Červenec 2009

Schovaný ráj...a já ho našla!

26. července 2009 v 22:02 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Jistě, vše musí být v rovnováze. Tudíž po neuvěřitelném rozhořčení v průběhu dnešního dopoledne přišlo neuvěřitelně poklidné odpoledne :-)
Vydala jsem se na procházku směr Drahkov (v poslední době mizím hlavně tam), abych uvolnila přetlak, zbavila se agresivity a nemusela na každého vrhat vražedné a nenávistné pohledy jen proto, že doma to stojí za prd. Ne, já nejsem agresivní tvor, spíš naopak. Jen jsem typický býček. Kliďas hraničící až s flegmatismem, nic jej nerozhodí. Pak ale stačí jedna věc, která se mu nelíbí, a to začne trkat, srší jiskry, lítá nábytek. A tatínek býčka rozhněval. Myslela jsem, že hlava už tu pumpující krev nezvládne a snad pukne, proto jsem musela rychle zmizet... a dobře jsem udělala.
Zhruba po hodince cesty jsem dorazila na cestu kousek od "Emilovy louky"
za Doubravkou. Tentokrát jsem ale měla "objevnou" a chtěla vědět, kam dál se po cestě dostanu. A objevila jsem ráj, schovaný ráj:-)
Nikde ani živáčka (dobrá, za celou dobu tudy projeli dva cyklisté, prošel starší pán, který zřejmě sbíral třezalku a jeden pán taktéž s foťákem), ticho (ani to nebylo ideální, jeden by neřekl, jaký ty breberky v trávě a poli umí dělat rámus!:-D), naprostý klid, svoboda, sluníčko, milované svázané seno (na kterém se moc pohodlně sedí; zvládla jsem na něm prosedět hodinku a půl a číst si:-)), zlaté obilí, stín stromu, ptáci dělající rambajs v jeho koruně, krásný výhled na České středohoří i Krušné hory. Ale můžu se snažit, jak chci, a stejně se mi nepovede atmosféru popsat a nepovedlo se ji ani zachytit na fotkách. To zkrátka nejde, to člověk musí cítit...;-)
Tak jsem pořídila pár fotek, které tentokrát rozdělím na dvě části - barevnou a černobílou (aby mi zase někdo nemohl vyčítat, že je míchám:-D) Samozřejmě, fotit krajinky a přírodu není moc zábavné, ale je to ten nejlepší způsob duševního odpočinku... tohle není žádný stres a člověk chce alespoň částečně zachytit prostředí, ve kterém se pohybuje...
-
-
-
-

-
-
-
-
-
-
-
-
A nyní Black and White část:-)
-
(asi mám úchylku... na stožáry vysokého napětí a kupky sena..rok co rok - a v případě stožárů třeba měsíc co měsíc - je musím fotit, pořád dokola...:-D)
-
-
-

O ovečkách, Alsasku a Zazvorkovi...

26. července 2009 v 14:26 | zazvorek
Těšila jsem se na dovču. V úterý večer jsme mohli vesele odjíždět nach Dambach la Ville. Krásných pět dní v kraji vinic, vesniček, kopců a hradů, pohoda, klid. Vše zařízeno od ubytování po dopravu. To bych ovšem nemohla mít mooooooc milého tatínka, podle kterého jsem kráva debilní a debilové jsou i všichni mí kamarádi a který - jednoduše řečeno - prohlásil, že jsme magoři. Byla jsem nařčena z věcí, které tu odmítám opakovat, ale bylo to... řekněme... nefér. Ale já už odmítám být splachovací a nechat se pořád nespravedlivě urážet. Nejsmutnější na tom všem mi přijde fakt, že vlastní otec mě zná míň, než spolužáci ze třídy, se kterými čas trávím jen ve škole. Jak je libo.
Ale už dost, tohle léto je krásný a odmítám si ho kazit nečím takovým.
Ještě že má člověk alespoň ty ovečky. Sice jen v myšlenkách, ve snech, ale pomáhají, uklidňují. Mít tak jednou svoji chajdu, někde daleko, pryč od lidí, třeba jako v Želarech... se svým "bačou", který by mi tu chajdu postavil... ;-) :-* Chodit si sedat na louku a pást ovce, žít dál od lidí, zároveň ale s tím, že stačí třeba půl hodiny cesty autem a jsem ve městě se vším jeho komfortem a službami... To by ke štěstí stačilo. Nic jiného, jen to. Ale zůstaňme jen u toho snu. Sny se neplní, jak už se zazvorek mnohokrát přesvědčil.
-
-
Nebo mít alespoň tu zahradu s plotem, velkým stromem a kohoutem, kam se člověk schová... před Malým princem, hadem a liškou, před otcem, před smradem z aut, před bohatými, co se tváří, že jsou ještě bohatší, před sebou sama...
Utéct, zmizet a vypadnout, to je to, co je teď nejvíc potřeba.
Ale aby to nebylo všechno tak moc pesimistické a nihilistické, na závěr jedna od Tatabojs... Lasičky ;-)
-

Jaroslav Vrchlický - Cesta ořeším

21. července 2009 v 21:56 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Zazvorek má teď nějakou sentimentální a poetickou náladu, a tak sem přihazuje tuhle, taktéž sentimentální - leč vhodnou- báseň od pana Vrchlického:
-
Tak úzká byla, že dva motýli
jen těsně letět mohli vedle sebe
že paprsky jen po ní tančily,
hlemýžď, jda přes ni, přepažil ji celou.
Sem tam se kmital modrý kousek nebe;
my spolu šli tou její klenbou ztmělou,
a zázrak! Ač to přece pravda jistá,
vždy oba na ní dost jsme měli místa.
-

Zazvorek má tři roky!

19. července 2009 v 22:16 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Včera zazvorek oslavil tříleté výročí. Taky, jak jste si určitě všimli, dostal novou podobu... výstižnější, mystičtější... ve jménu hesla "změna je život".
Od jeho založení se toho hodně moc změnilo, hodně moc. Není teď asi vhodná doba na nějaké resumé, to ostatně dělávám na konci kalendářního roku a navíc by to bylo na opravdu dlouhý článek. Ale ať už to bylo dobré nebo (zdá se, že povětšinou) špatné, každopádně každá zkušenost je dobrá k tomu, aby člověka posunula někam dál a udělala z něj osobnost lepší, "moudřejší" (jistě jistě, beze smíchu...:-)), méně zranitelnou, zkušenější. A většina věcí, která se během těch tří let udála, je tu zaznamenána (až na zanedbávání poslední půlrok, ze kterého tu není skoro nic zásadního...)
Takže, zazvorku, všechno nejlepší k tvým krásným třem létům a snad se poštěstí ještě jednou takovou dobu pokračovat ;-)
-
Nová éra?... Kdo ví...

Pro Zlatého pána....:-)

16. července 2009 v 22:41 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Víla si na louce
natrhá kytici kopretin
a zatancuje ve dvě ráno
za svitu MĚSÍCE
tvoje Pohádková bytost
tvoje Múza
- ta, co byla Cikánkou a bude Mafiánkou -
ta Holka do větru
co umí čarovat...
Najde si obláček
-třeba ten, co vypadá jako Dalího slon-
a bude chtít utéct
pryč
tam nahoru
a bude tě chtít s sebou...
Záclona
vlní se?
nebo jsou to duchové?
To jen víla sedí za oknem
usíná
sní
a řekneš-li její jméno
zmizí ti...
Život je krásný,
ty moje Ticho.
(velice staré foto, ale hodí se...:-))

Opilí motýli

13. července 2009 v 8:21 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Křídly zatřepotali a zmizeli
potáceli se, ač nechtěli
opilí motýli
-
Motýlů ubývá;
můžeme pomoci?
IloveyouIloveyouIloveyou
a obdivovat jejich krásu
všichni jsme ješitní
-
Poletovat sem a tam
naoko nevědět
pak se zapotácet
a uletět. Zbaběle.
-
Všichni jsme opilí motýli.
Láskou jsme se opili.