Duben 2011

Pampelišky na hřbitově

23. dubna 2011 v 18:15 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Nejklidnější místo v Teplicích, když je takhle krásně? Hřbitov!
V parku a vůbec všude jsou maminkové a tatínky s kočárkama, bruslaři, kolaři, muckující se párečky (a párečci), celý Teplice z panelákových kobek vylezly ven (díkybohu za to, že aspoň ven a ne do nákupáku). V lesoparku jsou zase úchyláci a na hory je to při spontánním rozhodnutí vyběhnout na vzduch moc daleko. Zato hřbitov... deset minut cesty od domova podél kolejí, na místě jen pár starostlivých příbuzných. A božský klid.
Nejprve rozjímavá chvilka v "břečťanovém sektoru". Nejživější a zároveň nejmrtvější část hřbitova. Mrtvá, protože tam jsou opravdu staré hroby a nové nepřibývají. Živá, protože krásně zarůstá břečťanem a vším možným a připomíná spíš nějakou surrealistickou zahradu než hřbitov. Nádech, hepčík, zavřít oči, poslouchat zpěvavého trumberu na stromě a zase jít. Tady je klid, tady se nečte. A nemluví a nic.
Hřbitov vypadal spíš jako rozkvetlá louka. Žádný pesimismus; i ti mrtví dole musí tu vůni cítit. A mízu pampelišek. Foťák jsem neměla, šla jsem tam s úmyslem něco přečíst, tak třeba příště. Cvrkot čamráků by stejně nezachytil. A motýly taky ne.
Zasedla jsem naproti kamenictví. Jediná lavička široko daleko. Trošku sešlá, ale na sluníčku. Vytáhla jsem Byzantskou vzdělanost (proč nás jen trápí takovýma zákeřnostma!) a stejně jsem skoro nic nepřečetla. Přišel pan kameník - nedivil se, co tam dělám, on že taky chodí nejradši pracovat sem. A tak jsme si povídali. A já díky němu neupadla z lavičky :) (varoval mě, že zadní prkno je už trochu letité - už jen při dotyku rukou praskalo a prohýbalo se). A jestli tam prý čekám na smrt. Teď ne, to si tam přijdu sednout v dubnu za šedesát let a nechám na sebe sedat motýlky.
A já vám ani nevím, proč to píšu. Asi mám radost, že je jaro. Duben, květen, září, říjen, to je úchvatná čtveřice.
Najednou je po té odporné zimě všude plno života a já za chvíli budu zase o rok starší. I tak je to ale paráda.


DVA

19. dubna 2011 v 20:01 | zazvorek |  Z hudebních vod
Budeme pokračovat v Zazvorkově hudebním koutku. Nemějte strach, je to na dlouhou dobu zase naposled :)
Už asi dva roky zpátky jsem si v hudebním oddělení u nás v knihovně půjčila album Fonok kapely DVA. Tehdy mě to ze mně nepochopitelných důvodů nějak nenadchlo a já jej nepoznamenaná vrátila. Dneska mě napadlo si zase pustit nějaké to jejich video. A ejhle, ono to zaujalo. A hodně to zaujalo :) A tak vám sem pár jejich povedených písní naházím - je to takové jarní i podzimní, je to milé a je to zpívané jejich vlastním jazykem. Papejte, zobejte a objevujte! ;)
-
-
-
-
-
A jestli vás taky nadchli tak jako mě, tady je o nich psáno více :)

Priessnitz v Činoheráku

18. dubna 2011 v 16:57 | zazvorek |  Z hudebních vod
Dlouho tu nebylo psáno a nějakém hudebním zážitku. A protože tenhle stál fakt za to, stojí se o něm zmínit. Navíc jsem si vychytala perfektní místo hned pod pódiem, takže vznikla i nějaká ta fota...
Nejdřív ale pár videí, ať máte představu, co jsou Priessnitz zač. Momentálně jedou šňůra nazvanou Alois Nebel Tour (zpěvák Jaromír Švejdík aka Jaromír 99 je společně se spisovatelem Jardou Rudišem autorem úžasného komixu Alois Nebel, taky doporučuju vaší pozornosti!). Projekce, který jim běží na pozadí, můžou být taky předzvěstí toho, jak bude vypadat v říjnu do kin uvedený film o nádražáku Nebelovi... A jsou skvělou atmosférickou součástí téhle koncertní šňůry.
Ta videa nejsou z ústeckého Čioheráku, ale atmosféra, jak tak koukám, je všude podobná :)
-
-
No a nějaké ty fotky...
-




A tu nejlepší (rozuměj společnou s Jaromírem a Makrétkou) mi to tu načíst odmítá...klasika.
Jo a lepší fotky od fotografa kdyžtak najdete tady: http://www.partyusti.cz/2011/04/09/priessnitz/

Aby byl den pěkný

4. dubna 2011 v 18:10 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Člověk musí pravidelně něčím "oblažovat" svojí duši; buď aby se nezbláznil, nebo aby se zveleboval :)
A protože se nechci ze všech těch Ottonů, Franků, Habsburků a podobných bláznů zbláznit taky, je dobré si všechny ty svoje malé radosti neustále připomínat a vracet se k nim. A tak je tenhle článek spíš sobeckou ukázkou vlastních potěšeních, abych je měla stále na očích :-))
-
Thé tu nesmí chybět, to je jasňačka. Toto je má čajová rodinka. Chybí ještě bratříček bílý gaiwan s pruhovanou miskou a černočervená souprava na čaje připravované ve filtru. Čaj, to je každodenní uklidňovač i nabuzovač, společník pro chvíle, kdy louskám tlusté knihy o výše zmíněných bláznech, žijících kdesi kdysi před tisíci léty, a trávím s nimi dlouhé noci.
-
Když je čas, snažím se být na vzduchu, na výletě. Člověk si v takovém lese nebo na louce mezi krákajícími havrany či zpívajícími ptáky nádherně odpočine. (A jak krásně se venku na sluníčku spí!!!)
-
Focení, dalších z velkých lásek. Bez foťáku mě uvidíte na málokteré procházce. A zásadně svého mazlíka nepůjčuji do cizích rukou :D Snad se letos dočká "upgradu" a dostane nový objektiv...
-


Pan Karel Teige a jiní umělci. Stimulují fantazii, baví, ohormují. Je potřeba chodit na výstavy a různé projekty, aby člověk nezakrněl. Protože toho ještě spoustu nevíme a musíme se pořád učit a učit.
-

Hudba. Tahle fotka je z koncertu Ciganskich Diablov, naprosto úchvatného kulturního zážitku, kdy nám z té krásy tekly slzy dojetím a zakončení proběhlo jako aplaus vestoje. Nádherný zážitek. A takové jsou potřeba pořád. Jinak je dobrý třeba pan Chopin, výborně uklidní.
-
Toto pochází z ševcovské dílny Mravenec. Žádné boty od tohoto pána nemám (zatím...?), ale radost mi dělá už jen to, že někdo ještě pořád pěstuje klasické řemeslo a vyrábí pocitvé botky. Ne takové, co dneska koupíte a zítra se rozpadnou. A tak to vidím u všech řemesel. Proto patří mezi mé malé radosti :)

-



No a na závěr jedna moje obrovská radost a uklidňovač :) Bez něj to nejde...;)