Listopad 2010

Sněz mě, sněžme!

25. listopadu 2010 v 17:58 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Žiju mezi chemičkou a nádražím a fabrikou. Tohle na jednom musí zanechat stopy.

Chodím chodbou nahoru a dolů. Ve středu jsem v místnosti s knížkama, ale význam toho se ztratil v překladu. Asi jako Scarlett. Kdo to dneska je? 
Ústí je plný kreatur a já ty masy jen dál rozšiřuju. Narozdíl od jiných ale aspoň nejsem krysa a moje játra ještě fungujou.
-
Kvetou tam divoký kytky a taky je tam bahno. A zima a polomrtvý sluníčko. Tady je zazvorkovo!
Nepřibližuj se. Kousne tě... Kousne tě, až se nebudeš dívat, to umí. Takže bacha.
Slituje se, jen když budeš vypadat jako angorskej králíček. Ty mají červený očička a vypadaj jako chudáčci. Radši spi!
Možná ti to nepůjde, tak tolik nepij. A nepij čaj. A choď spát brzo a jez pravidelně. A sportuj a bla bla bla. A když neusneš ani tak, máš problém - v sobě. Co takhle jít pouť do Canossy? Nejhlubší pokora, největší odprošení. Smiluj se a oni se smilují nad tebou.
-
Jdu udělat čaj. Hodím tam zázvor a nechám ho louhovat - jen ať se hezky paří! Až z něj zůstane vyždímaná houba, teda kostička. A víc ze sebe nevydá, protože už nemůže.
-
Sněžím, sněžíš, sněžíme. Sněžme!
Už sněžíte?
-
-

Bukovina II.

23. listopadu 2010 v 23:44 | zazvorek |  Po svých i samochodem
A ještě nějaké ty fotky se ke mně dostaly.
-
:-)
-
Hlavatice
-
Tůristé
-
Jsme parta hic a kdo je víc?
-
Therésie
-
DemeNTI
-
Krysíkův megasvetr :D
-
Jak pejsek s kočičkou vařili dort :D
-
HOTOVO!! :D

Ústecká

8. listopadu 2010 v 20:13 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Studenej nos necejtí studený baráky, i když ví, že voněj krásně a staře a vlhce.
V antiku pod dřevěnýma skororozpadlýma barákama v ulici mně neznámýho jména jsem našla Neviditelného. A taky mi pan Holub řekne, Kam teče krev. A ten pán tam chtěl vařit kafe. Dám si - třeba příště. Fajfku neměl, ta byla jen jedna. A už se ztratila, teda vlastně našla majitele. Nejspíš si jí ani neváží...
Čekám na štěkajícího kohouta, měl by přijít poštou. Protože on je jako tenhle svět. Divnej a neví co by. A taky jestli je víc kohout nebo pes. Holomek kohoutek. Pardon, pes.
Je to tu jedna hnusná pixla vedle druhý. Auta houkaj a nekoukaj kolem sebe. Studený chodníky, schody, zábradlí, jídlo, lidi, zelenina na trhu, sluníčko. Jsem neviditelný a ode dne, kdy jsem se narodil, umírám. Jsem pozdně podzimní slunce.
A rozhodně tu neni líp než na světě.
Možná půjdeme do Santiaga - Santiaga de Compostella. S mušlí a berlou, nebo aspoň tou mušlí. Až na konec světa, prej. Poznat sebe, sáhnout si na dno. Tak snad. Budeme na pár týdnů neviditelné.
Vzbuďte mě na jaře, až bude líp. Jo?
-
Václav Boštík
-

Pozdně vlaková

3. listopadu 2010 v 0:14 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Vlaky vlaky vlaky vlaky
dej mi taky, dej si taky
tak jakýpak s tim oplejtačky
vidíš sukni nádražačky?
Díky, nechci.
Prstýnek z hadích vajíček mi dělá společnost
je tohle skutečně skutečná skutečnost?
Světlo bliká vlevo, vpravo
jenže na to nemá právo!
Cirkulárka, mrtvá Klárka, utopená bárka
tohle dělá další chutná várka.
Úterky, divný dny. Plný tmy i světel a zimy a přehřátejch vagonů a lidí. A zase stáli na tom nádraží a divně koukali a chlastali a kašlali. Tentokrát bez krys, zato s opičkou. Snad žádnej z nich neskočí do kolejí. Empatik řekne, že to byl chudák. Cynik řekne, že zas přijede pozdě domů, sakra. Spousta lidí to ani nepostřehne... A budou se dál dívat úzkýma očima, jak ten vlak projíždí kolem a světlo se rozmazává rychlejc jak rtěnka paní Svobodné, až zmizí úplně v polích a za sedmero horama.
Vyprávěj mi pohádku, rybo moje.

Jouza Sudků:)

ListUpad´

1. listopadu 2010 v 22:53 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Ding ding ding
zpívá černoška z tý supr kapely a když jdu ulicí směr Vladimír, musim si to zpívat taky. Protože Ústí je šeredný a smradlavý a studený a brzo ráno tam běhaj krysy. A odpoledne divný lidi a večer zoufalý existence. Vážně pevně doufám, že s nima za pár let nebudu stepovat na nádraží v pět ráno.
U Vlka a Vozejk a Maha a Bárka a Circus a UL a čajka. Jedno, druhý, třetí... Dočasný bydliště. Vždycky na pár hodin. A je to smutný; hodně se tam pije. A občas čichá fajfkovej kouř (Presbyterian...) a z toho jsou pak extáze, takový docela maličký soukromý extázičky, protože to prostě voní a protože nenávidim svůj nos, co je strašně úchylnej. I tak se podle něj řídim - svět se má vnímat všema smyslama, tak mi to neberte...

Kolem odporný komunistický piksly, do kopce, přes park, do kopce...A pak obráceně. Denně. A snad ještě pár dalších let. Než se to tu v roce 2012 zhroutí, anebo než v roce 2013 přijde revoluce, rezoluce, rezignace, pošlapaná reputace. Demence!
Ryby, ty prapodivný zvířata. They´re killing me softly a stabilně. Úchylně. Pravidelně.
Houseňák v Alence taky opakuje "ovládej se!", takže jako jo. Přece nejsem zoufalá existence z nádraží a neni mi třináct a nemluvim sprostě a neřikám na nic fuj. Takhle si mě převychovali, holomkové. Díky jim.
Chceš mě? Chci tě! Ty pako jedno. Blboune nejapnej. Tak nebuď smutná, nejsi v tom sama. Oujé.
Čekají mě Čechy v době knížecí. Takže jo, jdu zpátky do minulosti, o nějakejch tisíc let, vždyť to je skoro jak nic. Břetislav tůruje Poláky a oni zasejc jeho. Držim mu palce, i když o něj mám obavy. Příští vydání bude třeba optimističtější; i když dějiny nejsou optimistický a budoucnost ještě míň. A bude hůř a ještě hůř, ale to my už tady nebudem.
Svět je krásnej, když chcete. Slunce vyjde každej den a teď začíná mrtvolnět podzim, nádhera. Miluju to. Ty mlžný opary, rozoraný pole, slabý šikmý slunce, seschlý stromy, rozvrácený plaňkový ploty, studenej vzduch, zalezlý mouchy. Světe, zastav se. Tohle je krásný a šílený, mučivý i slastný. Něco si přeju. Splníš mi to? Mám tě ráda. Dík.
-
Koza
-
Skorolistopad
-
Inbetween
-
Melankolik samotář
-
leaves...
-
Samotář
-
Sluní se
-
Má smutná druhá
-