Ještěrčí ocásky - Juan Marsé

27. března 2009 v 13:47 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Další kniha, která nezklamala. Ano, opět budu chválit:) a už vím, čím to je - tím že když přečtu něco, co mě až tak úplně nenadchlo, prostě o tom nepíšu:-D takže to fakt není tím, že cokoliv co přečtu je super a skvělý a napíšu o tom článek...
Tak tedy...nejdřív mé putování k Ještěrkám:)
Šla jsem si k Vojtovi vyzvednout tričko s E.T. a během jeho výroby jsem si prohlížela tituly v jeho knihovničce...a jelikož právě Vojta mne přivedl k mistru Murakamimu a ani jedno z jeho děl mne nezklamalo, řekla jsem si, že knížka, která je ze stejného nakladatelství a ještě k tomu má tak zvláštní název, nemůže být brak:) I přes upozornění, že je to divná knížka, jsem se nenechala odradit a těšila se na ní...
-
Způsobem vyprávění a hlavně jazykem to lehce připomíná A oslice uzřela anděla od Cavea. Ale to je asi jen subjektivní pocit:) Děj se odvíjí díky vyprávění autora, ještě v embryonálním stavu v břiše matky, které i se starším bratrem Davidem říkají Rusovláska. David se svým ještě nenarozeným bratrem vede dialogy (dosti drsné, co se mluvy i upřímnosti týče...David na bratra žárlí, nemá ho rád a vyčítá mu, že za maminčin špatný zdravotní stav může on, že z ní vysává krev...) a často si také mluví sám pro sebe, aby tak přehlušil šelesty a hřmoty, které mu neustále znějí v uších.
Otec od rodiny utekl zřejmě z politických důvodů a v Davidově světě se potlouká po rokli s natrženým krvácejícím zadkem a s flaškou v ruce...Rusovláska jakožto švadlena obstarává celou domácnost, Davidovu výchovu a zabezpečení a do toho ještě jí tragicky zemřel první syn...
Rusovlásku navštěvuje pravidelně inspektor Galván, který jim vždycky přinese něco dobrého a nedostatkového - cukr, kvalitní kávu, čokoládu...a snaží se skrývat svou náklonnost vůči Rusovlásce. David ho nesnáší - ikvůli tomu, že se nabídl, že jeho polomrtvého psa utratí a ukrátí mu tak trápení...David však za psa Jiskru bojuje a o to víc inspektora začne nenávidět, když bez ptaní Jiskru odvede a zabije...
David se také často převléká do dámského oblečení, které Rusovláska šije, a přátelí se s tlustým Pulinem, holičským učněm, se kterým v kině Rozkoš občas provádí...no, to je fuk:-)
A žlutá sukně se zelenými kapsami a halenka barvy šafránu a červená kabelka a pánské červené kolo a pole s vlčími máky a trs kopretin před domem... to všechno čtenář pochopí, až když se doopravdy začte:)
Atmosféra léta hirošimské bomby, Barcelony, je to prosáklé smutkem, hluboce zarytým, který vás nepustí (i přes pár humorných pasáží, např. rozhovor s mrtvým Jiskrou) ani jednou během celé knihy, velice pochmurný závěr... to všechno mi dělalo během nemoci společnost a hned potom, co jsem knihu zavřela, jsem byla odhodlána si ji přečíst klidně znovu. Už jen kvůli té atmosféře...
-
" Lidský život je plný smutku a člověk se v něm často zmítá v beznaději jako uříznutý ocásek ještěrky, ale vždycky zbývá prostor pro krásu, představovanou trsem kopretin nebo polem s vlčími máky. Skutečné vítězství je ten trs kopretin, který tvoje matka pěstuje u vchodu do domu."
-
Tímto cituji doslov ke knize, který plně vystihuje hlavní myšlenku knihy. A přesně tak to asi má být...
Hlavně, ať pořád existují ty trsy kopretin, ve kterých zůstane krása i přes všechen ten smutek, co se na nás celý život valí...
Krásná kniha.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama