Od Štětína po Gdaňsk - dovolená na Baltu

12. září 2013 v 17:33 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Konečně jsem se dostala k Jendovým fotkám z Polska, a tak tedy - s téměř měsíčním zpožděním - můžu konečně doplnit článek o našem letošním letním putování.
Dlouho jsme se rozmýšleli, kam se letos vypravíme na dovolenou. Prstem po mapě jsme procestovali snad celou Evropu, nápadů bylo spoustu - cestování na vlastní pěst na kole a autem (Benelux), turicticko-poznávací zájezdy s CK Mundo (Skotsko, Norsko, Černá Hora, Bosna) i "buržoustský" zájezd do Řecka s nějakou vyhlášenou cestovkou. K moři se mi chtělo, nabaštit se čerstvých ryb taky, ale rozhodně nebažím po tropických vedrech na jihu (u nás to stačilo ažaž) ani po přeplněných plážích. A tak mě napadl Balt... Moře je to v létě jen o něco studenější než ta jižní, ryby se tam prodávají na každém rohu a dělají je v každé restauraci, navíc je tam na co koukat a Gdaňsk jsme si před dvěma lety opravdu zamilovali. Sbalili jsme nový stan, naložili batožinu do auta a vydali se na desetidenní dovolenou směr polské pobřeží Baltu, tedy oblast Pomořanska (původně jsem zamýšlela začít trasu na Rujáně a dojet do Gdaňsku, ale to už bychom museli být pryč minimálně dva týdny).
Prvním cílem byl Štětín. Od Berlína je vzdálen jen cca 130 km, takže se není co divit, že tu často zaslechnete vedle polštiny i němčinu. V minulosti patřil Polákům, Dánům, Švédům, Prusům, Němcům a zase Polákům (klasický vývoj u velké části Pomořanska). Po nejzajímavějších pamětihodnostech města vede červená turistická trasa nastříkaná na chodníku. Prohlédli jsme si zámek pomořanskch knížat, radnici, nábřeží a prošli jsme si v podstatě celé nejužší centrum města. Moc milé bylo, když se nás hned na první křižovatce ujal nějaký polský strejda, který si všiml, že bezradně sledujeme směrovky a okouníme do průvodců, abychom se vůbec od místa parkování někam dostali. Nejen že nám ukázal směr, ale ještě nám toho stihl spoustu povědět. Zámek i radnice jsou skutečně pěkné, ale honosnou katedrálu jsme zdálky obešli, protože tahle novostavba nám vážně nic neříkala (problém spousty polských kostelů je ten, že po válce bylo nutné je zčásti či skoro celé vystavět znovu a je tedy otázka, jak moc velká pamětihodnost to je....). Město to rozhodně není nevzhledné, ale hlubší dojem ve mně nezanechalo; Jendovi se líbilo o něco víc. Rozhodně už se tam vracet nemusím :-).
-
-
-
-
-
-
-
-

Odpoledne jsme se přemístili do našeho prvního nocoviště, přímořského letoviska Miedzyzdroje. Pán v kempu nezaváhal a ihned odhadnul "jednu studentskou a jednu dospělou", jako že přijel strejc s neteřinkou...:-)) Jen co jsme postavili náš dvoulůžkový budoár na nohy, tedy tyčky, pádili jsme najít pláž, ke které to bylo jen kousek. Ten první dojem z moře je stejně nepopsatelnej. Dostalo mě to už před dvěma lety, když jsme byli poprvé v Gdaňsku na exkurzi; tohle moře je zkrátka docela jinačí než ta jižní. Večer, kdy jsem byla u Baltu zase po dvou letech, se mi chtělo v písku skákat, běhat, zkusit se dostat za racky nahoru, skočit do vln, zasypat se pískem až po hlavu, zůstat tam celou noc. Foukal vítr, všude plno racků, mušlí, vyhřátý písek... Nádhera.
-
-
(autorem mých egoistických fotek je samozřejmě Jenda, u těch ostatních ho samozřejmě nepopřu :-))
-
Ráno druhý den bylo pohádkové. Jenda si šel zaběhat na pláž a já ho šla doprovodit s tím, že na pláži zatím posnídám a budu si číst (podruhé islandskou knihu Andělé všehomíra, má sympatický formát na cestování). Před devátou tam ještě skoro nikdo nebyl, jen pár všudypřítomných zvědavých racků. Bylo to ohromně uklidňující, šumění vln je asi jako plápolající oheň - taky do toho můžete čučet hodiny, přitom je to pořád to samé. Ale přitažlivé. A taky je moře moc inspirující. Bohužel mě z tohohle snového posezení vyrušil polský hejsek, co si přišel přisednout. Nedaleko si rozložil osušku a usoudil, že bych se asi sama s knihou na pláži nudila, měl by mi tedy dělat společnost. Zbyšek. Za celou dobu hovoru si nesundal sluneční brýle. Za to bych je vždycky každému nejradši vysklila...Čeština je podle něj směšná, nejradši má u nás Tatry a Čechy jsou v jeho představách velké asi jako talíř na polívku. Jestli takhle balí holky i u něj doma, pak se nedivím, že musí na dovolenou jezdit jen s kamarády. Poté, co jsem si odmítla přisednout k jeho osušce se slovy, že čekám na přítele, co někde běhá od mola k molu, se skoro ani nerozloučil a vzal roha.
Odpoledne jsme si udělali pěškovýlet do Woliňského národního parku, který kopíruje pláž, nachází se v něm zubří obora a taky pár velkých jezer. Jenže značení tras se v Polsku asi moc neřeší, takže jsme se při cestě k zubrům nějak zamotali a když už jsme vymysleli náhradní plán (najít ve městě nádraží, svézt se co nejblíže k jezerům a pak se zkusit nějak dostat zpátky), našli jsme hlavní vstup do parku. Následovalo první setkání s polskou snahou vydělat na čemkoliv - vstup do obory stál asi 7 zlotých (zlotý= cca 6.5 Kč) a k vidění bylo pár líných zubrů (ti ale pravda stáli za to), jelen, divoký čuník a orel. Prohlídka asi na deset minut. Jak jsme si později potvrdili, Polsko sice není nijak drahá země (jídlo je mimo letoviska cenově srovnatelné jako u nás či levnější, benzín totéž, oblečení levnější...v letoviscích jde všechno dost nahoru), ale na vstupech a jakýchkoliv služnách umí slušně vydělat. Zaplatíte vstup kamkoliv a rozhodně ne za pakatel, parkovat zadarmo vás taky nenechají vůbec nikde, ani na městských periferiích. Inu nějak si pomoct musí....
Bez paravanů to u Baltu zřejmě nejde. Nejprve jsme si říkali, že to je hloupost, ale když jsme pak v Lebě trávili den na pláži a vítr na nás v pravidelném rytmu házel písek (a že ten se umí dostat úplně všude), pochopili jsme smysl těch barevných ohrádek. Ale nám už by v tu dobu byly k ničemu.
(autorem této je Jenda)
-
-
(on se prostě i při lízání zmrzliny musí tvářit jako fotomodel...:))
-
Na tomhle molu to slušně fučelo - poprvé jsem pochopila, že u Baltu opravdu nemůže být takové vedro jako ve Středomoří. A taky že Poláci jsou na tyhle teploty v létě zvyklí a zatímco cizinci chodí ve svetrech, oni v tílkách a kraťasech.
-
(autorem líných zubrů je Jenda)
-
V příštím životě chci být čuník. Ten se totiž má úplně nejlíp! Autorem je Jenda.
-
Večer jsme vyrazili "na koupačku". Do kdovíjak studené vody nevlezu, ale moře bylo překvapivě teplé, takže jsem zas objevila své kachní já. Snad to bylo tím, že voda i vzduch už měly stejnou teplotu, ale bylo to parádní. Zahřát jsem se chtěla u pouštění draka, u moře lítá úplně skoro sám. Nadšeně jsem ho pouštěla výš a výš....a ještě výš, až na konec motouzku. Asi vycítil, že teď je ta správná chvíle vzít roha a utrhl se. Labutí píseň. Pak zaplul do křoví, které od pláže odděloval plot a zákaz vstupu. I kdybych ho ignorovala, mezi hromady výkalů a odpadků se mi nechtělo. Budiž mu písek lehký.
-
Další den jsme se měli přesunout na druhé nocoviště, městečko Darlowo. Po cestě jsme se zastavili v devítitisícovém městečku Kamien Pomorski. Zčásti vypadá jako Varnsdorf, zčásti jako Saint Tropez. Zdá se to nemožné? Tady se to mění po tři sta metrech. Jeli jsme se sem podívat na katedrálu (město bývalo biskupstvím), ale víc nás nadchl přístav, který jsme tu rozhodně nečekali. Město leží v zálivu, takže tu kotvilo plno marín, mají krásné upravené nábřeží, podél něj rybí restaurace a spoustu klidových zón. Na náměstí jsme zapluli do sklepení radnice, kde jsme si dali kafe. Moc pěkný a zatemněný prostor, kde jsme byli úplně sami; báječné dopoledne. V katedrále jsme pak obdivovali krásné varhany a fresky - k těm byl přístup jen v rámci výstavy archeologických nálezů, jinak jako by tam ani nebyly... Hlavně že všude mají ty obří kýčovité barevné nesmysly (obrazy, na kterých Ježíš vypadá jak Aštar Šeran).
-
-
takováhle křišťálová studánka se vytvořila v zálivu...
-
Na tyhle čekatele na přípoj už mi nestačil objektiv, takže jsem otravovala s jejich zvěčněním Jendu. I další tři fotky jsou jeho práce.
-
-
-
-
Právě tuhle věž obklopovaly paneláky jako z Vanďáku.
-
(i tento oltář je Jendův)
-
Druhou zastávkou na cestě do Darlowa byla obec Swierzno. Tady se měl nacházet velký hrázděný statek/palác rodu Flamingů a nedaleko něj hrázděný kostel. Kostel jsme našli, palác nikolivěk, přesto že jsme okolí prošmejdili důkladně. Žádné směrovky, cedulky, nic. Takže fofrem dál.
Najít kemp, který jsme měli předem vybraný v letovisku Darlówko (cca 3 km od města Darlowo), se začínalo podobat mission impossible. Darlówko totiž rozděluje řeka, přes níž vede jediný most a to pouze pro pěší, navíc se tento most schovává pokaždé, když má v jeho místech proplout loď. Tento asi sto metrů dlouhý úseček způsobil, že jsme nejprve dojeli do... pracovně tomu říkejme Darlówko A, tam jsme zjistili, že náš kemp se nachází samozřejmě v Darlówku B, tudíž jsme museli dojet zpět do města, tam se vymotat na správnou stranu řeky, dojet zase na pobřeží a tam teprve vyhledat náš kemp (přičemž atlas kempů zná ulici Konrádova, ovšem navigace ji zná jen jako Conrádovu, což se ukázalo jako dost zásadní problém). Naštěstí jsme večer pochopili, že za své "béčko" můžeme být jedině rádi; na druhé straně mostu a tedy i letoviska byla hlava na hlavě, snad milion různých krámků a hluk, že by se člověk neměl nejmenší šanci vyspat. A to jsem jela k Baltu v domnění, že pláže jsou poloprázdné, hotely prázdné a letoviska maličkatá :-D Já bloud.
V noci dorazila série bouřek, takže jsem vzala do zaječích (tedy ze stanu jsem utekla do auta, ve kterém se bouřek bojím přeci jen míň). S nimi nás také na několik dní opustilo hezké a teplé počasí... A také můj plán, že si zajdu těsně před východem slunce k místnímu majáku udělat nějaké fotky. Smůla, celé ráno i dopoledne propršelo. Jakmile se udělalo alespoň trochu přijatelně, vyrazili jsme se projít k majáku a na molo (kde tedy pořádně studeně fučelo, takže můj slamák mi nejen byl naprosto k ničemu, ale hlavně se ve vteřině odporoučel směrem k moři a nebýt Jendy, mohli by ho nosit leda rackové). Odpoledne - již po cestě do dalšího nocoviště - jsme ještě udělali krátkou prohlídku města Darlowo a jelo se dál.
-
-
-
-
-
(toto a dalších 5 fotek je Jendova práce)
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Další zastávkou na cestě bylo město Slupsk. Nijak výrazný dojem na nás neudělalo, zase to bylo takové ušmudlané s asi tisícem kostelů na kilometr čtverečný, samozřejmě s jedním značně naddimenzovaným. Zajímavý byl mlýn, čarodějnická věž (vězení) a mlýnská brána, u které se zrovna konal bleší trh, takže jsme alespoň zkoukli, co frčí v Polsku :-).
-
Tím bych ukončila první část článku... Pokud jste to dokoukali až sem, máte moje uznání :-) (a váš PC taky, protože jakmile mám článek plný fotek, vždycky to padá a odmítá se načíst...).
 


Komentáře

1 Veki Veki | Web | 17. září 2013 v 16:04 | Reagovat

Báječné! Tahle část Polska mě láká už dlouho. Loni jsem si zapsala semestr Polštiny, abych se zorientovala v tom jejich nemožném šišlání (tak a máš to, Zbyšku!!). Tak doufám, že taky někdy vyrazím. I když teď na jaře se chystám na narozeniny do Benátek na karneval.
Moc vám tu dovču závidím, já nebyla vlastně nikde, než v Srbsku, kde mi čajzli foťák, tak ani nemám vlastní fotky. A pak už to bylo jen pracovní.
Tak jdu na druhý díl :-))

2 zazvorek zazvorek | 23. září 2013 v 21:43 | Reagovat

Polština je naštěstí srozumitelná, takže s domluvou rozhodně není problém. Ale semestr může dost pomoct ;-)
Benátky, to bude taky paráda! Taky jsem si říkala, že bych se tam měla někdy vydat, ale ty peníze...Srbsko náhodou muselo být báječné! Tahle oblast mě taky moc láká, doufám, že nám někdy vyjde putování i tímhle směrem.

3 Marian Marian | 27. června 2014 v 16:27 | Reagovat

Obrovské poděkování autorce  autoru :-) krasně se to čte a samozřejmě kouká honem na druhý díl :-P děkuji opravdu pěkně napsáné :-)

4 zazvorek zazvorek | 30. června 2014 v 20:50 | Reagovat

Autorka děkuje neznámému pisateli :-) Doufám, že se nejen líbilo, ale třeba to i inspirovalo pro vlastní cesty...;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama