Maktub

4. srpna 2010 v 22:38 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Společně i to vědro uzvedneme. Všechno uzvedneme, jako Atlas.
A když se budeme držet za ruce, třeba nám budou svítit hvězdy. Víš, co říkal pán. Pozor na přání... Budou se vám plnit.
A když něco opravdu chceš, je to proto, že si to přeje duše vesmíru. Maktub; tak je psáno.
Jestli začnou svítit, začnu věřit na zázraky. I na padající hvězdy. I když ty podle lidových tradic nemusí věštit jen štěstí, ale i něčí úmrtí.
Co je psáno, to je dáno.
Miluj a budeš milován. A ještě k tomu je to krásné.
Musí to tak být a je dobře, že to tak je. Je jedno, koho miluješ. A naprosto k ničemu je vědět proč. Hlavně že. Jinak vždycky budeš jako bez nohy. A krásné věci je lepší nepojmenovávat. Bezejmenné jsou éterické.
Prostě jen miluj. A nikdy se ti nestane nic špatného. Duše vesmíru by to nechtěla, ráda vidí krásné věci. Obzvlášť pokud je sama stvořila.
Maktub.

Nemocný strom a ptáček bez duše
 


Komentáře

1 Veki Veki | Web | 5. srpna 2010 v 19:03 | Reagovat

"Musí to tak být a je dobře, že to tak je. Je jedno, koho miluješ. A naprosto k ničemu je vědět proč. Hlavně že. Jinak vždycky budeš jako bez nohy. A krásné věci je lepší nepojmenovávat. Bezejmenné jsou éterické." To je geniální. Celé je to geniální a pravdivé a krásné a prostě takové nepojmenovatelné.

2 zazvorek zazvorek | 8. srpna 2010 v 17:13 | Reagovat

....děěkuju...doufám, že nemluvím jen za sebe, ale za všechny, kdo někoho milují...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama