Obrazem (a slovy) k počátku března

3. března 2015 v 22:53 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Tentokrát článek uvedu další básní Antonína Sovy SLUNCE SVÉ NAPÍNÁ STRUNY. Protože se naprosto přesně hodí do těchto skorojarních dní. A protože se zrovna objevila na webu antoninsova.cz, kam občas zavítám.

Před jarem teplý den snivý,
svátek je v březnu slunný,
přes obzor do dálky sivý
slunce své napíná struny.
Prorvou jdem v rozjeté hlíně,
nad námi skály visí,
ve vlhkém hlubokém stíně
trochu již vůně se křísí.
Květin však viděti není,
mechy jen žluté, tak žluté,
žluté jen buky kol v snění,
v bezvětří, nepohnuté.
Nevzhlíží jaro se v řece, -
ač je den teplý a slunný,
neslyšet hudbu a přece, -
slunce své napíná struny.

Že zima ještě neodešla úplně a sníh na světě opravdu existuje, o tom jsme se přesvědčili o víkendu na takové malé procházce kolem vodní nádrže Tatrovice. Fascinující pro mě byly kry ledu nahrnuté ke břehu. Přemlouvala jsem Jendu, abychom zkusili přehradu napříč přejít po ledě a zkrátili si cestu, ale naštěstí je alespoň někdo z nás dvou ten rozumný a myslí na to, že led už by nás třeba všude unést nemusel.








A dneska jsem byla na báječné služebce na Děčínsku, převážně v oblasti Labských pískovců. V tom krásném počasí (slunko, zima a vítr, to můžu!), koukatelné, protože ještě nezarostlé krajině, putování za zajímavými památkami a při dobré náladě se zkrátka den vydařil. Pár střípků z Arnoltic a Růžové; jsou to věci, co mě bavily a pravděpodobně budou i nadále bavit jen mě. Nějak se mi nedaří návštěvníkům zazvorka fotograficky předávat atmosféru míst, ze kterých jsem tak nadšená.
Jednu nevýhodu to sluníčko teda má. Vůbec se při něm nedá fotit. Ale vážně vůbec.
Jo a proč je to všechno černobílý, když je jaro a mělo by to hýřit optimismem a barvami? Protože prostě proto. Vždycky se mi k panďukákům a jiným pracovním věcem víc hodí spíš úsporná barevná škála. Ty věci si o to tak nějak říkají.















 


Komentáře

1 Veki Veki | E-mail | Web | 4. března 2015 v 22:18 | Reagovat

Ty sochy dívek jsou nádherné! Jen mi nad jejich stavem puká srdce. Ano, ono to má něco do sebe, za zpustlost, ale co tu pak zůstane dalším generacím?

2 Pan Příčník Pan Příčník | 5. března 2015 v 16:58 | Reagovat

Ahoj,
já jsem zvlněný příčník.Rád Tě poznávám. Bydlím na dveřích kostelíka s růžovým jménem. Ó, to je dnes krásně.Fouká mi do kvítků, červotůčci chroupou svou každovečerní ukolébavku a ježci z okolí se již brzy probudí. Jejich pichlavý humor a zablešené kožíšky. Už se na ně těším. Kluky nezbedný. Ale už musím letět, manželka klapačka volá ať zavřu klapačku. Tak ahooj Zázvorku. Zase se stavím na pokec a kakao.

3 zazvorek zazvorek | 6. března 2015 v 9:09 | Reagovat

[1]: Celé to místo je moc pěkné, byla jsem nadšená. Je to areál kostela v Arnolticích, který bohužel patří mezi ohrožené památky; nechat postupně spadnout něco takového je prostě zločin. A jak píšeš, ona se ta zpustlost sice hodně podílí na kouzlu místa, ale kdyby se to dalo do kupy, bylo by to cennější než kymácející se socha. věřím, že genius loci by zůstal.

4 zazvorek zazvorek | 6. března 2015 v 9:13 | Reagovat

[2]: Zdravím tě, Příčníku. Jsi si jist, že rodiče nepopletli tvé jméno a nechtěli tě pojmenovat spíš Příčle? Nebo je to tvá sestřička? Každopádně ti přeji, abys neměl kousanců od červotočů až moc, to by ti pak mohlo moc profukovat a musel by tě někdo vézt k červotočímu panu doktorovi. Což ti ostatně hrozí tak jako tak.

5 checkean checkean | 14. března 2015 v 16:45 | Reagovat

Abych řekl pravdu, sešlé památky opravdu mají kouzlo, polorozpadlá socha působí opravdu dojmem, že si pamatuje posledních čtyřista let. Samozřejmě chápu, že je potřeba kulturu chránit, ale něco to ztratí

6 zazvorek zazvorek | 15. března 2015 v 10:20 | Reagovat

Checkeane, ahoooj! Jsem ráda, že tě tu po dlouhé době vidím :)
Víš, ono to kouzlo má, ale můžeme ho takhle vnímat teď my a za pár let už z toho nemusí mít nikdo nic, protože nebude-li se s tím něco dělat, spadne/rozpadne se to úplně. Kouzlo nekouzlo, vdechnout tomu nový - druhý život je cennější, ostatně za pár desítek let do bude vypadat dosti podobně. Taky oceňuju krásu rozpadu, umrání a pohlcení zpět do přírody(?), země(?), kdovíkam...ale v případě uměleckých děl bych to ráda viděla jako hmotu trvalou, překonávající věky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama