Pan Poéta - z edice Klub přátel poezie

13. září 2012 v 11:09 | zazvorek |  Co bylo napsáno
Deštivé počasí mě přimělo po dlouhých měsících sáhnout nikoliv po "tolik milované" odborné literatuře, ale po knihách, které jsem si nasyslila při návštěvách antikvariátů. Musí to být potupa, když jste taková pěkná knížka a nikdo si vás nevšímá, ačkoliv tvrdí, jak jásal, když vás v tom kterém antikvariátu objevil. To už musím být sakra hnusná materialistka, když si knihy kupuju jen proto, abych je měla a mohla je někdy, za spoustu světelných let, otevřít...:-) Navíc mi už dlouho chybí inspirace, takže je lepší nechat verši promlouvat skutečné PPpoéty...
Ale zpátky k té literatůře. Tentokrát byl tím (ne)šťastníkem František Halas (1901 - 1949).
Určitě znáte nakladatelství Československý spisovatel (1949 - 1992) a jejich edici Klub přátel poezie. Ti šikulové sjednotili nejen vizuální podobu výtisků (což se vlastně tak nějak předpokládá, co?), ale knihy dodávali i s SP deskami - mikrodeskami, na kterých recitují svá díla buď sami autoři, nebo vybraní herci. Výběr díla Františka Halase nazvaný Hlad uspořádal a to všechno okolo napsal Ludvík Kundera, na desce Halasovo dílo recituje Radovan Lukavský (a musím říct, že to celé má velmi ponurý nádech....). Krom životopisu, fotografií, bibliografie atd. (které jsou opět v každé publikaci z této edice) jsou to samozřejmě Halasovy básně, o které běží. A jelikož nejsem dvakrát dobrá recenzentka, popisovatelka, posuzovatelka a jánevímcovšechnoještě, snad postačí, když už tu budou jen samotné verše, však jsou dost silné samy o sobě...
-
PÍSEŇ
Tak jako usínající ruce tvé
vychladlá hvězda za svítání
tak jako zavíráš své oči jímavé
pták křídla sklání
-
Tak jako dítě záhy odstavené
umírá zvolna smutkem záhadným
tak jako tvoje čelo steskem unavené
na spáncích schází stínem modravým
-
Tak jako blankyt bez bolesti
je první hvězdou zjitřený
tak tvoje tklivé něžné štěstí
krev ztrácí na mém mlčení
-
ZE DNA (Štyrskému)
S horoucí falší miluji tento svět
bohem rozsvícený ďáblem znečištěný
s hněvivou láskou miluji tento svět
-
Dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti
-
V průvanu tmy mezi narozením a smrtí
stydna pdo hřbitovním vápnem měsíčním
trháš zlaté tkanice rozbřesků co škrtí
-
Pak lítost, jež k ničemu zde se již neupíná
jen nad posledním Kuřátkem v Plejádách
je ti do pláče
co pípá nejsouc mezi svýma
-
Proč kohoutíš se srdce mé
písek hvězd slzy všech vysuší
do chladných růží na tvář padneme
-
VEČER NA VESNICI
Mizí sličný tah ptáků nad zvonicemi ovsů
bosé dítko na strništi teskní do dálky
do pěkných truhliček jeho očí padá nebe
-
Za večernicí obrací tvář zpěváček
opřena o jeho obočí hvězda tiše sestupuje
v průvodu krví opentlených beránků
-
Děvče prchá plaše z vrátek za humna
srdce zvonů utišují klekánice
tupě mlčí piják u vína
-
Ticho po všem zůstáva
konec času zjevuje se v hodinách
tváře spících opatrně ruší hniloba
-
SPÁNEK
Hrášek pod desíti peřinami
tlačí sen zlý
přezrálé ovoce hlavy
stíny ujídají
-
Slyšíš růst trávu jak to děsí
víc uhodnout vždy než se má
sen cizopasí
na spánku jenž život padělá
-
Hnízdo kštice tak zavšivené
noc bez konce had svůj ocas požírající
a nutkání bláznivé
klepnouti boha přes prsty
-
 


Komentáře

1 Veki Veki | Web | 20. září 2012 v 20:27 | Reagovat

Nový vzhled je moc fajn, lehká variace na konec léta. :-) Jo, taky mám doma pár knížek v duchu materialismu - prostě je mám, protože MUSÍM mít tak skvělé literární skvosty, ale kdy na ně dojde??? Už jsem zase zasekaná v čemsi do školy a ještě navrch v bakalářce, ale tak věřím, že na všechny ty krásné staré zaprášené knihy dojde, i kdyby to mělo být v důchodu :-)

2 zazvorek zazvorek | 23. září 2012 v 8:17 | Reagovat

Přesně tak, pořád se chlácholím tím, že když ne teď, JEDNOU přece přijde čas těch krásných knížek! :-D A děkuji za pochvalu vzhledu, změna byla třeba...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama