Září 2011

Avantgardy šlus aneb dojmy z protektorátního umění

24. září 2011 v 21:35 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
Předposlední den výstavy Konec avantgardy? bylo v Městské knihovně v Praze nějak narváno. Posledně, když jsme tam byli s Blbíkem na Václavu Boštíkovi, jsem si říkala, jestli jsme na téhle planetě nezbyli sami dva... Tentokrát jsme se všichni tak trochu motali. Inu, (ne)avantgarda asi táhne.
Co se zdálo nejprve děsivé, nakonec úžasné, byl rozsah výstavy. Mít tak víc času! Člověk by si naštudoval veškeré protektorátní vyhlášky a přečetl všechny úryvky z literárních děl. Třeba ze Záchodů Jana Řezáče. Zajímavé musí být Melancholické procházky Ivana Blatného nebo Milenci jednou bez Ludvíka Kundery. Snad tyhle skvosty půjdou někde sehnat.
Bylo to pochmurné, niterné, obsáhlé. Za relativně krátkou dobu se toho u nás semlelo dost a dost. Vymezení proti moderně, důraz na existenci, nitro, erotiku atd., zároveň snahy o osobitost a nové tvůrčí postupy. A do toho všeho atmosféra strachu, nacistická propaganda, ideologie označující některé umělce a jejich díla za zvrhlé... Úžasné, že i přesto tu bylo tolik úžasných lidí, kteří dokázali tvořit taková úžasná díla. A občas si i hrát (viz Výhružný kompas - seženu-li o něm víc informací, vznikne samostatný článek).
Krom Toyen, Štýrského, Filly, Medka, Boudníka, Hudečka, Lhotáka, Teigeho nebo Istlera jsem si objevila i pár mně neznámých autorů a bylo to objevování hladové. Václav Chad, Miroslava Miškovská, Jindřich Heisler, Vilém Reichmann...a už mám v té palici zase děravo. Dívka hloupatá, to tedy jsem.
Je tu figurace, téma Ukřižování, erotika, samota, město, industriál, exprese, brutalita a násilí. Baví mě to.
-
-
-
-
-
-
-

Jen docela krátký - kratičký - průřez. Vlastně spíš ukázka. Zítra to ještě stíháte....;)
Další část výstavy se věnovala "umění"ideologickému a kultuře Protektorátu. Vlaječky na vánoční stromečky s hákáčem, lampionky s Ádou...hnus. Stejně tak propagandistické výstavy (dokazující "tradice" říšského národa nebo ukazující bídu v Sovětském svazu s tím, že tohle by čekalo i nás) nebo seznamy "zvrhlého" umění. A taky výstava Umění a kýč (celkem vtipné zakončení prohlídky, ovšem méně vtipné je už to, že to byl de facto poslední pokus o jakés takés udržení kvality umění dřív, než se celé obludně zpolitizuje...). Nebo taky fotky z 9. května 45, totálně nasazených nebo zabaveného majetku po Židech. Leckdy opravdu silný zážitek.
A nakonec poslední ohromující část - rekonstrukce výstavy Art tchécoslovaque konané v Paříži roku 1946. Některá díla nebyla identifikována nebo nalezena, některá nebyla zapůjčena a tudíž zde visí jen reprodukce, ale i přes to je to skvělý pokus.

Zazděná (Priessnitz)

20. září 2011 v 22:14 | zazvorek |  Texty
Tak najednou jsem zůstal sám,
stát v prázdném bytě
Tak najednou jsem zůstal sám,
stát ve tvém domě
Pořád tě vidím, slyším, cítím tep tvého srdce
Pořád tě vidím, slyším, cítím, dech, tvůj dech
Tak najednou oh
Hledám tě v pokojích, prázdných pokojích hledám,
napůl šílený
Zahrabán v peřinách, křičím ze spaní
Nehty škrábu omítku až na kost
Zazděná jsi štěstím, zazděná jsi štěstím
Zazděná jsi štěstím, zazděná jsi štěstím, zazděná
Zasněná, vysněná, ukrytá ve zdech domů
Vzdálená, blízká, jenom má
Bolavá rána co se nehojí
Nehty škrábu omítku až na kost až na kost, až na kost, až na kost
Nehty škrábu omítku až na kost
Nehty škrábu omítku až na kost
Nehty škrábu omítku až na kost
Nehty škrábu omítku až na kost

Barvy a vzduch a jablka a slunce

18. září 2011 v 23:28 | zazvorek
Už je to zase tu... Přichází to nejkrásnější období celého roku. Září, říjen, nádhera. I přes všechny zlé věci a všechny ty smutky, chmury a bolavé nitro musím být nějakým zvláštním a možná zvráceným způsobem šťastná. Vzduch už je zase krásně svěží a plný změn (ty přechody mezi ročními obdobími jsou prostě nejkrásnější!), večery příjemně chladné, žádné upocené vedro, příroda se pomalu barví, dozrává to sprgy mrgy voňavé ovoce, všechno je ještě plné síly a svobody... A já vnitřně skáču radostí a zároveň se tak nějak melancholicky rozhlížím kolem sebe a jsem z toho naměkko (uff). Chce to vyběhnout ven, nabrat do plic ten úžasný vzduch, vyjít si na procházku, lehnout si na ještě pořád sluncem prohřátou zem a svobodně být...Nechat plynout myšlenky jen tak, zkusit zase snít... Třeba o rozbořeném plotu a kohoutovi a krásném stromu. To je můj svět, kam rok co rok unikám, kde přečkávám to nejhorší, kde jsem šťastná. Věřte mi, je tam líp než na světě.
-

Prázdno a bordel.

11. září 2011 v 22:21 | zazvorek
Zdevastovaný klášter.
Vybydlená prelatura.
Zničené fresky i kaple.
Děsivé sny.
Myši, co se nehýbou.
Noční ticho.
Svíce na popravišti.
Svíce na hřbitově.
Děti se zbraněmi.
Zima v kasematech.
Tma v bastionu.
Vůně na krovu.
Léky pod trámy.
Šavle zabalená v novinách.
Déšť na chodnících.
Blázni na ulici.
Město duchů.
Hodinová věž.
Kyvadlo smrti.
Cvak, cvak, cvak...
-
Postřehy z desetidenní odborné praxe v Plasích a Terezíně. Chvílemi opravdu depresivní místa...