě moc milí, usměvaví, ochotní, sympatičtí, fajn atd.atd. (Ájinco, na co jsem ještě zapomněla?:-D)
Stejně tak všichni z týmu Anifestu, byla to moc fajn spolupráce.
Teď už zbývá jen do května rozhlásit, co že to ten Anifest je, aby až tu bude "velký" fesťák, dorazilo více lidí, než tomu bylo teď. Protože tohle bylo zoufalství a maximálně to vypovídá a zaprděnosti Tepličanů.
Proboha lidi, vzpamatujte se.
V květnu to bude velký:)
Další (mimochodem ty zajímavý:)) fotky bych měla dostat během tohoto týdne, takže se tu pak objeví ještě samostatně.
Díky moc za ANIfest všem, kdo tam byli:)
A tady jsou ty zbylé slibované fotky od oficiální fotografky:)
-


-

-

-


-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Das ist alles:)

Sestry Steinovy - Usnu

20. listopadu 2008 v 6:36 | zazvorek |  Texty
Konečně se mi vrátily Steinovky, tak sem ještě hodím text písničky, která mi z jejich cd Lilie polní hraje nejčastěji, rsp. dnešní celé ráno:-)
Usnu
v zahradě pod jabloní
stočim se jako had
a vtělim se do klubka bílý vlny

Usnu
a už se neprobudím
najde mě sousedovic kočka
nebo z lesa přijdou srny

Srnko
ty co máš srnčí oči
co říkáš tomu když se
ňáká ženská do klubíčka stočí

Srnko
tichá jak zimní ráno
konečně zmizí ten pocit
že mám věčně nedospáno
Hej můj milej
zdalipak mě slyšíš
už dlouho tě volám o pomoc


Neumím křičet
tak umej si uši
potřebuju pomoc a to moc

Pár anifestových videí

20. listopadu 2008 v 6:22 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Pár videí z různých ročníků ANIfestu. Každé z trochu jiného soudku.


Hrouda
-


Forest Trio
-



Čas
-


Solo Duets
-


Satiemania

Podzim a mnichovský kaleidoskop

17. listopadu 2008 v 18:26 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Malá podzimní procházka za krásného počasí s cílem načerpat energii. Člověk je pořád jen vycucáván a vycucáván, tak si to musí někde zase nacucat:)
-
-
-
-
-
-
-
Kvůli tomu, aby se sem vešly, jsou fotky dost zdeformované, takže možná bude lepší navšívit Galerii - Místa. Krásný to podzim:)

Ozvěny ANIfestu v Teplicích

12. listopadu 2008 v 5:25 | zazvorek

20. - 22. listopadu
Všichni jste srdečně zváni!
Je potřeba, aby se o ANIfestu vědělo. Když už si s tím dáváme takovou práci, tak ať nepřijde vniveč:) A že je z čeho vybírat.... (Persepolis je povinnost!)
Info o lístcích a programu (pokud se k vám ještě nedostal) najdete na stránkách ANIfestu :

Paul Klee

6. listopadu 2008 v 5:45 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
Tohoto Švýcara jsem objevila až s návštěvou Pinakoték v Mnichově. A zaujal:)
Takže jsem si sem prostě musel dát nějaká ta jeho dílka, nutně:-D
-
-
-
-
-
-
-
-
Fascinující pán:)

1.11. - Samstag in München

4. listopadu 2008 v 5:44 | zazvorek |  Po svých i samochodem
"Tam je i bouřka?"
"Kde? Tady vevnitř?" :-D
Tak jsme s Péťou strávili první listopadovou sobotu v Mnichově. Někteří sice lehce nevyspalí (kdo by se divil, když mu někdo kope nohama do hlavy, že:-P), ale i tak si myslím, že jsme si to užili:)
Po osmé hodině ranní jsme ještě slyšeli přemlouvání, ať si to přeci jen rozmyslíme a do města se nepouštíme - ale marné to bylo:) Že prý když umím německy, musíme to zvládnout...hahaha:-D
Po vstupu do metra jsem lehce začínala nabývat dojmu, že asi ani neodjedeme. Ale jeden maník se nad námi slitoval a pomohl nám s tím, jakou jízdenku si máme koupit a kam sse vydat. Ale nebýt Péti, asi bychom i tak daleko nedojeli:)
Náš cíl - Marienplatz. Před desátou hodinou relativně klidné centrum města.

-

Nemilé bylo zjištění, že ačkoliv obchody mají psanou otvírací dobu i v sobotu, ani jeden z nich se nezdá chystati se k otevření. A ani odpoledne tomu tak nebylo. Péťa ovšem zazářil, když spatřil ceduli Burger Kingu - a o jídlo měl postaráno:-D
Načež jsme se opět metrem a pak bimbajkou vydali k Pinakotékám, centru umění v Mnichově. Jde o tři budovy - starou, novou a moderní - a v každé se nacházejí umělecké sbírky podle období, do něhož budova spadá. Nás samozřejmě nejvíce zajímala ta nejnovější. A nezklamala:) Megalomanská stavba, zvenčí lehce děsivá, uvnitř ale úžasná a čistě provedená.
Jako první jsme zamířili k designu.
A Tatrovka mile překvapila:-D
-

-

-

-

-

-

-

-

-
-
Veliká sbírka thonetek, hliněné modely Porsche, jezdící instalace, vize roku 2000, černá mega šipka visící v atriu... skvělé a hravé.
Dále jsme měli v plánu mrknout na architekturu - ovšem během hledání se nám povedlo projít všechny ostatní odnože, tudíž i grafiku a malířství:-D a z architektury jsme našli asi jen část...Zato jsme si vyhráli v místnosti video-artu....:)

I ´ll talk to you and you will listen to me... I´ll talk to them and they will listen to me... They´ll talk to us and we will listen to them...
A pořád dokola. Z několika různých úst. Bylo to děsivý.

-

-


Pak nás čekala občerstvovací svačina před budovou... někteří se za své jídlo i styděli!:-D

-

-


Vrátili jsme se na náměstí Marienplatz, abychom zjistili, že se opravdu nedostaneme vůbec nikam. Chtěli jsme se podívat do jedné z věží kostela Frauenkirche, ovšem i v budce na prodej lístků bylo zavřeno. Ale že to mohla být výška!:)
Takže jsme se upíchli v Burger Kingu (blee), abychom rozhodli, co dál. A usnesli jsme se, že se opět vrátíme do Pinakoték, tentokrát do nové budovy. Cestu už jsme měli zmáklou jak mnichovští domorodci, takže jsme šli pěšky:)
Ovšem nová budova zklamala. Krajinky nejsou ani pro jednoho z nás, portrétovky taktéž. Obrazů bylo sice dost a dost, zpočátku se to zdálo nadějné (Van Goghovi Slunečnice, Picasso, Rodin...), ale už za chvilku jsme zjistili, že nic než krajinky tu čekat nemůžeme. Takže to byla jen nuda, k tomu všemu ještě klasická instalace obrazů....

-

Asi takhle hodně nás to bavilo:-D
A pak už jsme se hodinu dopravovali zpět na určené místo...
Ještě nás před hranicemi čekalo nepříjemné šacování (rsp. jen mladé kluky - i Péťa to schytal), jelikož prý dostali echo na nějakého týpka, co někde něco provedl...
A pak už se jen spalo a spalo a doma se také spalo a díky Péťovi se spalo až do oběda:-D