Březen 2011

Vykvet´

30. března 2011 v 20:40 | zazvorek
Pan Topol zpívá: " Z duše mi vykvet, velkej černej květ, tak velkej, jako tenhle svět..."
Panu Topolovi asi nebylo nejlíp, když tohle psal. A ten jeho květ asi úspěšně rozesel černá semínka i do srdcí ostatních, některých. A ten můj květ je už větší než tenhle svět.

Vajíčko nevajíčko uvařený nahniličko Ti dám!

22. března 2011 v 18:01 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Tohle je zase jednou kritika na okolní demenci a egoismus. V krystalický podobě se s obojím teď setkávám denně a už přestávám chápat, jak můžou existovat tak pitomý, bezohledný a nadutý lidi. O nevychovanosti ani nemluvím (protože nic mě nevytočí víc než hrubý a neslušný chování a naše škola je bohužel skvostná ukázka toho, jak s klesajícím intelektem roste sebevědomí a naopak upadá jakýkoliv vnější projev....). Ale začneme zlehka a z trochu jiného soudku.
Zarazila mě jedna věc. Jaktože vyfukujeme na Velikonoce vajíčka, když prázdné skořápky jsou symbolem smrti? Prázdné skořápky a hlemýždí ulity se věšely na krk Moraně (smrtce) při jejím vynášení na Smrtnou neděli. Naopak plná vajíčka jsou symbolem života, jara, radosti, naděje, znovuzrození přírody po zimě. A my si prázdnými skořápkami nevědomky všechny ty naděje a život zabíjíme. Paradox.
Vynést si tu svojí "smrtku" bychom ostatně mohli všichni. Nejen onu figurínu v bílém a černém, ale očistit se - duševně, fyzicky. Oficiálně je teď několikatýdenní období půstu. Neb ke křesťanství mám já, zvěř pohanská :), daleko, půst nedodržuju. Ale naši předci rozhodně věděli, proč si právě tohle období zvolili pro celkovou očistu. Všechny chmury, negativa a mraky by měly se zimou odejít a člověk by se měl "nastartovat" na živější a delší denní režim, otevřít okna dokořán a pustit do domu nový vzduch a sluneční paprsky. Bohužel, většina lidí ještě pořád dřepí shrbená za monitorem a všude si vozí zadek (výmluvy, že je na procházku zima, už neplatí! :)) - pak se můžeme divit, že to tu smrká jak o život a doktoři mají v ordinacích nával. Jenže milí zlatí, léky vás vyléčí jen dočasně...
Když už jsme u těch tradic, nádherný je zvyk otevírání studánek. Dnes se otevírá velikým klíčem, v minulosti to ale probíhalo tak, že velmi mladá dívka - panna se nahá ve studánce vykoupala a tím očistila ji i sebe. Tahle tradice má velmi staré, pohanské kořeny. Jenomže jako většinu takových zvyků, i tenhle si pro sebe upravila církev - studánka je tak místo zrození Panny Marie a v krajině to jsou její oči. Ach jo.
Je škoda, že se na takovéhle věci pozapomíná a tradice už dneska dodržují jen málokteré vesnice - a to často ještě jen díky různým folklorním souborům. Hlavně že už od října obíháme supermarkety ověšené červeným páprdou, co lítá se sobama, a zběsile pečeme miliony druhů vánočního cukroví (ač s tradicí to nemá zhola nic společného) - v současnosti z co nejalternativnějších surovin, protože je in vypadat "zdravě a bio". Jenže to si můžete vesele jíst sebezdravější věci, když žijete nákupní turistikou, čmucháte vejfuky svejch aut, zadek nezvednete, jak je rok dlouhej a když, tak leda do zapocený tělocvičny. A svoje děti radši tejráte na pěti kroužcích týdně, než abyste se jim nedejbože věnovali a něco je naučili. Třeba slušně se chovat.
Nikomu z nás by neškodilo trochu pokory. Jak osobní, tak té vůči ostatním. Jsou určitá pravidla ve společnosti, která se dodržují už po staletí, to jen naše nabubřelá společnost má pocit, že je lepší než všechny předešlé. Že sežrala všechnu moudrost světa, že všechno ví nejlíp. Že nejdůležitější je JÁ a pak možná ten zbytek. Ale tohle si strčte do zadku a ten zadek si s tím vytřete. Svět nefuguje na člověku, ale člověk funguje na světě. Člověk se beze světa neobejde, svět bez člověka ano. A možná by byl bez něj radši. Tak se do hajzlu začněte chovat jako lidi, co k sobě mají úctu, pokorně, s ohledem na svojí minulost a na to, že po staletí vyzkoušené je to, co funguje.
A až se zase budete cítit jako páni tvorstva, věřte, že o kousek dál čeká palice, která vás umlátí a zase hezky zarazí zpátky do země. A možná to není jen obrazně.

Na topole nad jezerem...

8. března 2011 v 16:25 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
...seděl Vodník pod večerem:

"Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť!
....
Zelené šaty, botky rudé,
zítra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť!"
...
Nevesely, truchlivy
jsou ty vodní kraje.
kde si v trávě pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
...
Nevesely, truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutmě a polousvětle
mine tu den po dni.
Dvůr Vodníkův prostranný,
bohatství v něm dosti:
však bezděky jen se v něm
zastavují hosti.
A kdo jednou v křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oči.
...
-






-
-
-
-
-
-

Brambora melancholik

1. března 2011 v 11:56 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Ulice pražské - vinohradské, s vetešáky, kostelem, vysílačem, mlhou a krásnými okny. Korále, brože, art deco nádobí, fajfky, staré zrcadlovky, grafiky, pudrová vůně z topení. A teď nově RybaNaruby.
Ach, ty Vinohrady!!!!
-
-
-

-
-