Duben 2013

Chci tančit!

25. dubna 2013 v 17:50 | zazvorek
V euforii z toho, že aspoň jedna část té hrůzy je skoro za mnou (pokud se třeba do pondělí nerozbije tiskárna nebo mě cestou do školy, až půjdu odevzdat práci, nezajede auto nebo tak něco)... se mi chce TANČIT!
Vítej jaro, se všemi těmi usmrkanými a unudlanými nosy těch, které postihla civilizační alergie,
vítej jaro se sluncem,
lepší náladou,
volnějším režimem!
Co si zatančit třeba na Zuby nehty? Musí to ven!
-


-
Hodně se teď taky sžívám s PJ Harvey - uznávám, není to moc k tančení, ale odreaguje.

-
No a do třetice pohodu navodí Vampire Weekend. Pěkný poslech ;-)



Když si jaro hraje

18. dubna 2013 v 23:03 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Sedím na louce, která ještě pořád vypadá, jako by se po ní přehnál hurikán. Výhled na milované Středohoří, slunko ještě hřeje, i když už zapadá. Nikde nikdo, ještě žádné breberky; ještě se nestačily probudit. První jarní zválená tráva, můj první otisk na louce. Po cestě zpět se soumrakem je od země ještě cítit studeno a vlhko... Začíná to být zase krásné.
-
Sedím na lavičce před domem. Slunce už pořádně pálí a vytahuje pihy. Čas sukýnek je tu a slečna Marnivost neví, kterou zrovna pro tenhle jarní den vybrat. Do červena? Do žluta? Nebo chladnější modrou? Nožky trochu nepatřičně zaryté v záhoncích, kde tu a tam kvetou narcisy. Mezi prsty lezou ruměnice - po dvou, po třech... a snaží se schovat pod studené kamení. Jako by byly z úplně jiného světa a pelášily zas zpátky. Taky čmelák neustále odvádí mou pozornost od učení. Skoroletní den, starosti zmizely!
-
Bouřka se přihnala celkem zběsile. Pročistila vzduch, uvolnila napětí, to jo. Strašpytlové jako já ale radši utíkají fofrem pod střechu, pro mne ta světelná a dunivá show vážně není. A potom, po setmění, zase zpátky domů. V ulici radikálně ořezali celou alej, zvykám si na nový výhled na lesy na kopci nad naší čtvrtí. V té pobouřkové náladě, v té ještě ne černočerné tmě, v té zvláštní večerní tichosti, zdála se silueta kopce tajemná, impozantní (ač to není žádný pořádný vrchol), trochu osamělá a zároveň strach nahánějící.
Jsou věci, které jsou krásné tak zvláštním způsobem, že se to nedá dost dobře popsat. Užívejte si jarních dních, dýchejte ten nový vzduch, vstřebávejte úžasné vůně a střádejte zážitky, které budete mít v hlavě jen vy, protože dál se zkrátka předávat nedají.
Snad se tu brzy potkáme v už dosti optimistické náladě.









To je k vzteku?

15. dubna 2013 v 18:45 | zazvorek
Jako doživotní majitelka svého života bych měla pracovat na svém duševním zdraví, neb to také ovlivňuje zdraví fyzické.
Ačkoliv se venku KONEČNĚ udělalo nádherně a to tolik očekávané a vyhlížené jaro snad opravdu dorazilo (a téměř se přehouplo v léto) a tím pádem se každý KONEČNĚ culí a má radost (když už se všichni celou zimu tváří, jako by jim někdo šlápl do ksichtu), vře to ve mně jako v papiňáku. Mám vztek na všechno a na všechny. Nic se prostě nedaří, jak by mělo, padá na mě jedna depka za druhou. Zlobím se na ty, kdo se neobtěžují odepisovat/odpovídat/reagovat/informovat/zdravit/usmívat se... Zlobím se na ignoranty, nevychovance, pragmatiky, pokrytce, lháře a lenochy.
Ze všeho nejvíc ale mám vztek na sebe. Za to, že všem všechno zbaštím, za to, že se snadno pro něco nadchnu a nechci se toho pustit, za to, že jsem naivní, že jsem neschopná, nepoužitelná, zbabělá.
Jenže teď se musí zatnout zuby a ještě trochu máknout, než přijde (snad) bezstarostné léto. A nemyslet na všechny tyhle věci, které člověku znepříjemňují život. Úsměv, úsměv, úsměv, být nad věcí...
Ale aby to tu nebylo takové načuřené...Vítejte u nás za oknem. Narcisky a vůbec všechny jarní květiny jsou nějkrásnější na světě. Fotil Jeník. A taky jedna nabručená zazvorkovská. Jako důkaz, že přestávám být člověkem.
-
-