Červen 2009

Tepličané

28. června 2009 v 17:23 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Ve čtvrtek byl sportovní den. A jako dva roky předtím, i letos byla možnost vzít si výtvarku - a já samozřejmě neváhala a využila toho, že se nikde nemusím mučit v potu tváře a můžu dělat, co mne baví. A Michal navíc přišel s nápadem, že bychom mohli jít něco vyfotit; samozřejmě, jeho zrcadlovce se můj kompakt a zkušenosti nemůžou rovnat, ale bylo to moc příjemně strávené dopoledne;-) Nejprve jsme chodili ve čtyřech a snažili se fotit lidi (neustále jsem prohlašovala, že si připadám jako šmírák a úchylák:-)), ale nakonec jsme se rozdělili na dvě skupinky a Michala napadlo, že bychom mohli udělat zábavnější akci - chodit po okýnkách s občerstvením, trafikách a různých imbisech a fotit obsluhu v nich - a to ať k tomu dá svolení nebo ne:-) Byla to občas trochu divočina, ale rozhodně zábava:-) Střídali jsme se (proto předkládám jen svou půlku) a chystáme (rsp. Michal se chystá:-D) udělat z našich fotek velkou tematickou koláž teplických okýnek...
Na závěr našeho photo tripu jsme zajeli do KFC a oslavili tak, opravdu příznačně, náš sportovní den:-D
-
-
-
-
-
-
-

-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Zbytek fotek má Mišel.
Fotky v lepší kvalitě a větší (a lépe viditelné) velikosti v Galerii - Místa - Teplice.
Některé jsem úmyslně nechávala barevné (hlavně na trhu), protože přeci jen ovoce a zelenina lépe vyniknou v původních barvách:-D A také si všimněte občasné podoby mezi nakupujícími a zeleninou popř. ovocem, které vybírají...:-D

Stay alive, please

24. června 2009 v 22:39 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Pošli mi pohled, až dorazíš
a nebuď jako já
radši se schovej do kufru
neboj, nenajdou tě...
A kdyby přece
stačí zadržet dech
a oni zmizí.
Navštíví tě červ
a nebude chtít pryč
tak zadrž dech
a on zmizí.
Svět začne hnít
a bude tě chtít s sebou
pak jen zadrž dech
a všechno zmizí...
Hlavně zůstaň.
Pohlaď barbwire
a když se zraníš
zavři oči
a bolest zmizí.
Dej si jednu zlatou
až přijde záchvat
zavři oči
a realita zmizí.
Pověs můru ke stropu
a až tě bude týrat
zavři oči
a obavy zmizí.
Už se neobjeví.
Hlavně zůstaň.
I motýli vraždí;
pozor na ně
až zatřepou křídly
začne vše nanovo...
Nenech se.
Schovej se do kufru...
prosím.
-

I´m not really optimistic

22. června 2009 v 20:27 | zazvorek |  I´m not really optimistic
Tímto článkem navazuji na článek prosincový, kdy jsem začala psát nějaké to futuristické "cosi"...už to mám dlouho napsané ručně, jen mi trvalo to všechno přepsat do pc - tudíž to není věc úplně aktuální, dneska už bych to napsala zase jinak, ale proč to pořád upravovat, jednou to bylo napsáno takhle a hotovo... už to sem musím hodit:-) Rozhodla jsem se to všechno rozkouskovat, protože na jeden zátah by to bylo moc...takže - pokračování příště:-)

Poslední týdny vizuálně

21. června 2009 v 10:42 | zazvorek |  Po svých i samochodem

Opravdu, ale opravdu mě nebaví stále kvůli blogu zmenšovat všechny fotky, které sem chci dát. Ale jelikož to zanedlouho budou tři roky, co tento blog vedu, měla bych sem zase po dlouhé době nějaké dokumentační dát ( k porovnání):-) Takže, protentokrát se přemůžu a zmenším jich co nejvíc...
Začnu zcela nepochopitelně od nejnovějších:-D
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
- To byla první série, nafocená při včerejší procházce po Teplicích... zaměřovala jsem se hlavně na tu "urbanickou" tvář, žádné lázně... fotky jsou tu na blogu v opravdu mizerné kvalitě, ty hranaté okraje a kostičky mě doopravdy vytáčí, takže v lepší (o něco) kvalitě v galerii - místa, nebo popř. na facebooku (ano, právě tam...ale tam se alespoň fotky mohou nahrávat v plné kvalitě).
-
Série č. 2 - pár fotek z vodáku... Vodák byla věc nezapomenutelná, rozhodně bych si to zopakovala znovu:-) kdekoliv, kdykoliv:-) A tyhle fotky vznikly zcela spontánně hned první den, kdy jsme se šly s Romankou inkognito projít podél kolejí, co vedly z našeho kempu, a objevily (za plotem...O:-)) tuhle krásnou obrovskou tatrovku. Samozřejmě, že jsme plot ignorovaly a vyřádily se tu:-)
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Tak, to byla část první - už mě doopravdy nebaví ty fotky zmenšovat:-)
Příště chystám fotky z narozenin a z výpravy do Dubí...snad už brzy;-)

Placebo - Battle for the Sun

10. června 2009 v 20:24 | zazvorek |  Z hudebních vod
Ačkoliv škola je požírač času a v době písemek je práce nad hlavu, co bych to byla za placebofilku, kdybych tu neměla zmínku o jejich čerstvě (8.6.) vydaném albu. Takže - soukromá recenze je zde:-)

Jabloň za plotem a kohout bude k večeři...

4. června 2009 v 22:13 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Na lístky jabloně zase
prosvítá sluneční mozaika. Lehce se chvěje, jako by se bála... Křehká, proměnlivá, nestálá. To ten kohout je větší hrdina, i když důvodu k tomu nemá. Zachrání ho někdo, aby večer neskončil na talíři?....
Kopřivovou vodu na vlásky a borůvky na oči. A jahody na rty. A ticho...
Ne, ráj neexistuje. Ale jeho napodobeniny ano. Ale proč jsou i napodobeniny tak drahé a vzdálené? Cesta je stejně useknutá jako Ještěrčí ocásky...A bludičky kolem ní chodí rády. Světýlka pláčou. Jabloň pláče. Dotyčná pláče. A k večeři bude kohout.
Až zase vlaštovky potáhnou na jih a vítr bude vonět podzimně, chladivě, jabloň se vzpamatuje. Do té doby se bude dívat přes plot k sousedům a tiše závidět...
Stýská se mi, černovlásko, po toužení - když jsi se mi něžně smála rozespalá...stýská, zůstala jsi mi pod víčky, dohořely knoclíčky, uschly tvé slzičky a dveří skřípání nese mi stýskání, stýská se mi, černovlásko...
Ne, nejsem černovláska. Tak možná proto.
Spodní výr má zase jednou sílu. Musíme ho poslat pryč. Musíme? Inu, dobrá. Musím...
Co když mu upeču povidlové buchty? Nebo usmažím palačinky? Udělám jahody s cukrem a smetanou? Ba ne. On zůstane. Studeně zírá a čeká. Na co, to mi poví zase jindy. Pokud vůbec někdy.
Kohout zase zakokrhal. Sedí na plotě a tupě se dívá. Možná je v něm víc strachu, než dává znát; je mi ho líto, ale co se dá dělat. Musí pryč...
Holčičky si vždycky říkaly: "Až udělá tohle a tohle, vezmu si ho za muže!"
"Až udělá tohle a tohle, budu vědět, že to je princ!"
"Budu ho chtít, jenom když udělá tohle.."
Dobrá, vypusťme tu svatbu. Ta je dneska spíš přítěží. Tu ne. Ale...
Až přijde a namaluje mi na záda ducha... Ten poslední dílek sluneční mozaiky na lístech jabloně. Až přijde a bude malovat ducha, aniž by se ptal, aniž by mluvil, aniž by zjišťoval... pak bude jedno, kdo to je. Jak vypadá, jak je starý, kým vlastně jinak je. Ale bude vědět; bude malovat. Bez otázek.
On nepřijde. Ale je pěkné o něm snít. O malíři, jenž nemluví. Němý, ale umí mluvit. Jen to nepotřebuje.
Pozdravujte ho tam někde, v té fantazii. Ruka na skle zklamala. Sbohem, malíři a trhači jablek...