Srpen 2012

Letem zazvorkovým létem

29. srpna 2012 v 20:20 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
....a tentokráte po kulturní stránce, nikoliv prostřednictvím fotek. Narazila jsem v poslední době na spoustu zajímavých věcí, tak bych se o ně s vámi ráda podělila :-)
-
Už ani nevím, co nebo kde mne přivedl k naprosto bláznivému ujetému filmu PANIKA V MĚSTEČKU:
http://www.csfd.cz/film/261748-panika-v-mestecku/
a pro představu ještě toto video:
Je to krásně šáhlé, hravé, nostalgické (kdo si jako malý nehrál s podobnými figurkami?), vtipné, praštěné... Však jak jinak může působit soužití Koně, Indiána a Kovboje v jedné domácnosti, shánění dárku ke Koňovým narozeninám, Koňova láska k učitelce hudby paní Hřívové, peripetie s ukradeným domem, malé obludky s ploutvemi, které žijí paralelní svět pod vodou....Stačí prošmejdit web a film se jistě najde (nene, já tu nikoho k nějakým špatnostem neponoukám! :-))
Další záležitostí z trochu jiného soudku je kniha rsp. audiokniha Dalibora Fundy POSLEDNÍ PROMÍTAČ ZE SUDET.
http://www.kosmas.cz/knihy/157576/cd-posledni-promitac-ze-sudet/
Audiokniha je oproti své předloze znatelně kratší, což je podle mě spíš ku prospěchu (ale nevím, knihu jsem nečetla). Čekají vás tři povídky namluvené Jiřím Lábusem (a musím podotknout, že to je velmi vkusné a příjemné), každá je svým způsobem něžná, nic kýčovitého nebo stereotyp věnující se druhé světové/česko-německým vztahům před válkou či po ní. I tady se to řeší, ale jaksi nenápadně, nenuceně - o to je vše sympatičtější. Třeba příběh o tom, jak se seznámili autorovi prarodiče...to je roztomilost sama. Kdo nestíhá číst, měl by sáhnout po tomhle!
Zůstaneme u literatury, ale opět takové...trochu jiné. S druhou půlkou srpna jsem začala myslet na to, že za měsíc je tu škola, a tak by bylo dobré pro ni něco (nenásilně!!) udělat. A jelikož je třeba opět hoooodně hooodně číst ke zkouškám, sáhla jsem po komixu MAUS (nezbláznila jsem se, skutečně nám byl doporučen :)).
http://www.komiksshop.cz/maus-1
http://www.komiks.cz/clanek.php?id=815#.UD5U3ez0dY4
Židé jako myši, náckové jako kočky, Poláci jako prasata... Tak to vidí Art Spiegelman v netradičním komixu, který řeší otázku holocaustu. Popravdě nevím, co víc k tomu napsat. Je to silné a opravdu dobré. Dva díly, celkem necelých 300 stran. A to za to stojí přeci, a to za to stojí přeci, jéjéje!
Vraťme se zas k "věcem do ucha". 13. srpna vyšlo po 16 letech nové album mých milovaných DEAD CAN DANCE s názvem ANASTASIS.
Brendan Perry a Lisa Gerrard si skutečně dali na čas, než se rozhodli, že to zkusí znovu a něco natočí. Útěchou mi mohl být alespoň loňský Brendanův koncert na Colours of Ostrava, ale co si budeme povídat - DCD to nejsou, ačkoliv ten koncert byl bezva. Ale zpět k Anastasis. Připadá mi, jako by těch 16 let mezi řadovými deskami ani nebylo. Už od první písničky je jasné, že jsou to zase oni, jejich nezaměnitelné vokály, tajemná atmosféra, tentokrát snad jen o něco táhlejší a klidnější. A starší. Není tam tolik středověku, není tam tolik etna, je to trochu depka. Ale už jen pro tu radost, že zase fungují, je dobré si to poslechnout - a ne jednou, první poslech totiž leckdy klame...:-)


Nebát se změn

29. srpna 2012 v 1:23 | zazvorek
Někdy je důležité riskovat. Někdy je důležité nebát se změn a toho, co přinesou, i když to ne vždy - a hlavně na začátku - není veselé a jeden by si všechno rozmyslel. Ale to je to, co nás popohání. Změny nám brání nudit se životem a v životě, usnout na "nižší" pozici, než na které člověku přísluší být, tlačí nás (leckdy proti naší vůli a nepříjemně) dál; až tam, kam je nám souzeno dojít.
V zazvorkově životě nastávají velké změny. Který vítr je přinesl, to ani za mák netuším, ale rozhýbal toho spoustu. Jeden den jsem se rozhodla ukončit svou existenci na sociální síti Atlas hub se slovy, že je třeba žíti, ne virtuálně existovati, hrát si na kamarádství s lidmi, kteří vás pak ani nepozdraví, dozvídat se o všech všechno, aniž bych chtěla a pak si kvůli tomu neměla o čem povídat naživo... Zkrátka člověk má dýchat čerstvý vzduch, být na sluníčku, venku, mezi opravdovými přáteli a povídat si s nimi o tom, co ho zajímá.
Nu a druhý den přišlo...přišlo něco velkého a krásného. A já Ti za to moc děkuju, ty víš. Zatím je to naše tajemství a to je taky krásné. A jednou jim to povíme...:-)
Je třeba skočit do života a třeba si trochu namlátit, je to ale lepší, než sedět a na život se jenom dívat, jen si na něj hrát... A že se člověk někdy sám některými činy pasuje do role asociála (což bohužel bez Atlasu hub trochu hrozí)? Pokud má společnost hodnotový žebříček orientovaný podle toho, kdo má jaké sociální sítě, není to společnost, do které je třeba patřit. Do které by vůbec byla chuť patřit. A že pak dělá nějaké blázniviny, díky kterým opět bude označen za pošuka? Nu což. Já to tak chci, já to tak vidím.
-

6 let na scéně

16. srpna 2012 v 17:53 | zazvorek
Jen taková blesková poznámka. Jelikož to byl v červenci už šestý rok, co tenhle blog existuje, prodělal nějaké ty kosmetické změny. Ještě to není úplně podle mých představ, ale tu přehršel vjemů to aspoň trochu zachytilo :-) Tak snad se to uchytí...

Turistické léto

14. srpna 2012 v 22:05 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Počasí je na výlety jako dělané. A tak zazvorek nesedí doma a škemrá o chození, ježdění, bloumání a trajdání venku, až je to asi otravné. Ale povětšinou je prosbám vyhověno, takže jsem opět o pár nových poznaných míst bohatší, o několik desítek kilometrů ušlapanější a o pár tisícovek za nové pohory chudší...:-/ Ale je to všechno moc krásné, intenzivní, posilující (duševně a jistojistě i fyzicky, vždyť co je víc než pohyb na čerstvém vzduchu?) a zkrátka příjemné. Nu, a tak pro ilustraci následuje průřez našimi výlety za poslední týdny (ačkoliv na některých jsme foťák neměli, třeba příště...).
-
V neděli jsme byli na Lovoši v Českém středohoří. Jeli a šli jsme tam záměrně až večer, potřebovali jsme udělat konkrétní fotky. Ovšem mně se moc nedařilo, fotit zkrátka ani po těch letech neumím...:-( Alespoň jsme si udělali krásný výlet, cestou zpátky se trochu zamotali v lese (přeci jen už padla tma) a nakonec nás odměnilo pár padajících perseid, které jsme pozorovali na poli někde ve středohoří :-) Dneska totiž není tak úplně snadné zažít tmu, pořádnou...
-
Máme to ale krásné vršky, že? Hrdě můžu říct, že tohle je krajina mého domova... Ač zahalená ve večerním oparu a nesprávně zachycená mojí čočkou :-D
-
Naštěstí je tu Jeník, který je šikovnější a jeho fotky jsou použitelnější. Jako třeba tato Milešovka, nejvyšší vrchol ČS.
-
A tuto ještě jedna Hansova, tentokrát dominanta Milešovka a její sestra Kletečná.
-
A jedna egoistická, protože vypadá jako podzimní. A já už se podzimu nemůžu dočkat!
-
Dneska jsme měli "pracovní cestu" spojenou s tůrou po Lužických horách. Tolštejn, Jiřetín p. Jedlovou, Jedlová. Odtud mám prozatím fotky jen já, na ty Hansovo přijde řada třeba někdy později.
No a na Tolštejně kvetly tak pěkně kopretiny...
-
Tolštejn a Lužické hory. Ach to sluníčko proklaté, vždycky svítilo, kam nemělo...:-D
-
Jeník jako zarostlý zálesák...
-
Jedlová. Má to jen 774 m.n.m., z Tolštejna je to jen asi 2 kilometry, ale to stoupání! Uff. Až jsem se musela stydět, jak jsem nahoře málem vypustila duši. Ale ty výhledy za to stály! Jenže na žádné z mých fotek nejsou pořádně vidět, tak snad až budou ty Hansovo...
-
Křížová cesta na Křížovou horu nad Jiřetínem. Velmi efektní záležitost!
-
Dovolená v Plasech. Proč ji neuvést touto fotkou? Jsem za Zenitem a snažím se s tím vyrovnat :-) To je důvod toho, proč následující fotky jsou jen Jeníkovy a proč moje budou snad někdy po vyvolání filmu, pokud byl tedy ten několik let starý film vůbec použitelný...
-
Kdo by nepoznal plzeňskou radnici?
-
Mariánská Týnice - pěkná pěší tůra, nebýt té zlé hnusné vosy...pro nás nejspíšalergiky je tohle peklo, i když...to přišlo až druhý den, když se noha nevešla do boty a výletům byl konec :-(
-
Zenit, moucha a já. :-D
-
S žihadly je potřeba se nějak vyrovnat...třeba studenou vodou.
-
Sýpka v Plasích za úplňku. Kouzelné...
-
Klášter Kladruby. Ten kostel made by Santini je něco neuvěřitelně krásného...Prostě to uměl, ne že ne.
-
Snídaně skorovtrávě, dovolenková idylka.
-
Hrad Krakovec. Moc pěkné a neobvyklé.
-
A ještě jeden Krakovec.

Ta hezčí část léta

7. srpna 2012 v 15:07 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
...je tu. Alespoň podle mě. Ačkoliv " i když ze strnišť fučí, horko nás přece jen mučí", a taky, jak jsem se na vlastní palec u nohy přesvědčila, " když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy".
Jsou chvíle, kdy si připadám jak Alenka v říši divů, v kouzelném světě. Třeba když brzy ráno ležím na pohovce a pozoruju smítka prachu, jak si poletují pokojem v nazlátlém ranním sluníčku... Nebo když si před naším oknem staví křižák svoji síť, protože očekává krásné počasí (a já zloduch zlý mu ji večer smetu- ač tím uměním fascinována - protože jsem přeci jen rozmazlená měšťačka, která nechce mít na okně stádo mrtvých much....). A taky když se nad ránem probudím a barokní sýpka, jejíž věž vypadá jako věž kostela, je zahalená v pozdněnoční-brzoranní mlze s petrolejově modrým pozadím, takže vše vypadá jako v listopadu večer na vesnici (a přeci je srpnové ráno ve městě!). Nebo když dokonale kulatý měsíc osvětluje "mýtinu" plaského kláštera, jíž vévodí prázdná prelatura, měsíčním světlem povýšená na tajemné až strašidelné místo. A stejně tak krásné jsou modré chrpy a červený vlčí mák a žlutá třezalka, vysokánská kukuřice, čerstvá ledová voda z pramene, snídaně s mužem u řeky nebo tichá lesní cesta.
Važme si každého krásného dne! :-)