Tajemný výběžek

24. ledna 2015 v 21:57 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Kdysivá mě Jenda vzal na služebku do Šluknovského výběžku, neboli - jak se mu u nás s despektem přezdívá - Náhorního Karabachu. Už tehdy se ve mně začal vzbouzet dost osobní vztah k téhle severní výspě našeho kraje, byť jsem tam ve svých dvaceti letech byla prvně. Po pár výletech nadšení rostlo a to jsem ani za mák netušila, že tam jednou budeme s Jendou nakonec služebně jezdit spolu. Nebýt to od nás tak daleko, plánovala bych si tam cestu třeba dvakrát týdně, protože... tenhle kraj stojí za to objevovat. A momentálně mé průzkumnické já zažívá úplné orgie.
Když člověk pochází z Podkrušnohoří, rozhodně ho nepřekvapí stav šluknovských sídel, krajiny, vztahu místních k nim. A rozhodně je nevnímá jako bezútěšné, ba naopak, vlastně se tu cítí tak trochu jako doma. Ale! Náš "Mordor" je pozamenaný těžbou a chemickým průmyslem, tady zase najdete ve velkém všechny ty textilky, přádelny, cukrovary, továrnické vily, podstávkové domy a neskutečné množství sakrálních památek. A to jak těch význačnějších, tak hlavně těch drobných. Křížků, kapliček, božích muk apod. je tu tak vysoká koncentrace, až to v kontrastu s podobou té dnešní krajiny působí nesmyslně.
Dnešní článek nemá být o historii výběžku ani jednotlivých památkách. To, doufám, přijde nárazově v budoucnu, až si najdu čas udělat čas od času na zazvorkovi malé vlastivědné okénko a nafotím při cestách nějaké ilustrace. Teď jsem si jen chtěla vylejt srdéčko, co se nadchlo Šluknovským výběžkem. Zamilovala jsem se do tohohle vředu republiky a ač mu říkám tak ošklivě, zavazuju se mu v budoucnu (a to nejen pracovně) víc věnovat. Malá průzkumnice ve mně už číhá na příležitost prošmejdit všecko, co se dá....
Pár obrázků z poslední cesty, poslední dva jsou z cest dřívějších.
Nějaké tipy na perly, co není radno opominout?












 


Komentáře

1 veki veki | 25. ledna 2015 v 22:31 | Reagovat

Sníh a mlha tomu dávají ještě silnější atmosféru. Nikdy jsem tam nebyla, ale umím si vcelku představit, co bych tam tak mohla potkat... textilky tak důvěrně známé a opuštěné. Kraj naoko drsný, odpudivý, ve skutečnosti lační po ztraceném citu. Kraj jako stvoření pro objevování a toulání.

2 zazvorek zazvorek | 26. ledna 2015 v 8:59 | Reagovat

Vidíš a já bych čekala, že budeš mít výběžek probádaný, když je to od vás celkem nedaleko :-) Je pravda, že když se celá krajina zahalí do sněhu, je to tam magické, strašidelné i krásné. Sníh tlumí zvuky, kterých je tam už tak poskrovnu, moc lidí taky člověk nikde nepotká. Ale přesně jak píšeš - ten kraj jen čeká na to, až ho někdo začne mít rád....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama