Červenec 2010

Týden ve Vlkově a Medvědově aneb Beskydy...

31. července 2010 v 12:48 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Konečně se dostávám i k fotkám z Beskyd. Sice jsme tam byli skoro před měsícem, ale nevadí :D Takhle to totiž dopadá, když jeden nemá přístup k internetu :-P :-P
Ještě než začnu, jedno upozornění - kdo můžete, mrkněte na tyhle fotky na facebooku...ať už je jakýkoliv, aspoň fotky zanechává v celé své kvalitě (jen pokud některá přesahuje 5MB, musí se zmenšovat). Tady je to opravdu mizérie,  blog je prostě sprostě przní :-/
-
Co k tou všemu říct... Bylo tam krásně. Úžasně. Prostě nádherně. Ztracený svět, úplně jiný, divočejší a zároveň klidnější, co se lidí týče vlídnější, mají tam úplně jiné starosti a i ten čas tam snad plyne jinak. Představu o tom, jak moc ztracené místo Horní Lomná je, si můžete udělat z mapy :D :
Horní Lomná
-
Prostě a jednoduše - vylezete na kopec (ani jinou možnost tu nemáte - Horní Lomná se nachází v dlouhém údolí a nikde nic jiného než kopce není :D) a jste na slovenských hranicích. Nejbližší vesnice? Dolní Lomná, asi 5 km. Jinak nic. Samé kopce, samé lesy a všechno docela daleko. A právě tenhle útěk pryč na tom byl nejkrásnější...
Ubytovaní jsme byli v penzionu Salajka (ano, slovo penzion zní honosně, ale ono tam nic jiného není :D Vypadalo to, že Horní Lomná a vůbec okolí jsou zaměřeni spíše na zimní sezonu a lyžaře - kteří samozřejmě na sněhu nebudou spát ve stanu- a čemuž odpovídalo i "zalidnění", respektive vylidnění...za celé dny jsme mimo vesnici potkali jen jednoho houbaře a asi dva cyklisty :D). V penzionu jsme navíc zřejmě většinu času byli sami, takže herna v podkroví byla jen a jen naše :-D A wc a sprcha na pokoji byly taky luxus :-)
-
naše okénko
-
Muže to první den očividně bavilo :D
-
to není funus, to je svatba! :D
Hned první den jsme zažili "u nás" na Salajce hostinu po funuse. A druhý den, když jsme vyrazili na obhlídku okolí, nás v kostele překvapila svatba (i když podle auta jsme to odhadovali spíš na další funus:D). A taky s hostinou na Salajce. Škoda jen, že jsme nezvládli ještě křtiny :D
Sice jsme plánovali jen obhlídku okolí, nakonec se z toho ale vyklubala celkem náročná tůra - vyšlápli jsme si takový kopeček s pěkným převýšením (což na cedulích nepsali :D), na jehož vrchu nás čekala slovenská kaplička (kde nás hned dva milí postarší manželé pozvali na mši) - dostali jsme se na slovenské hranice. A nebyla to poslední země, do které jsme se za ten týden dostali :D A to je na Beskydech to krásné - chcete do zahraničí? Máte možnost, stačí vylézt na kopec :D A to jsme si jště předtím prošli takovou kratší křížovou cestu s nápisy v polštině :D :-D
muž na lávce
-
Hmmmmm, Baywatch :D
-
to je radosti na starém bělidle! :D
-
Květinová
-
beskydská idylka...
-

a další chaloupka
-
Svážeč dřeva :-D
-
:D :D :D :D :D
-
u studánky...
-
Beskydy
-
již slovenská kaplička
-
Táto, podívej na ty panorámata!!!
-
Mámo, podívej na ty panorámata! :D
-
Já jsem taky ovce!!!
-
ségry!!!
-
a další příbuzenstvo
-
muž je krmič ovcí
-
jako v pralese
-
Třetí den jsme se vydali na Malý Polom. další kopec. Ono to tam ale ani jinak nešlo - kamkoliv musíte do kopce :D Pěkné to bylo. A i počasí se konečně umoudřilo. Jen jsme si odnesli jeden zážitek, leč nejistý - možná jsme opravdu narazili na medvěda. A vzhledem k cedulím na stromech, které na výskyt chráněných šelem upozorňovali, to není zase taková ptákovina. I když, kdo ví. My rozhodně ne.
-
malý muž a velký strom :D
-
lapač kůrovce
-
a náhle přišlo osvícení!
-
Takhle mě znají všichni, prý :D
-
Zkrátka Beskydy...
-
modelingová agentura zazvorek a spol. :D
-
modelingová agentura zlatý pán a spol. :D :D
-
možná byl nedaleko...méďa béďa
-
Leave
-
Navečír jsme se zotavili na pokoji a vyrazili ještě na krátkou procházku na druhou stranu vesnice. A zase to bylo pěkné. Miluju pole, obilí, seno. Snopy slámy. Válce i balíky. Miluju letní podvečery se zlatavým nádechem, obzvlášť pokud je v blízkosti pole. Obilí. Jiný svět, krásný... A tady ty snopy navíc vypadali jako skřítci :-)
-Muž a pole
-
Trpaslíci
-
Muž :-)
-
Žena :D
-
Do řady!!
-
Skřítci se schovávají :-)
-
Včelky!!
-
Horní Lomná
-
Jako každý večer jsme si ještě šli do podkroví zahrát ping pong a pak hajdy do hajan vyspat se na další den - čekal na nás adrenalin :-)
-
In action
-
Okamžik soustředění :-P
-
Řekli jsme si, že si dáme oddych od přírody a kopečků a vyrazíme za zábavou. Směr: Mosty u Jablunkova. Bobová dráha, cosmotrip, střelba z luku, sjezd na laně, lanové centrum, lezecká stěna... Nejprve jsme si dali dvě jízdy na bobové dráze, zahráli si asi milion her stolního hokeje v restauraci (jelikož začalo pršet) a pak si šli vyzkoušet onen cosmotrip. Já měla být pokusný králík. Uff, humus :D Držela jsem se zuby nehty, nohy mi museli vycpat molitanem, abych nevypadla, ale stejně jsem tam lítala v červené oválu, co mě měl zpevnit kolem těla... Ječela jsem jako tur, zato muž nevydal ani hlásku (zrádce:D). Buď jsem svým řevem odradila všechny ostatní, nebo je naopak nalákala na pořádně adrenalinový zážitek :D Ono to z fotek nevypadá, ale jakmile vás roztočí nemalou rychlostí a vy se melete jako v pračce, nemáte daleko k blinkání :D
-
Málo pani pase kozy :D
Ještě dodatek k téhle fotce - tohle byli naše salajkovské kozy:D pásly se nad penzionem i kolem něj a každý večer jsme je pozorovali z podkroví, jak si to štrádují do svahu za svou vůdkyní se zvonečkem :-)
-
Před šokem, vesela...

-
Whooohoooo
-
přituhuje....úsměv
-
Ne, vůbec to nebyla sranda
-
A teď to pánovi trocho vosolíme :D
-
Jen ať si taky trochu užije :-P
-
Vladimír Remek
-
Ukřižovaný
-
Kosmonaut
-
Devil in the details
-
PEDRO
-
Můj Vilém Tell
-
Jesus
-
Další den jsme zase vyrazili za přírodou. Tentokrát jsme byli obhlédnout slavný prales Mionší. Jenomže povolená cesta vede jen kolem něj, "dovnitř" nesmíte, a navíc to byla cesta celkem krátká (a taky pěkně zarostlá a abychom se nebáli zmijí, kterých je tu všude požehnaně, vyprávěli jsme si námi vymyšlené pohádky - cheche :D), brzy jsme byli zase v Horní Lomné. Sluníčko pařilo, takže jsme využili možnosti vykoupat se v bazénu blízkého penzionu. Byli jsme tam skoro sami - hádejte proč. Slušná ledárna :D Ale zase to bylo ideální na osvěžení, stačilo plavat, hýbat se, a zima na chvíli přestala. Zato pak byly svaly pěkně ztuhlé :D Voda se zkrátka za těch pár dní nestačila prohřát, ta největší vedra přišla až po tom, co jsmy odjeli...
Další den jsme opět zůstali v přírodě. Šli jsme na další kopec, nečekaně :D Jenomže Terezka je pako a strašpytel a bála se každého šustnutí v lese, a tak jsme se - po opravdu prudkém výšlapu a nedaleko vrcholu - museli nutně vrátit dolů, jen aby se nepočurala strachy :D Naštvala sice svého muže, ale ten se zase konečně jednou ujal slova a naplánoval nám jinou trasu - nečekaně dlouhou :-)Ale vedla pořád lesem a kolem voňavých pokácených kmenů, závěr jsme švihli neznámou cestou skrz les ( někam přece musíme dojít) a naštěstí jsme vylezli ve vesnici :-) Cesta to byla dlouhá a ne zrovna lehká, navíc jsme museli spěchat, protože se mělo zanedlouho stmívat (v horách to jde přece jen rychle, slunce zapadne za kopec a to je pak fofr...), takže jsme nasadili tempo a jelikož už jsme se za těch pár dní trošku vytrénovali, šli jsme opravdu rychlým, rovnoměrným tempem a dali si pořádně do těla :-) Hezké to bylo...Kéž by bylo takových výletů víc... A večer jsme se ještě šli podívat na Přelač - přírodní památku (louku se vzácnými druhy květeny). Cesta tam byla taková zvláštní, domy jen tak uprostřed lesa, hodně daleko od vesnice, místo s památníčkem, kde to vypadalo, jako by tam vyhořel dům, opuštěné louky,  strašidelný obrovský penzion ve výstavbě... zvláštní místo, ponuré. Bohužel, ani jedna fotka se nevyvedla tak, aby tam bylo něco vidět. Škoda. A po cestě zpět jsme potkali i tu zmiji a muž se mohl radovat :-)
-
Slečna a motýl
-
Madame Butterfly
-
Kamarád motýl
-
a nechtěl pryč :-)
-
Tu mám ráda :-)
-
Přelač
-
Sedmihnuska
-
Čo je toto za hada?
-
le hydranté
-
Je tam prostě krásně...
-
le deštníké (E.T. volá domů)
-
Poslední den jsme byli kulturní a vyjeli vlakem do města. Do Českého Těšína. Původně jsme měli zvládnout i Třinec - železárny byly vidět už z kolejí, hrozivé stavby, ničivé... Moc jsem je chtěla fotit. Ale jelikož muže Těšín otrávil - což naprosto nechápu - a bylo navíc šílené vedro, nechala jsem to být... Ale trhalo mi to srdce :-/
Těšín je krásné město. Jste v Čechách, přejdete řeku a jste v Polsku. Všechny nápisy jsou česko-polské, všichni umí oba jazyky, i školy jsou bilingivní. Nádherné staré domy, široké ulice, tři kostely, hezké prostředí kolem řeky, zvláštní pohraniční atmosféra, milí lidé... Hodně se mi tam líbilo. Škoda, že jsme tam strávili tak málo času... Snad se tam ještě někdy podívám. Stejně jako do Třince (který je mimochodem jinak opravdu odporný).
-
Jdu do Polska...a jdu do Čech
-
Těš se Těšínem! :-)
-
To není slum, to je Těšín...
-
Muž a rotunda
-
Jediná společná...
-
Výstřik
-
TaJEMNÉ dveře
-
Těšín
-
Je někde hezčí hranice? Česko-polská...
-
Hůhůů
-
Poslední večer jsme ještě poseděli na zahrádce u Salajky a pak už šup domů. Když jsme jeli autobusem zpátky do Jablunkova, odkud nám jel vlak směr Ostrava, zjistili jsme, že jsme si tam celkem zvykli - i tu cestu už jsme znali nazpaměť, různé domy i louky, most v úpravě a okolní kopce... To všechno mi z okna autobusu najednou připadalo "moje", domů se mi orpavdu nechtělo. Třeba se tam ještě někdy vrátím, moc bych si to přála. A vřele to místo můžu doporučit každému, kdo hledá opravdový klid, krásnou přírodu a odpočinek od "civilizace" města. Bylo to stejně krásně jako Šumava, jen jinak. Tam byl člověk přeci jen více mezi lidmi, ve městě. Ale mělo to zase jiné výhody. Každopádně to stálo za to.
-
Piváček :D
-
Celkem jasný vzkaz :D
-
Zapózuj!!!!
-
Co je lepší?...Ále, co se omezovat :D

Už chodí do školky

30. července 2010 v 9:54 | zazvorek
Je to neuvěřitelný, ale 18. července tento blog oslavil své čtvrté narozeniny. Radši se ani nevracím k těm starým článkům - nechci si o sobě ještě víc kazit mínění :D
Tehdy to byly prázdniny plné očekávání - před nástupem na gympl. Letos je to totéž - jen místo na gympl mizím na VŠ. Otázkou je, kolik času budu moct zazvorkovi věnovat, jestli bude dál fungovat alespoň jednou do měsíce - snad. Třeba další čtyři roky :-)
Tak všechno nej!

COLOURS OF OSTRAVA!!!

22. července 2010 v 13:33 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak mám ještě trochu času, takže na řadu přichází událost nejčerstvější, a to multižánrový festival COlours of Ostrava. S mužem jsme byli při tom :-)
Tenhle festival se opravdu povedl, dokonce jsme to měli i s trochou bouřkového a větrného adrenalinku... Ale než se pustím do větších podrobností, pro začátek bych udělala takové porovnání dvou velkých festivalů - loňského Rock for People a letošního Colours.
Na RFP mě lákala především velká jména. Mí až do extrémů zbožňovaní Placebo, oblíbení SKA-P, tři dny za sebou jízda Vypsané Fixy, Gogol Bordello, Arctic Monkeys, Block Party, Hadouken a spousta dalších, zvučných jmen jak z cizí, tak české scény. Byla tu jakás  takás jistota hudebního vyžití - i kdyby mi šlo jen o Placebo. Na Colours jsem jela hlavně kvůli The Cranberries a když už ho tam máme, proč nevidět Iggyho Popa. Takže v podstatě jedno dvě velká jména a zbytek pro mě buď příjemně znějící, lehce známý, známý z doslechu nebo naprosto neznámý. Tady mě čekaly neprobádáné hudební vody a bylo jen na mě, kolik toho nového objevím. Budu-li brát v potaz i letošní RFP (na kterém jsem nebyla), bylo o tomhle festivalu slyšet hodně dlouho dopředu, všude a hlasitě. Holedbal se třiceti tisíci očekávanými návštěvníky. O Colours tolik slyšet není a nebylo a přesto byl už víc jak měsíc před zahájením vyprodán. Kapacita: 25 000 lidí. A zvyšovat čísla prý nechtějí, aby diváci nepřišli o určitou intimitu mezi nimi a hudebníky, která už teď je na svém maximu. Na RFP vás čeká obrovské letiště, kapacita dostačující. Na Colours přírodní zeleň, park, výstaviště, řeka, hrad a podhradí. Kapacita nedostačující, ale díkybohu snad zachovaná. Hlava na hlavě, to není ono. K posluchačskému komfortu na COlours patřil i chytrý zákaz deštníku a povolené byly jen pláštěnky ( i když spousta lidí je v počasí, které na nás čekalo, za to asi proklínala :D), na RFP jste se tlačili mezi ostatními zpocenými těly pubertálních slečen. I v divácích je rapidní rozdíl. Na RFP najdete jak mladé hudební nadšence, emo děvenky a chlapečky, uječené slečny, ožralecké partičky, těžké "umělce a alternativce", kteří jsou alternativní asi jako můj kartáček na zuby, punkáče, gotiky...tak i starší ročníky, nostalgiky a jim spřízněné. Těch je tu ovšem VELICE poskrovnu. Na Colours  je opravdu spousta mladých lidí, ale tak přátelští na RFP nebyli, věřte mi. Tihle byli jiní, takoví...větší pohodáři. Neřešili déšť, milovali pláštěnky (já taky :-)), rychle navázali kontakt. Žádné protivné pohledy těch "vystajlovaných", tady každý nosil, co chce. A tolik starších ročníků jsem na RFP taky nepotkala, bylo super sledovat, že ani jim nevadí zabydlet se ve stanu a obrážet opravdové hudební lahůdky. A to už jsme u programu. RFP je skvělý v tom, že vozí opravdu aktuální světová jména, drží krok s dobou a může konkurovat evropskm festivalům. Co se žánrů týče, tam je zase dost chudý. Rock, pop, rockpop, hardrock, punkrock, možná nějaké to ska a reggae. Oproti tomu Colours nevozí tolik známá jména ( i když kdo by neznal Cranberries a Iggyho), ale zase jsou to opravdové hvězdy ve svém žánru - tzn. jazz, ska, reggae, acid jazz, dub, world a ethno hudba, balkánská muzika, písničkářství, ale i rock, psychedelic rock, punkrock, blues....
No zkrátka - ačkoliv Placebo jsou emočně zdrcující nálož a jejich koncert byl zážitek roku, COlours z toho pro mě vychází lépe a sympatičtěji ;)
Ale teď už k "reportu"...
Jeli jsme opravdu dlouho. A bylo vedro. Ale přežili jsme a areál v Ostravě jsme našli :-) Naštěstí vše bylo dobře organizačně zvládnuto a už na nádraží nám ukázali cestu. Najít místo na stan bylo těžší, než byste čekali, ale i tak jsme měli pořád větší štěstí než ti, co přijeli v sobotu :D A prozíravě jsme si stan dali na kopeček a ne pod něj - o předpovídaných bouřkách jsme věděli :D
Pak jsme se vydali do areálu. Bylo nám divné, kde že je těch 25 000 lidí s vyprodanými lístky. Pořádně nikde nikdo, klídek, pohoda, plno jen v pivních stanech a to ještě nijak extra... Navečír už nám to bylo jasné - kapely začínaly hrát cca až od tří, do té doby všichni courali po městě, případně zevlovali v parku :D Pak už nebylo k hnutí :D Hned první den mě zaujali Oy Division - jakási směska balkánské muziky, židovské hudba a jánevímčeho ještě :D
Sami tvrdí: "Pokud vás nedokážeme roztančit, vrátíme vám vstupné..." A myslím, že by je to moc peněz nestálo :-) Tohle sice není ani nejlepší, ani nejkvalitnější nahrávka, zato ji nějaký dobrák natočil přímo na Colours, takže pro autenticitu sem házím tohle ;)


DObří byli i The Chancers (ty jsem ale už znala od nás z Božáku, takže sázka na jistotu), Visací Zámek bych si doma normálně nepustila, ale tady stáli za to (hlavně průpovídky mezi písničkama :D), příjemní byli Charlie Straight, Skyline drželi svou klasicky nabušenou super formu, Porcupine Tree sice výrazně nenadchli, ale ani vyloženě nenudili a poslední koncert dne, WWW do čtvrt na tři ráno, na které jsem musela jít sama a na kterých byla velmi komorní atmosféra, byli prostě dokonalí.
V sobotu ráno mě probudila muzika. Nevím, odkud to šlo, jelikož kapely začínaly až za hooodně dlouhou dobu, ale bylo to super :-) Odkudsi zněly nějaké bubny a hlavně dechové nástroje a ti, kteří spát nešli a jeli permanentně celou noc, si to zjevně užívali :-) Super atmosféra hned zrána :-)
Jelikož dopoledne nebylo prozatím co dělat, areál byl zavřený a ve stanu příšerné dusno a vedro, vyrazili jsme na obhlídku města. Nakoupili jsme si snídani, prohlédli Sklep strašidel (z nějakého starého sklepa kdosi geniální udělal strašidelné doupě a strašidla byla opravdu pěkně udělaná...:-)), zašli do minikina (krásná kavárna v patře s vchodem do opravdu mrňavého kina, moc příjemná věc!) na film Screaming masterpiece - dokument mapující islandskou hudební scénu. Zkrátka pastva pro oči, lahoda pro uši a zážitek pro islandofilku Terezku :D Muž se tam sice šel vyspat, ale není se co divit, i mně - zaryté fanynce islandských kapel - se únavou zavírala víka. Po obědě v pizzerii jsme zašli do ostravského Domu umění na výstavu grafik s milostnou tématikou, výstavu diplomových prací nevímjaké umělecké VŠ a výstavu Labyrint světla(a dál nevím:D). Povedené, ale jako galerie by mě toto nenadchlo :-)
Odpoledne přišel čas na další nálož kapel a zároveň konečně řádné prozkoumání areálu. Teprve teď jsme objevili kouzelné podhradí a hrad, mega zábavnou hru Weykick (něco jako stolní fotbal/hokej, ale s magnety a dřevěnými panáčky), ke které jsme se chodili schvovávat nejprve před horkem, později před deštěm, workshopovou scénu... Z areálu hradu jsme sledovali Čechomor, pak tak nějak bloumali a šli si vystát frontu na The Cranberries. Chtěli jsme přece být nedaleko pódia. Jenomže to už se na nás chystala avizovaná veliká bouřka ohlašující se prudkým větrem. Mračna se stahovala a my pořád jen napjatě sledovali, jak se blíží čím dál tím více přímo nad areál. Ale Craberries jsou Cranberries, že jo. Nějaký ten déšť - přepršku vydržíme.
-
Čehomor na COlours of Ostrava 2010
-
Čekáni na Cranberries...bude se opakovat trenčínská Pohoda?
-
Varování organizátorů, ať radši odstoupíme třicet metrů od pódia - kdyby náhodou něco padalo - mě trochu vyděsila. Chystá se na nás to samý, co na loňské trenčínské Pohodě? Uff, to vůbec nevypadá dobře... A Cranberries dokonce přerušili zvukovku.
Začalo pršet, ale opravdu hodně. A hodně bouřit a blesky lítaly všude kolem nás - do nedaleké řeky, do stromů, za kopeček. Promokli jsme během pěti minut až na spodní prádlo a mně byla neuvěřitelná zima, klepala jsem se jako ratlík... Museli jsme odejít, v tom se nedalo stát. Odcházeli všichni - nebo alespoň ti méně otrlí. Ti odvážnější tam zřejmě přečkali celou bouřku, protože se našli i takoví blázni, kteří při každém prásknutí blesku někde nedaleko ječeli blahem. Nee, tohle mi vážně není po chuti... Bouřku takhle blízko fakt nemusím. Nejhorší slejvák jsme přečkali namačkaní v pivním stanu (tam se nedalo hnout) a pak se převlékli do suchého. A šup zpátky na Craberries :-) Byli úžasní. Vážně krásný koncert a skvělá atmosféra, všichni zpívali jejich písničky a vůbec :-) A oba jsme si pořídili tričko :-)
Jenže mezitím se vrátila bouřka zpátky a po Cranberries jsme opět mokli. A s námi i stan a všechno. A ona ta bouřka nebyla jedna. Nevím, co se to přes nás přehnalo, ale blesky lítaly celou noc bez přestání, lilo jak z konve a to všechno jako naschvál přímo nad areálem. Super... Všechny kapely měly kvůli technickým problémům zpoždění, zmatek v programu, Brandon Perry z Dead Can Dance, na kterého jsem se těšila, nemohl vystoupit vůbec... A dokonalé Afro Celt Sound System jsme sledovali opět pod střechou hradu, teď už vybaveni pláštěnkami... Reflektory sice svítily, ale blesky se nenechaly přebít nějakými halogeny. Mělo to sílu... A my viděli i slyšeli pěkné prd :-( Přišla jsem o Jagga Jazzist i o Midi Lidi... Přiznávám, že částečně i kvůli tomu, že jsem se před ty obrovské kovové konstrukce bála vlézt...
-
Běhající pláštěnky :)
-
hra Weykick
Byli jsme z toho deště unavení, ospalí, promrzlí...a tak bylo nejlepší jít to všechno zaspat. Takže uprostřed té vřavy jsme se pěkně uložili do stanu, zabalili do spacáku a bouřky přestali vnímat, jen co jsme dolehli :-)
Ráno bylo bohužel zamračené a opět pršelo, později dokonce lilo, takže pláštěnka byla rázem naší nejlepší kamarádkou. Ta má měla být sice jednorázová, ale přežila dva dny velkého slejváku a doteď by se dala využít :-) A navíc - člověk by ani neřekl, jak rychle si déšť zamiluje a s pláštěnkou vyblbne. Jen ta zima - opravdu rapidně se ochladilo a s mužem jsme na to nebyli vybaveni. Navíc jsme měli všechno promoklé a i stan přestával hrdinsky odolávat větru dešti, tak jsme se rozhodli, že hne dpo půlnoci - tzn. po koncertě Iggyho Popa - sbalíme stan a odjedeme na noc. Během dne jsme ještě navštívili garážovou čajku, viděli New York Ska Jazz Ansamble v klubové (perfektní) NYC stage, kde bylo příšerné dusno, slyšeli skvělou Sophii Hunger (viz video), elegantní dámu Martu Kubišovou, opět jsme zašli do kina (tentokrát na studentské filmy FAMU - povedené :-D), muže jsem vyslala na Tomáše Kluse (který byl mimochodem taky dobrý - slyšela jsem jej z dálky :D), já se vydala na Reginu Spektor, poté jsme sbalili vnitřek stanu, pelášili na Iggyho Popa (dokonalá show... ten chlap je neuvěřitelnej a navíc faktickej punkáč :D) a pak šup domů :-)
-
strom a muž :D
-
strom a žena :D
-
atmosféra na COlours
-
Cesta zpátky byla trochu horor - měli jsme jet jedním vlakem, nakonec jsme jeli úplně jiným a přímo do Teplic, jelikož nabral dvě hodiny zpoždění, oba jsme usnuli v čekárně na nádraží, že nás musel budit securiťák, ve vlaku se spát vážně moc nedalo... No nevadí, hlavně že jsme dorazili, spokojení, zkulturnění a co se mě týče, naprosto plni nadšení :-)
Rozhodně tenhle fesťák doporučuju i na příští rok a budu o něm hooodně přemýšlet :-)

Zpět z vejletů, konečně na netu (report z Drážďan)

21. července 2010 v 13:34 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Jsem konečně zase chvilku na netu. V novém bytě holt ještě není, tak využívám každou možnost někde se upíchnout... A taky jeden pořád někde lítá :-) Nejdřív Beskydy, pak stěhování a uklízení, spontánní výlet s Romčou do Drážďan a od pátku do neděle Colours of Ostrava :-)
Začnu tím nejkratším s nejmenším počtem fotek - z výletu s Romčou :-)
Cesta na chatu u Dresdenu proběhla v pohodě, "panenky" na zadním sedadle byly řádně připoutány a k újmě nepřišly, dokonce nám sežraly cookies :D Romanka si koupila orientální lucernu a konvičku, druhý den jsme se stavily ještě pro stoleček :D Asi má v plánu zařídit si čajovnu :D :-P
-
Lucerna
Po dobrém žrasu (grilovaný hermelín, houstička, salát, bílé víno a japonská směs) jsme se šly vykoupat ( v osm večer už jsme tam zůstaly úplně samy a mohly si tak hrát na aquabely a tahat z vody řasy :D), pak zahrát ping pong bez síťky a kolem jedenácté večír jsme se vydaly vstříc civilizaci - na tramvaj, co nás doveze do města. S vínem v batohu a foťákem po ruce, samozřejmě :-) V plánu bylo zůstat ve městě až do brzkého rána, fotit a vypít celou lahev vína někde vsedě na fontáně :D
-
U Romči na chatě :-)
-

Už cesta na tramvaj byla zajímavá (z obou stran les, osvětlení žádné), ale přeci jen jsme se nebály...teď ještě ne :D
V centru Drážďan bylo i kolem půlnoci živo. Poprvé jsem s tímhle foťákem fotila v noci, takže z původního plánu tak trochu sešlo (nějak se mnou nechtěl být kamarád), ale rány se zacelily, když jsme přímo pod Frauenkirche narazily na pouliční umělce - fireshowmany :-) S nádechem středověku a hypnotickou hudbou to celé mělo opravdu krásnou atmosféru :-)
-
Fireshow v centru Drážďan
-
Fireshow žena :-)
-
žena dobrá
-
Lampe
-
Co kdyby byl svět vzhůru nohama?
Bohužel, o půlnoci se asi chodí v Drážďanech spinkat, a tak se zhasly reflektory kolem památek a foťák viděl už tuplem prd. Tak jsme ještě poseděly u řeky, pak před vraty kostela (kde jsme si "barbarsky" popíjely víno, jako největší zevlařky :D - představte si dvě dívčiny, jen s taškou přes rameno, jak se válí před kostelem, opřeny o vrata, a v ruce flašku vína :D), udělaly jsme "dobrý" skutek a nalily jednomu bezdomovci víno do kalíšku (když nám zahrál na flétnu :-)) a pak už jsme se vydaly (neplánovaně brzo, bylo něco před druhou ranní) tramvají zpátky na chatu.
Cesta pěšky do chatové osady byl opravdový hardcore. Ta cesta, co měla být OSVĚTLENÁ (viď, Romanko?! :D) byla temná a ještě temnější, z obou stran les (a řeči o tom, že mezi jednou a třetí ranní je nejvíce znásilnění, tomu moc nepřidávaly :D), nikde nikdo... Podělané strachy jsme ale nakonec téměř poslepu dorazily k chatě ;) Než jsme šly spát, řádně nás ještě vyděsil vichr, který se z ničeho nic najednou spustil (pršet nezačalo, ale pak jsme se dozvěděly, že Německem se přehnaly obrovské bouřky, co zaplavovaly sklepy...nějak nás to jen lízlo :-)), a onen vichr si vesele bouchal nezamčenými dveřmi od kůlny. DOst děsivé vrzání to bylo a ani jedné se nechtělo vylézt a ty dveře zavřít :D
Ráno jsme se dostatečně vyspinkaly a vyrazily na cestu zpět do Teplic. Přežily jsme! :D :D