Leden 2009

Co myslíš?

29. ledna 2009 v 18:07 | zazvorek |  Texty
33 cigaret - VYPSANÁ FIXA (I KDYŽ UŽ ASI KAŽDÝ ZAPOMNĚL, CO VYPSANÁ FIXA ZNAMENALA PO DOBU PÁR LET....A CO JEŠTĚ MĚLA ZNAMENAT LETOS V KVĚTNU.)

Vyschnem asi tak rychle
jako nasáklý deky
na poušti Kyzylkum
a nedá nás nic dohromady, ne
ta vypařená voda
to bude naše láska
vášeň a taky touha
písek, prach, popel
můžem to ještě změnit
a odehnat ty supy
který se snesou dolů
za moment
a nebo jen tak ležet
a na sebe se dívat
nechat to všechno zmizet
pod nánosem.

Potom se oklepat
a jít rychle pryč
nebo se dotýkat
já nevím, co myslíš
možná nás zachrání
náš soukromý bůh
33 cigaret
a nebo jen tak ležet
a zařvat
že zbývá tu zbývá.

Poslední lichá cigaretka.

Rakovina leden

24. ledna 2009 v 8:26 | zazvorek
Hardly Nostalgic.
Nostalgie. To je to slovo. Jako vůně, které cítíte ve chvílích pro vás důležitých...a pak stačí jen malá připomínka, jen znovu ucítíte tu povědomou vůni... a celá vzpomínka má jasné obrysy, už není jen vzpomínkou, ale znovu realitou, kterou chcete žít, okolní svět je mrtvý a tady je život....
- Nejdřív to byla louka - louky - a cesta, kamenitá cesta a na obzoru topolová alej a pak rybníček... Jak tam bylo tehdy krásně! Ale to už je tolik let... Spoustu. Ještě z dob procházek po Pohádkovém lese a víry ve víly a skřítky, kteří pro mě nebyly jen dřevěné bytosti, ale každou chvilkou měly ožít, až se nebudeme dívat....
- Jarní deštík a duha nad silnicí, osamělý strom uprostřed polí, nebo ta cesta lesem k rybníku tenkrát v létě! Poprvé mělo slunce sílu a prosvítalo skrz koruny stromů na rozblácenou cestu...a ve vesnici nám dali vodu do kotlíků...a večer se pak strhla bouřka a ten strach... To byly ještě sladké roky, kdy člověk není nikdy sám....
- Kukuřičné pole a kukuřičné děti, telegrafní sloupy a špendlíky podél cesty.... silnice k zámečku a hladina vody obklopující loďku ze všech stran. Dny plné očekávání, příchodu nového, Toho....
- Malinké pražské vetešnictví, kde voněl starý pudr a petrolejka byla pokladem....Šípkové keře a kaštanový les, co nikdy nebyl nalezen, se sluncem nad hlavou a pocitem naprostého štěstí... Osamělý posed uprostřed lesa u chaty, staré koupaliště, kde nahotu nikdo neřeší a obrovská louka jen pro nás... Praskání dřeva v krbu za svitu petrolejky a praskání dřeva v podlaze... Těch míst je tolik, tak moc! A všude bylo krásně. Vnitřní klid, ale tep byl zrychlený...a to ticho všude...
- A teď? Teď už je to jen ta zahrada se zbořeným plotem a košatým stromem, která neexistuje. A neskutečný smutek, melancholie a stesk po těch místech. Všechna už jsou jen v hlavě. I ta zahrada neexistuje a nikdy neexistovala. I ona je teď jen v hlavě. Jako záchrana. Ale ono není kam si sednout, není žádný strom, pod kterým lze sedět a najít mír. Jen to všechno bolí.

Hide U a obrázek z našeho sídliště.....

21. ledna 2009 v 17:54 | zazvorek |  Texty
-
KOSHEEN: HIDE U
asi nejznámější od Kosheen...a kdo nezná, má smůlu. Někteří by ale měli...hlavně kvůli textům. Kosheen jim nikdy moc nedávají, ale tentokrát jsou prostě ok.

-
If you were, in my heart, I'd surely, not break you.
If you were, beside me, and my love, would take you.
I'll keep you, in safety, forever, protect you.
I'll hide you, away from, the world you rejected, I'll hide you.

I'll hide you...

Bridge:
Take my hand, show no fear.
Look in my eyes, it's perfectly clear.
I'll love you, and comfort you.
Ask me to tell you what I wanna do
I'll hide you away from danger (danger, danger)

Hide you, hide you, hide you, hide you, hide you, hide you, hide you...

-Chorus-

I'll hide you...
I'll hide you...
-

Taková smutná událost.....

15. ledna 2009 v 17:35 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Tak tohle bylo hned k ránu opravdu nemilé překvapení. Na estetice se sice probíral Černého výtvor před Bruselským domem, ale na Kaplického přišla řeč až v druhé řadě. Zůstala jsem nevěřícně koukat, jestli to je vtip. Kaplický, moje architektonická modla, člověk s neuvěřitelným charismatem (charisma jak prase, řekli bychom:-D), sympatickými životními postoji a galantním chováním...a co Rejnok?....
Smutná to událost. Nečekaná.




-



Chci se schovat do kapucy

14. ledna 2009 v 20:39 | zazvorek
Chci se schovat do kapucy - třeba sem někam....
Už chybí jen ten kohout, aby tam člověk nebyl úplně sám. A pak už jen v kapuce sedět pod stromem u plotu (třeba plaňkovýho, třeba pobouranýho) a poslouchat otravnýho kohouta a ohřívat se na sluníčku, co hází zlatý skvrnky i na kapucu....
A ještě tohle by tam mohlo být, ať to máme komplet....CHci do kapucy.

Ready Kirken - Winston Smith

4. ledna 2009 v 20:23 | zazvorek |  Texty
Dnes ještě můžeme se milovat, jenom tak ležet, jenom tak usínat, než budem litovat, sebe proklínat....atd. Prostě pořád dokola.

-
Vnímám už nemůže být víc
jsi to poslední co čekal bych že potkám
Vnímám let sbíhajících souřadnic
jsi krásná má Julie chci všechno nebo nic
Za to co říkám tvrdě zaplatím
za týden za pár dní už zítra co já vím
Dnes ještě můžeme se milovat
jenom tak ležet jenom tak usínat
než budem litovat
a sebe proklínat
Dnes ještě můžeme se milovat
jenom tak ležet jenom tak usínat
než budem litovat
a sebe proklínat
Vnímám jsem nový Winston Smith
ve zdech Londýna už nejsem tolik sám
Vnímám pohyb tvých rukou divých tanečnic
jsi krásná má Julie chci všechno nebo nic
Za to co říkám tvrdě zaplatím
za týden za pár dní už zítra co já vím
Dnes ještě můžeme se milovat
jenom tak ležet jenom tak usínat
než budem litovat
a sebe proklínat

Monster sex (Meziplanetární láska)

4. ledna 2009 v 13:27 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Terezka měla takhle včera večer po ruce dva balíčky modelíny a vymýšlela, co s nimi udělá. A tak ji napadlo vytvořit vztah dvou obludek, které si to rozdávají při svitu svíčky na srdíčkové látce. A kolem jedenácté večer se začalo realizovat:)
-
-
-
-
-
-
-
No a nakonec je načapal manžel:-D
Akorát by to chtělo trochu zesvětlit monitor, je to nějak tmavší, než to bylo původně:-D

"Šťastný N(n)ový rok!" - "Neni problém."

3. ledna 2009 v 12:54 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak se nám to přehouplo a rok s devítkou na konci je tady. Dvacet let demorkacie, slavme!:-D
No a jak jsme ty svátky letos slavili my? Vesele i nevesele.
Řízek i salát přesně takové, jaké mají být, dárky potěšily (hlavně třeba "malá sbíječka":D), svátky jsme ve zdraví přežili. Týden to vypadalo asi jako "my tři a pes":-D. Výlet do Prahy byl taky fajn, hlavně díky dvěma ukořistěným kabátům pro mého milého a splnění jednoho oblíkacího snu v podobě jistých jeansů pro mě:) Pak taky jedna příjemná procházka, kdy jeden sice omrzá, ačkoliv sluníčko svítí a je krásně, ale užívá si ji. Viz fotky, na které se vztahují autorská práva Péťova, ale mně se tolik líbily, že jsem je použila jako ilustraci k článku (samozřejmě s dovolením:)):
-
-
-
-

-
-
-
-

Co se týče vítání nového roku, proběhl vesele a v kruhu téměř rodinném (já a Péťa, nepostradatelná dvojka Andrejka - Jakub a jeho příbuzenstvo na Mikulově, které už nás taky zná:-)). Hudba hrála přesně taková, jaká má (Kondys přece žádné sra*** neposlouchá:)), jídla bylo ažaž, pití taky... Už první večerní procházka byla vtipná - s Andrejkou jsme totiž šly PODÉL COLEJÍ!!!! kolem Huberta a spol., všude sucho, jen na sjezdovce stříkalo dělo; tam jsme si taky úspěšně všichni narazili pozadí, popř. dostali ledovýma koulema do nohou a do hlavy, že:-P Z děla na nás padal umělý sníh, nebylo vidět moc daleko před sebe, ale prskavky hořely i na sněhu:-D
Pilo se celkem střídmě, jen Andrejka pila vaječňák ve velkém:) Někteří z nás PARKOVALI, ale kolem třetí hodiny ranní, kdy sebou Kondy plácl do postele a my už usínali, jsme šli tu oslavu zaspat:)
No a druhý den, 2. ledna, jsme se my čtyři vydali na hory. Péťa se nabídl, že to se mnou tedy přežije a pokusí se mě naučit lyžovat. Hahaha:D
Takže hned po tom, co jsem poprvé jela a napálila to do boudy, bylo jasné, že to nic lehkýho nebude:-D Víc jsem seděla na zadku, než jezdila. Střídali se u mě všichni tři, učili mě obloučky a plužit, ale za Jakuba jsem udělala pokrok největší a těsně před vlekem jsem udělala celé dva obloučky a sjle ajsem pluhem i dva hupy:-D:-D to byl výkon! Po hodině jsem se dostala poprvé dolů ke vleku. Tam jsem si samozřejmě udělala další ostudu, protože k pomě se šlo lehce do kopečka a mně ujížděly lyže. Takže jsem málem sjela ze svahu, napálila jsem to do plotu a spadla ve frontě mezi ostatními čekajícími.No fajn, už jen vlézt na pomu, vydržet to vyjet až nahoru a nespadnout. Samozřejmě, že jsem pár metrů od zasávky vypadla:-D Tyč mi vyjela z rukou, lyže se malinko zkřížily a já už ležela vedle trati. Kuba vylezl za mnou a já se zabejčila, že už na to nevlezu. Takže jsem nahoru vyrazila po svých, v lyžácích. Úžasnej nápad....
Nevěděla jsem, jak s ev nich chodí, takže mi to podklouzávalo a s lyžema na zádech to byl taky zážitek. Dokonce se mně jeden pán na pomě cestou zeptal, jestli ty lyže nechci vzít nahoru:) Takže jsem střídavě seděla a vydejchávala, střídavě klouzala nahoru do svahu. Až pro mě přišel můj ctěný zachránce, Péťa:) pomohl mi nahoru, vzal mi lyže a chtil za ruku (kdo by to byl řekl, že je to tak galantní:)). Pak už nás čekal horký čaj a párek v rohlíku v bufetu a cesta domů....

Takže nakonec snad už jen tolik:
Hodně štěstí a zdraví do novýho roku, ať je lepší než ten, co máme za sebou....Ať se daří ve všem, o co usilujete, držím palce těm, kdo budou dělat přijímačky na vysokou, stejně jako v tom, ať úspěšně složí maturitu, ať se nestane nějaký neštěstí, úmrtí nebo vážná nemoc a ať jsou zkrátka všichni v pohodě víc, než byli loni:)