Duben 2010

Malý historický exkurz

29. dubna 2010 v 22:20 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Občas je potřeba nemlčet; i kdyby to, co chcete říct, nemělo být příjemné. Uleví se vám, starosti posledních týdnů jsou na chvilku pryč...
----
Kdybych žila před sto lety, nosila bych dlouhé sukně a krinolínku. Měla bych zahradnictví a veliké paraple. Můj muž by chodil v obleku, nosil cvikr a vlastnil knihkupectví. Pak by ho povolali na frontu, ale my bychom utekli - někam daleko. Tam by nás nenašli a my bychom se měli rádi. Možná bychom se i milovali.
----
Kdybych žila před osmdesáti lety, měla bych krásné pouzdrové šaty, klobouček, rukavičky a špičku. Můj muž by chodil v obleku a taktéž by nosil klobouk. A pak by přišli Němci a my bychom utekli - někam daleko, kde by nás nenašli. A měli bychom se dobře. A milovali bychom se.
----
Kdybych žila před padesáti lety, nosila bych krátké barevné šaty, ve vlasech čelenku a poslouchala bych Beatles. Můj muž by měl tričko, džíny a plátěnky. A pak by přišel Srpen a my bychom utekli - někam daleko, dke by nás nenašli. A měli bychom se dobře a milovali bychom se.
----
Kdybych žila před třiceti lety, nosila bych depešácký ohoz a poslouchala The Cure. Můj muž by nosil to samé a poslouchal třeba Oceán. Pak by přišel 89´a my bychom chrastili klíči - a pak utekli, někam daleko, kde by nás nenašli. Ze strachu, co přijde. A měli bychom se třeba dobře a milovali bychom se.
----
Teď jsem. Nosím všechno, co se nosit dá. Poslouchám The Cure a chtěla bych knihkupectví nebo zahradnictví. Nebo celý les. Můj "muž" nosí džíny a tričko. Pracuje a bývá unaven. A les nechce.
Zatím nic nepřišlo, žádná katastrofa. Co utéct preventivně? Někam daleko, kde by nás nikdo nehledal. A měli bychom se dobře a měli bychom se rádi. A milovali se. Bez podmiňovacího způsobu. Nemám "bych", mám jen teď, jsem, mám ráda, miluju.
Utečme, dokud to jde. Od těch strašáků ve skříni. Od spodního výra. Od zlých...
Slunečnice!!!!!
Víš to?

Zkusili jsme to...a domů nakonec došli :D

25. dubna 2010 v 23:24 | zazvorek |  Po svých i samochodem
V sobotu jsme si s Peťulou udělali výlet. Bylo hezky a my byli plni sil a elánu :-)
Autobusem jsme dojeli do Bořislavi. Odtud jsme se pak vydali směr Bílka, vesnice pod kopcem Milešovka. Jelikož jsme měli co dělat vylézt tam po svých, nevěřícně jsme kroutili hlavou nad blázny, kteří trasu jeli na kole...ufff.
Na návsi jsme musela muže přesvědčovat, že pokud chceme trajdat dál, Milešovku opravdu vylézt nedokážeme. Naštěstí později uznal, že jsem měla pravdu...:-P
Z Bílky jsme se vydali dál do Žimu po Poppově operetní trase... Kdybyste kdokoliv měl informace, kdo to teda pan Poppov byl, ráda je uvítám :D Na cestě jsme trošilinku zabloudili a já vyjeveně koukala na vykácenou stráň, která ještě před rokem a půl byla porostlá stromy...
Po občerstvovací a fotící pauze (viz fota níže) jsme pokračovali na Žim. Tam jsme sice byli za exoty z města, ale utrpení dlouho netrvalo :D A neodpustím si poznámku, že kdybychom se podívali do mapy, byli bychom doma tak o dvě hodiny dřív...:D :D Ale k tomu později :-)
Cestou z Žimu (stále ještě netušíme, že jdeme kamsi do ...prčic, jen nás zaráží, že se tak nějak stáčíme špatným směrem:D) sledujeme závod? čtyřkolek a motorek - trochu to kazí tu správnou vesnicky odstrčenou idylu - a hučení strojů je slyšet ještě dlouho potom...
Dostáváme se do další vesnice (doufám, že mi obyvatelé odpustí, pokud je to město:D) - a to do Řehlovic. Aneb jak zjišťujeme z mapy i z jízdních řádů, jsme naprosto, ale naprosto mimo, v prčicích, v háji, prostě pryč - rozhodně ne ve směru, který nás má vrátit domů :D Asi bychom to nakonec měli blíž do Ústí než do Teplic...
Pokračujeme k řehlovickému nádraží. Usedáme na svodidla a nastává dilema: čekat hodinu a půl na vlak, který nás sveze blíže Teplicím, a mezitím se vyvalit v trávě u řeky (pro tuto verzi hlasovalo mé líné já s bolavým palcem, začínajícím puchýřem a strachem, že doma budeme za tmy), nebo to risknout, přejít na druhou stranu dálnice a přes kopečky se zkusit dostat domů po zpevněné (v mapě takto označené), leč těžko říct jak vypadající cestě? Jelikož druhou verzi hájil muž a mé dobrodružné já, bylo rozhodnuto.
Přešli jsme dálnici a vydali se do kopce podél úlů, štěkajících psů a typických vesnických baráků. Po tom, co na nás místní pejskové zírali, jako bychom byli mimozemšťani, kteří jim zastavili čůrání, jsme se dostali za vesnici (Habří) a zůstali naprosto sami na dokonalém místě.... Bývalá výsypka, dnes rekultivovaná (menší stromky a až divně zelená tráva:-)), ale hlavně - klid a nikde ani živáčka!!! (nepočítaje cyklistu, co tamtudy projel dvakrát za sebou a kterého jsme pak potkali před Teplicemi:D)  Rozhodla jsem se, žepokud budu před maturitou mít nervy, dojdu/ dojedu si tam na kole a na celý den se tam vyvalím na trávu... Dokonalost, ticho, relax. Krása. A jenom naše...viď ;-)
Koleno protestovalo, puchýř se pomaličku začal ozývat, ale nejsem máslo - a tak jsme došli až do Suché - a tam už to známe jak svý boty :-) Ani jsem netušila, že takhle víceménně za humny (cca šest kilometrů) máme takovou nádheru...A jelikož už byla vidět Doubravka, s pocitem , že Teplice už jsou nedaleko, začaly vypovídat nohy službu...ale zvládli jsme to:-) A v Teplicích si pak večír dali zaslouženou večeři...a následně doma padli za vlast, tedy do peřin :-)
Dalo nám to zabrat, ale stálo to za to. A už víme, že riskovat a nebát se se vyplácí ;-)
Tady je Hráďovo! :D
-
uáááááááá!!!!
-
šiška letí...bum do bříška!
-
jupí hej!!!
-
je to tu moje!!!
-
pro šišku!
-
šup pro šišku
-
obleze všechno...
-
Frajér
-
Vlk z Jen počkej, zajíci :D
-
Bobřik! :D :D
-
dežo :D :D
-
Mrož:-)
-
Gesicht
-
Sluním se :D
-
:D :D konečná...
-
dávám si dvě najednou, heč!
-
COO??? Že to je jen tyčinka?!!
-
Tak takhle ne, lyžaři! :D
-
Mistr turista :-)

Pozor pozor, hlášení ohledně června!

15. dubna 2010 v 21:48 | zazvorek
Mám tu pár věcí ohledně té akce plánované na červen. Jelikož už vím, co všechno po mně město chce a mám i příslušný formulář, potřebuji vaši spolupráci. Musím jim nahlásit přesný termín, kdy hodlám Zámeckou zabrat, přesně vyměřenou plochu, kterou hodlám zabrat, zakreslit ji na katastrální mapě a taky nějak konkrétněji přiblížit, o co půjde a kolik lidí asi tak zhruba očekáváme. Tákže, milí zlatí, teď přichází ta chvíle, kdy opravdu potřebuju vědět, kdo všechno by se rád na tomhle setkání podílel a taky termíny, kdy se vám to nejlépe hodí, případně jestli a s čím chcete vystoupit. Čim dřív jim formulář dám, tim líp :-) I když možná si ponechám určitou rezervu kvůli počasí...
Moc vás prosím o reakce, i když už jste se třeba jednou hlásili :-)

Kuřecí kniha

8. dubna 2010 v 21:16 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Klasický večer. Mám se učit matiku a místo toho mi hlavou frčí spousta věcí, co s matikou ani trošku nesouvisí. A opravdu ani trošínku. Ani trošičínínko. Ještě že ta matika už tak podstatná není a vlastně je jedno, jesli se na ní naučím nebo ne. Vyjde to nastejno. Takže... jedním z těch "frčidel" bylo naprosto nepochopitelně spojení KUŘECÍ KNIHA. Co to má být, vážně netuším, ale pustím se do toho s vervou a elánem těch, kdož trpí PROKRASTINACÍ (jak jsem se dozvěděla z časopisu Ona dnes, moje lenost a odkládání povinností vlastně není lenost, ale choroba:D a jelikož chci své chorobě zůstat "věrná", dám přednost kuřatům před limitami :-))
-----------------
Bylo jednou jedno kuře. A to kuře mělo křivé nožičky. Ostatní krásnonohá kuřata se mu smála, že pajdá, a tak se jednou ono zhrzené kuřátko dopálilo a rozhodlo se, že si nožičky nechá narovnat.
Nejprve si myslelo, že se nožky samy srovnají horlivou chůzí. A tak často pajdalo po okolí ve víře, že bude stejně krásné jako ostatní kuřata. Jenže ho z toho nožky akorát tak bolely a snad se ještě více křivily. Zkusilo tedy drastičtější metodu - metodu váleček.
Jednoho dne, když se hospodářka chystala péct a válela si těsto, kuřátko šup! vběhlo hospodářce pod váleček. Tím se mu nejen nenarovnaly křivé nožičky, ale niky víc se už nenarovnalo ani nebohé kuřátko.
------------------
Dobře, tohle bylo hodně nepovedený a hodně morbidní, ale první, co mě napadlo :D Zkusme to tedy s kuřaty dál, když už jde o knihu Kuřecí....
---------------------
Na Bílé hoře
sedláček oře
a naše kuře krákoře
běhá s pilou po dvoře
chystá se i na nože
když tu cosi zavrže:
leze leze
po železe
nedá pokoj
až tam vleze!
To tu krákoravé kuře
rachotilo pilou v ďuře
zámek ven upadne
na nohy mu dopadne.
Dobře ti tak, kuře zlé
za to, že jsi oprsklé!
-------------------
Ehm...kvalita rapidně upadá, leč...mám z toho dětinskou radost :) A jedeme dál...
----------------------
Miluju kuřata,
miluju housata,
miluju kachny -
no prostě ptáčata...
A nejlépe s kmínem.
--------------------
To si snad ani nezasluhuje komentáře...:D
-----------------------
Kdysi bylo jedno kuře, kterému se moc líbily kokrhely jeho starších kamarádů. Hrozně moc si přálo mít taky jeden takový. Myslelo si totiž, že všichni kohouti, kteří se jimi honosí, jsou pankáči. A to malé kuře si strašně moc přálo být pankáčem, vyvrhelem, rebelem. Takže každý den chodilo za svým tatínkem kohoutem a ptalo se ho, jak že se to přihodí, že malému kuřátku naroste kokrhel.
"Víš, to musíš nejdřív dospět. Kokrhel nás odlišuje od slepiček, od maminek. A ty jsi ještě moc malý na to, abys na svůj kokrhel lákal nějakou pěknou slepičku, tvou budoucí družku."
Takhle to bylo den co den, ale malé rebeliózní kuřátko se cítilo čím dál tím více nespokojené s tím, že jeho tatínek je takový zbabělec, že si kokrhel nepěstuje jako správný pankáč. A že tvrdí, že to takhle mají všichni kohouti. A tak vymýšlelo, jak si někde kokrhel sehnat.
Celé dny běhalo po kraji a hledalo něco, co by kokrhel alespoň vzdáleně připomínalo. Tak moc toužilo být jiné, aniž si uvědomovalo, že pak bude stejné jako ostatní kohouti. Až jednou našlo na louce starou gumovou rukavici. Navléklo si ji na hlavu (ne, neudusilo se :D) a pyšně chodilo po okolí. Kohokoliv potkalo, ptalo se, co kdo říká na jeho krásný nový kokrhel a "to koukáte, jak jsem rychle dospěl!".
Milé kuřátko bylo sice každému pro smích, ale teprve teď se cítilo být ve své kůži. Teprve teď bylo správným pankáčským kuřetem.
A od těch dob - dokud mu nevyrostl pravý kokrhel - kopalo vzdorovitě do kurníků, rozklovávalo vejce své maminky slepičky a hlasitě pípalo na celé hospodářství. 
"Je to rebel," říkalo se o něm. Ale alespoň někdo byl spokojený.
------------------------
Dobrá dobrá dobrá, je čas skončit, dokud je (možná:D) ještě čas... Ke Kuřecí knize se třeba ještě někdy vrátím. Teď vám ale dávám svatý klid, slibuju ;-)

kuře
-
kužátka
-
požot, jdou k vám kužátka!!!

Tohle mi někoho připomíná...:-)

6. dubna 2010 v 23:12 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Hádejte, na koho pasuje tahle charakteristika?:D :D :D....celý Zazvorek, ne?
-Hlavně v těch negativech je to jak vystřižený z mýho portfolia :D
-------
Lidé tohoto znamení touží po seberalizaci, je jim dána přirozená možnost i potřeba uplatnit se v životě. Jsou vynalézaví, obratní a mají dobrou paměť. Komunikace je pro jejich život velmi důležitá, dokáží hovořit, někdy až přespříliš. Občas se druhý člověk v jejich přítomnosti ani nedostane ke slovu.

Mají spoustu talentů a velké množství nápadů. Je jim dána velká energie, kterou se však učí během svého života používat. Mnoho věcí započnou a jen některé dotáhnou do zdárného konce. Nové začátky a vylepšování jsou u nich zcela běžné. Chybí jim trpělivost, proto se jim daří ve společnosti s druhými, kteří jejich nápady dovedou do cíle. Drobné opravy je nebaví, oni raději vymýšlejí něco "velkého". Každodenní rutinní práce pro ně nejsou. To po nich nikdo nemůže chtít.
-----
anebo (obzvlášť teď při budování hnízda:D)
---
Bobr symbolizoval v mytologii především tvořivost, soběstačnost, šikovnost, práci pro druhé, užitečnost, radost z díla, ale i mírumilovnost a svobodu.

Byl zvířetem lunárním, vládcem vodního živlu, byl dáván do souvislosti s ženským principem, rodinou a životní moudrostí. Pro Indiány byl bobr důležitým posvátným zvířetem, ušlechtilým tvorem, jehož dovednost a um vyvolávaly respekt. Zatímco ostatní zvířata se většinou přizpůsobovala svému okolí, bobr byl v tomto směru výjimkou a aktivně přetvářel svět, ve kterém žil.

Lidé tohoto znamení jsou činorodí, chytří, prozíraví, svobodomyslní, laskaví a mírumilovní. Mají rádi své zázemí a bezpečí. Člověk- Bobr ví velmi dobře, jak postavit svůj dům, který mu slouží jako přístřeší, ochrana a zásobárna. Jeho činorodost mu je velmi užitečná při začátcích a pokračování nových projektů. Podporuje uskutečnění jeho myšlenek a snů a také poskytuje dostatečnou pružnost, která umožňuje změnu a růst. Tento člověk ví, že omezování je zkázou tvořivosti. Bobr mívá téměř vždy svůj názor. Jeho chování je různé, proto každý Bobra vnímá jinak. Nebezpečí pro Bobra je v tom, že je možná až příliš svobodomyslný.
----
Vezmu-li v potaz hlavně ty negativní věci, docela to sedí :-) I horoskopy občas nešlápnou totálně vedle...

Červnové kulturní setkání

2. dubna 2010 v 22:37 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Jelikož Facebook není všemocný a velká část z vás (a zrovna ta, která je potřeba:D) tam nemá zařízený účet, oznamuje se tato věc i tady:
Dneska se v čajce zrodil nápad. Zatím je to vše jen v plenkách, jen jakési torzo bez konkrétních rysů, ale právě vaše účast a poznámky z toho snad udělají smysluplnou věc :-) Napadlo mě v červnu (po přijímačkách) udělat jakési kulturní setkání. Zázemí by asi mělo v Zámecké (jde o to vybrat místo, kde se dá pohodově a prostorově i více náročně vyžít, ale zároveň to může upoutat i kolemjdoucí a zapojit je tak do programu). Šlo by o to, že kdokoliv, kdo něco umí/ něco ho baví/ něčím se chce prezentovat/ nebo si prostě jen chvíli oddáchnout/ by přispěl svou troškou do mlýna v tomhle programu. Tak třeba: kdo rád fotí, může prezentovat svoje fotky. Kdo rád maluje, totéž. Hudba je více než žádoucí (čili samozřejmě bude, i když asi půjde o těžkou untergrund-alternativu, vzhledem k tomu, že nástrojů se může chopit kdokoliv :D), zatím jsme ale nevyřešili elektřinu (a s tím pak spojené problémy s městem), takže spíš akustika (fantazii se meze nekladou, čím víc nástrojů se sejde, tím líp). Filmy (snad by se nějak pořešilo promítání - ve večerním programu), divadlo, obrazy, obrázky, muzika, autorský čtení, promítání, leháro, sem tam nějakej "happening" na chodníku, může se vyřešit frisbee, badminton...jakákoliv forma zábavy.
Nebudeme si hrát na "vysoký umění" ani na to, jestli zrovna tohle umění je nebo neni. Jde hlavně o to trochu probrat Teplice z mrákot a taky si užít :-) Pro maturanty to může být fajn relax po přijímačkách, pro ostatní hlavně přátelský setkání. Zároveň by bylo k dispozici určitý zázemí - sehnala by se plachta, která by se mohla případně napnout mezi stromy, a pod ní by bylo jídlo, pitivo (tím se nemyslí jen alko - vyřešil by se i čaj), dýmky, nějaký sedáky - prostě klidová zóna - i když ono to asi celé bude jedna velká klidová zóna:D. Zařídil by se konkrétní prostor pro muziku (jak už bylo řečeno, asi akustiku - aby nebyly problémy s městem...mimochodem, nemáte někdo ponětí, jestli je i tak potřeba svolení města? Abychom nebyli nařčeni z toho, že se "nadměrně srocujeme" nebo tak něco:D), prostory pro prezentování děl a dílek... Je naprosto jedno, jestli to, co tvoříte, patří do galerií nebo do šuplíku. Sem s tim, nikdo vás nebude kritizovat za to, že jste tuhle čárku měli udělat lihovkou a ne tužkou a podobně:D, zároveň muzika není vyžadována jen od konzervatoristů nebo "ZUŠáků", ale od kohokoliv, kdo si chce zkusit něco zahrát. Tímto předesílám, že spousta nástrojů bude na místě k dispozici. Fotky jsou vítány, filmy - až se pořeší projekce - také. Pokud někdo projevuje pisatelské sklony a rád by slyšel odezvu "publika", bude námi přijat s nadšením. Případně se jeho tvorba může někde vyvěsit i beze jména a dá se sledovat, jak na to ostatní budou reagovat :D Divadelní scénky, představení, pantomima... cokoliv, co přispěje k pestrosti programu, bude super. Pokud někdo umíte s diabolem/poikama/ flowerstickama, uděláte mi radost :-) Jeden příklad pro představu: já osobně se chystám vytasit s bleším cirkusem a loutkovým divadlem a splnit si tak sen:D. Checkean nám snad přidá k dobru nějakou tu literatůru...;-) a tak dále. Jak už bylo řečeno, fantazii se meze nekladou. A povede-li se umluvit čajku, ať si tam udělá jednodenní venkovní pobočku, mohlo by to být i ve "velkém stylu" :D
Zkrátka, jde hlavně o zábavu a relax. Vzhledem k tomu, že většina předpokládaných zúčastněných se mezi sebou alespoň od vidění tak nějak zná, snad ani komunikace nebude problém. Nestyďte se se jednou taky vyblbnout, atmosféra bude správně rodinná ;-) A chystáme i večerní program...
Táákže na závěr : KDOKOLIV BY MĚL NÁPAD, ČÍM PROGRAM OŽIVIT, CO TAM PŘIDAT, KDOKOLIV BY SE CHTĚL JAKKOLIV ÚČASTNIT NA TÉHLE AKCI (AŤ UŽ JAKO "ÚČINKUJÍCÍ" NEBO JAKO DIVÁK NEBO JEN JAKOŽTO ORGANIZÁTOR), AŤ O SOBĚ PROSÍM DÁ VĚDĚT... ČÍM VÍC NÁS BUDE, TÍM LEPŠÍ AKCE TO BUDE ;-) VÍTÁN JE KAŽDÝ, KDO NECHCE DŘEPĚT DOMA :-)
Zároveň bych byla ráda za jakýkoliv komentář - ať už kladný nebo záporný... Pokud se ukáže, že to vypadá jako blbost, akce se neuskuteční...nebo jen pro naše "tvrdé jádro" :D Naopak zase zkouším vysondovat, jak velký by byl o tenhle projekt zájem...
Díky všem!