COLOURS OF OSTRAVA!!!

22. července 2010 v 13:33 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tak mám ještě trochu času, takže na řadu přichází událost nejčerstvější, a to multižánrový festival COlours of Ostrava. S mužem jsme byli při tom :-)
Tenhle festival se opravdu povedl, dokonce jsme to měli i s trochou bouřkového a větrného adrenalinku... Ale než se pustím do větších podrobností, pro začátek bych udělala takové porovnání dvou velkých festivalů - loňského Rock for People a letošního Colours.
Na RFP mě lákala především velká jména. Mí až do extrémů zbožňovaní Placebo, oblíbení SKA-P, tři dny za sebou jízda Vypsané Fixy, Gogol Bordello, Arctic Monkeys, Block Party, Hadouken a spousta dalších, zvučných jmen jak z cizí, tak české scény. Byla tu jakás  takás jistota hudebního vyžití - i kdyby mi šlo jen o Placebo. Na Colours jsem jela hlavně kvůli The Cranberries a když už ho tam máme, proč nevidět Iggyho Popa. Takže v podstatě jedno dvě velká jména a zbytek pro mě buď příjemně znějící, lehce známý, známý z doslechu nebo naprosto neznámý. Tady mě čekaly neprobádáné hudební vody a bylo jen na mě, kolik toho nového objevím. Budu-li brát v potaz i letošní RFP (na kterém jsem nebyla), bylo o tomhle festivalu slyšet hodně dlouho dopředu, všude a hlasitě. Holedbal se třiceti tisíci očekávanými návštěvníky. O Colours tolik slyšet není a nebylo a přesto byl už víc jak měsíc před zahájením vyprodán. Kapacita: 25 000 lidí. A zvyšovat čísla prý nechtějí, aby diváci nepřišli o určitou intimitu mezi nimi a hudebníky, která už teď je na svém maximu. Na RFP vás čeká obrovské letiště, kapacita dostačující. Na Colours přírodní zeleň, park, výstaviště, řeka, hrad a podhradí. Kapacita nedostačující, ale díkybohu snad zachovaná. Hlava na hlavě, to není ono. K posluchačskému komfortu na COlours patřil i chytrý zákaz deštníku a povolené byly jen pláštěnky ( i když spousta lidí je v počasí, které na nás čekalo, za to asi proklínala :D), na RFP jste se tlačili mezi ostatními zpocenými těly pubertálních slečen. I v divácích je rapidní rozdíl. Na RFP najdete jak mladé hudební nadšence, emo děvenky a chlapečky, uječené slečny, ožralecké partičky, těžké "umělce a alternativce", kteří jsou alternativní asi jako můj kartáček na zuby, punkáče, gotiky...tak i starší ročníky, nostalgiky a jim spřízněné. Těch je tu ovšem VELICE poskrovnu. Na Colours  je opravdu spousta mladých lidí, ale tak přátelští na RFP nebyli, věřte mi. Tihle byli jiní, takoví...větší pohodáři. Neřešili déšť, milovali pláštěnky (já taky :-)), rychle navázali kontakt. Žádné protivné pohledy těch "vystajlovaných", tady každý nosil, co chce. A tolik starších ročníků jsem na RFP taky nepotkala, bylo super sledovat, že ani jim nevadí zabydlet se ve stanu a obrážet opravdové hudební lahůdky. A to už jsme u programu. RFP je skvělý v tom, že vozí opravdu aktuální světová jména, drží krok s dobou a může konkurovat evropskm festivalům. Co se žánrů týče, tam je zase dost chudý. Rock, pop, rockpop, hardrock, punkrock, možná nějaké to ska a reggae. Oproti tomu Colours nevozí tolik známá jména ( i když kdo by neznal Cranberries a Iggyho), ale zase jsou to opravdové hvězdy ve svém žánru - tzn. jazz, ska, reggae, acid jazz, dub, world a ethno hudba, balkánská muzika, písničkářství, ale i rock, psychedelic rock, punkrock, blues....
No zkrátka - ačkoliv Placebo jsou emočně zdrcující nálož a jejich koncert byl zážitek roku, COlours z toho pro mě vychází lépe a sympatičtěji ;)
Ale teď už k "reportu"...
Jeli jsme opravdu dlouho. A bylo vedro. Ale přežili jsme a areál v Ostravě jsme našli :-) Naštěstí vše bylo dobře organizačně zvládnuto a už na nádraží nám ukázali cestu. Najít místo na stan bylo těžší, než byste čekali, ale i tak jsme měli pořád větší štěstí než ti, co přijeli v sobotu :D A prozíravě jsme si stan dali na kopeček a ne pod něj - o předpovídaných bouřkách jsme věděli :D
Pak jsme se vydali do areálu. Bylo nám divné, kde že je těch 25 000 lidí s vyprodanými lístky. Pořádně nikde nikdo, klídek, pohoda, plno jen v pivních stanech a to ještě nijak extra... Navečír už nám to bylo jasné - kapely začínaly hrát cca až od tří, do té doby všichni courali po městě, případně zevlovali v parku :D Pak už nebylo k hnutí :D Hned první den mě zaujali Oy Division - jakási směska balkánské muziky, židovské hudba a jánevímčeho ještě :D
Sami tvrdí: "Pokud vás nedokážeme roztančit, vrátíme vám vstupné..." A myslím, že by je to moc peněz nestálo :-) Tohle sice není ani nejlepší, ani nejkvalitnější nahrávka, zato ji nějaký dobrák natočil přímo na Colours, takže pro autenticitu sem házím tohle ;)


DObří byli i The Chancers (ty jsem ale už znala od nás z Božáku, takže sázka na jistotu), Visací Zámek bych si doma normálně nepustila, ale tady stáli za to (hlavně průpovídky mezi písničkama :D), příjemní byli Charlie Straight, Skyline drželi svou klasicky nabušenou super formu, Porcupine Tree sice výrazně nenadchli, ale ani vyloženě nenudili a poslední koncert dne, WWW do čtvrt na tři ráno, na které jsem musela jít sama a na kterých byla velmi komorní atmosféra, byli prostě dokonalí.
V sobotu ráno mě probudila muzika. Nevím, odkud to šlo, jelikož kapely začínaly až za hooodně dlouhou dobu, ale bylo to super :-) Odkudsi zněly nějaké bubny a hlavně dechové nástroje a ti, kteří spát nešli a jeli permanentně celou noc, si to zjevně užívali :-) Super atmosféra hned zrána :-)
Jelikož dopoledne nebylo prozatím co dělat, areál byl zavřený a ve stanu příšerné dusno a vedro, vyrazili jsme na obhlídku města. Nakoupili jsme si snídani, prohlédli Sklep strašidel (z nějakého starého sklepa kdosi geniální udělal strašidelné doupě a strašidla byla opravdu pěkně udělaná...:-)), zašli do minikina (krásná kavárna v patře s vchodem do opravdu mrňavého kina, moc příjemná věc!) na film Screaming masterpiece - dokument mapující islandskou hudební scénu. Zkrátka pastva pro oči, lahoda pro uši a zážitek pro islandofilku Terezku :D Muž se tam sice šel vyspat, ale není se co divit, i mně - zaryté fanynce islandských kapel - se únavou zavírala víka. Po obědě v pizzerii jsme zašli do ostravského Domu umění na výstavu grafik s milostnou tématikou, výstavu diplomových prací nevímjaké umělecké VŠ a výstavu Labyrint světla(a dál nevím:D). Povedené, ale jako galerie by mě toto nenadchlo :-)
Odpoledne přišel čas na další nálož kapel a zároveň konečně řádné prozkoumání areálu. Teprve teď jsme objevili kouzelné podhradí a hrad, mega zábavnou hru Weykick (něco jako stolní fotbal/hokej, ale s magnety a dřevěnými panáčky), ke které jsme se chodili schvovávat nejprve před horkem, později před deštěm, workshopovou scénu... Z areálu hradu jsme sledovali Čechomor, pak tak nějak bloumali a šli si vystát frontu na The Cranberries. Chtěli jsme přece být nedaleko pódia. Jenomže to už se na nás chystala avizovaná veliká bouřka ohlašující se prudkým větrem. Mračna se stahovala a my pořád jen napjatě sledovali, jak se blíží čím dál tím více přímo nad areál. Ale Craberries jsou Cranberries, že jo. Nějaký ten déšť - přepršku vydržíme.
-
Čehomor na COlours of Ostrava 2010
-
Čekáni na Cranberries...bude se opakovat trenčínská Pohoda?
-
Varování organizátorů, ať radši odstoupíme třicet metrů od pódia - kdyby náhodou něco padalo - mě trochu vyděsila. Chystá se na nás to samý, co na loňské trenčínské Pohodě? Uff, to vůbec nevypadá dobře... A Cranberries dokonce přerušili zvukovku.
Začalo pršet, ale opravdu hodně. A hodně bouřit a blesky lítaly všude kolem nás - do nedaleké řeky, do stromů, za kopeček. Promokli jsme během pěti minut až na spodní prádlo a mně byla neuvěřitelná zima, klepala jsem se jako ratlík... Museli jsme odejít, v tom se nedalo stát. Odcházeli všichni - nebo alespoň ti méně otrlí. Ti odvážnější tam zřejmě přečkali celou bouřku, protože se našli i takoví blázni, kteří při každém prásknutí blesku někde nedaleko ječeli blahem. Nee, tohle mi vážně není po chuti... Bouřku takhle blízko fakt nemusím. Nejhorší slejvák jsme přečkali namačkaní v pivním stanu (tam se nedalo hnout) a pak se převlékli do suchého. A šup zpátky na Craberries :-) Byli úžasní. Vážně krásný koncert a skvělá atmosféra, všichni zpívali jejich písničky a vůbec :-) A oba jsme si pořídili tričko :-)
Jenže mezitím se vrátila bouřka zpátky a po Cranberries jsme opět mokli. A s námi i stan a všechno. A ona ta bouřka nebyla jedna. Nevím, co se to přes nás přehnalo, ale blesky lítaly celou noc bez přestání, lilo jak z konve a to všechno jako naschvál přímo nad areálem. Super... Všechny kapely měly kvůli technickým problémům zpoždění, zmatek v programu, Brandon Perry z Dead Can Dance, na kterého jsem se těšila, nemohl vystoupit vůbec... A dokonalé Afro Celt Sound System jsme sledovali opět pod střechou hradu, teď už vybaveni pláštěnkami... Reflektory sice svítily, ale blesky se nenechaly přebít nějakými halogeny. Mělo to sílu... A my viděli i slyšeli pěkné prd :-( Přišla jsem o Jagga Jazzist i o Midi Lidi... Přiznávám, že částečně i kvůli tomu, že jsem se před ty obrovské kovové konstrukce bála vlézt...
-
Běhající pláštěnky :)
-
hra Weykick
Byli jsme z toho deště unavení, ospalí, promrzlí...a tak bylo nejlepší jít to všechno zaspat. Takže uprostřed té vřavy jsme se pěkně uložili do stanu, zabalili do spacáku a bouřky přestali vnímat, jen co jsme dolehli :-)
Ráno bylo bohužel zamračené a opět pršelo, později dokonce lilo, takže pláštěnka byla rázem naší nejlepší kamarádkou. Ta má měla být sice jednorázová, ale přežila dva dny velkého slejváku a doteď by se dala využít :-) A navíc - člověk by ani neřekl, jak rychle si déšť zamiluje a s pláštěnkou vyblbne. Jen ta zima - opravdu rapidně se ochladilo a s mužem jsme na to nebyli vybaveni. Navíc jsme měli všechno promoklé a i stan přestával hrdinsky odolávat větru dešti, tak jsme se rozhodli, že hne dpo půlnoci - tzn. po koncertě Iggyho Popa - sbalíme stan a odjedeme na noc. Během dne jsme ještě navštívili garážovou čajku, viděli New York Ska Jazz Ansamble v klubové (perfektní) NYC stage, kde bylo příšerné dusno, slyšeli skvělou Sophii Hunger (viz video), elegantní dámu Martu Kubišovou, opět jsme zašli do kina (tentokrát na studentské filmy FAMU - povedené :-D), muže jsem vyslala na Tomáše Kluse (který byl mimochodem taky dobrý - slyšela jsem jej z dálky :D), já se vydala na Reginu Spektor, poté jsme sbalili vnitřek stanu, pelášili na Iggyho Popa (dokonalá show... ten chlap je neuvěřitelnej a navíc faktickej punkáč :D) a pak šup domů :-)
-
strom a muž :D
-
strom a žena :D
-
atmosféra na COlours
-
Cesta zpátky byla trochu horor - měli jsme jet jedním vlakem, nakonec jsme jeli úplně jiným a přímo do Teplic, jelikož nabral dvě hodiny zpoždění, oba jsme usnuli v čekárně na nádraží, že nás musel budit securiťák, ve vlaku se spát vážně moc nedalo... No nevadí, hlavně že jsme dorazili, spokojení, zkulturnění a co se mě týče, naprosto plni nadšení :-)
Rozhodně tenhle fesťák doporučuju i na příští rok a budu o něm hooodně přemýšlet :-)
 


Komentáře

1 zazvorek zazvorek | 22. července 2010 v 13:40 | Reagovat

Omlouvám se, slíbila jsem video Sophie Hunger, ale jelikož spěchám na bus, nějak jsem na to pozapomněla... příště bude ;)

2 veki veki | Web | 23. července 2010 v 0:19 | Reagovat

Brutální závist! Já byla ve stejném termínu v Táboře na Mighty Sounds a přiznávám se, že jsme to předčasně zabalili a v neděli dopoledne jeli domů - přes noc nás to tak vyšplouchlo, že jsme ztratili náladu, respektive zbytky nálady, které nám ještě zbyly po té vší smůle, která nás provázela.
Jinak letošní hvězda SKA - P mě mírně zklamala, ale jinak jsem si nikdy neužila tolik parádní hudby jako tam.

3 veki veki | Web | 23. července 2010 v 0:23 | Reagovat

A o zimě mi raději nemluv.... brrrrrr!

4 zazvorek zazvorek | 23. července 2010 v 12:22 | Reagovat

O Mighty sounds uvažuju už třetím rokem, ale Colours přeci jen zvítězili pro žánrovou pestrost :-) všeho moc škodí, bohužel i skáčka :D my to teda zabalily až v pondělí nad ránem rsp. v neděli v noci, ale taky jsme toho měli plný brejle...já SKA-P zažila loni na RFP a musím říct, že stáli za to :-) asi tentokrát neměli formu... kdo tam ještě byl zajímavý?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama