Jak jsem konečně objevila Plíhala

8. října 2013 v 9:32 | zazvorek |  Texty
Díky jednomu upozornění a jednomu příjemnému večeru při LP desce jsem až ve svých 22 letech objevila pana Karla Plíhala. A protože jeho texty mne naprosto uchvátily, udělala jsem takový vlastní výběr... Je toho moc, vím. A tedy se omlouvám. Ale až si jednou vzpomenu, ráda si to tu zase přečtu; jako by člověk otevřel samostatnou básnickou sbírku.

BÁZLIVÁ
Zajíklá, bázlivá, věčně se jen usmívá,
omlouvá se židli, má-li usednout,
každým slůvkem ji poplašíš a ve všem tuší myš,
svět má za temný kout. Podzimek za městem leká ji svým šelestem,
v kavárně se bojí malý čaj si dát,
nikdo mi za ni neručí, umře mi v náručí,
až jí řeknu: mám tě rád ...
---
TICHO
Každý má svůj příděl ticha
co dostane s sebou na svět
Někdo ticho nerozdýchá
rozmařile ze slov a vět
Vystaví si zámky vzdušné
nebo hrady plné střílen
chce být sdílný, chce být sdílen
přijde Bůh a řekne: Už ne
Nehoň Bycha, přestaň skučet
co by, kdyby … Všeho zanech
v Chrámu ticha vyber účet
vykecáš se na Olšanech
---
RÁDA SE MILUJE
Ráda se miluje, ráda jí,
ráda si jenom tak zpívá,
vrabci se na plotě hádají,
kolik že času jí zbývá.
Než vítr dostrká k útesu tu její legrační bárku
a Pámbu si ve svým notesu udělá jen další čárku.
Ráda se miluje, ráda jí,
ráda si jenom tak zpívá,
vrabci se na plotě hádají,
kolik že času jí zbývá.
Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce,
že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce.
Ráda se miluje, ráda jí,
ráda si jenom tak zpívá,
vrabci se na plotě hádají,
kolik že času jí zbývá.
Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští,
sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští.
---
PADALY HVĚZDY
Padaly hvězdy a jedna z nich slítla
mé milé přímo do klína,
jak byla žhavá, tak sukně jí chytla,
a od sukně celá roklina.
Má milá křičí: pomoz mi přece,
nestůj tu jako z kamene,
tak jsem ji rychle odtáhl k řece
z dosahu toho plamene.
Padaly hvězdy a jedna z nich slítla
mé milé přímo do klína,
jak byla žhavá, tak sukně jí chytla,
a od sukně celá roklina.
Jenže ta hvězda tu moji milou
rozpálila jak kamínka,
zuby i nehty mi pustila žilou
a já drtil její ramínka.
Padaly hvězdy a jedna z nich slítla
mé milé přímo do klína,
jak byla žhavá, tak sukně jí chytla,
a od sukně celá roklina.
Pod hlavou nebe a nad hlavou země,
v obrovským požáru škvařím se,
jsem totiž v ní, jako ona je ve mně,
jako dvě kapky steklé na římse.
Padaly hvězdy a jedna z nich slítla
mé milé přímo do klína,
jak byla žhavá, tak sukně jí chytla,
a od sukně celá roklina.
Teď už jen v očích jak tečka za snem
skomírá malý plamínek,
běžíme k hvězdě a oba žasnem:
Je to jen chladnoucí kamínek.
---
DĚVČE MI USNULO
Děvče mi usnulo už v polovině sloky,
hrál jsem jí od Kainara jedno krásný blues,
hodiny zlenivěly a ztišily své kroky,
pod okny zazíval poslední autobus.
Schoulená do klubíčka spokojeně funí,
nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,
ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,
a co bych napoprvé ještě více chtěl?
Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,
jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,
jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,
zbejvá mi kytara a nedopitej gin.
A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám
o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,
ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,
jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.
---
VÍLA
Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce
u silnice, která vede z Brna do Olomouce,
zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene,
a já čekal, až jí hebké šaty sklouznou z ramene.
Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech,
milióny galaxií běhaly mi po zádech,
jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se,
že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.
Přišla ke mně jen tak, nahá, a beze všech rozpaků
jemným hlasem zazvonila: Co šmíruješ, prasáku,
vod tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele,
netoulám se po loukách a radši koukám na televizi.
---
DNES SE MI O TOBĚ ZDÁLO
Dnes se mi o tobě zdálo,
tak jsem se do děje vložil.
Jenže šest hodin je málo,
abych to co bych chtěl, prožil.
Dnes se mi o tobě zdálo,
dalas' mi vše co se dává.
Vzal jsem si a tak se stalo,
že se mi šíleně vstává.
K ránu sen bledne, trhá se, loupá na kusy.
Proč jen jsi ve dne přehnaně skoupá na pusy.
Čas letí a sny se zdají
vyrůstáš z naivních rolí
Ti co sny nemaj' se mají
protože zklamání bolí.
Ach jo…
---
TŘI ANDĚLÉ
V zahradě pod vrbou smuteční seděli tiše jak pěna
tři andělé - dva byli skuteční, ten třetí byla moje žena,
přisednout neměl jsem odvahu, mlčeli patrně o mně,
duši mám čistou jak podlahu po plese v Národním domě,
přisednout neměl jsem odvahu, mlčeli patrně o mně,
duši mám čistou jak podlahu po plese v Národním domě.
Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy,
až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy,
obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí,
obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí…
---
ČERNÁ DÍRA
Mívali jsme dědečka, starého už pána,
stalo se to v červenci jednou časně zrána,
šel do sklepa pro vidle, aby seno sklízel,
už se ale nevrátil, prostě někam zmizel.
Máme doma ve sklepě malou černou díru,
na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,
nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe,
už tě nikdy nenajdou příslušníci VB.
Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka,
babička je nervózní a nás, děti, tříská,
sama musí poklízet, běhat kolem plotny,
a děda je ve sklepě nekonečně hmotný.
Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří
a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří,
půjdu díru nakrmit zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhne, i našeho děda.
Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhla, i našeho děda,
potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou,
opět člověk zvítězil nad neznámou silou.
Dědeček se raduje, že je zase v penzi,
teď je naše písnička zralá pro recenzi.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama