Srpen 2015

Umělci a proroci ve Veletržáku

30. srpna 2015 v 0:37 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá
Už jsou to dva měsíce, co jsem navštívila skvělou výstavu Tajemné dálky v Anežském klášteře, takže jsem si usmyslela, že přišel nejvyšší čas na něco dalšího z uměleckých vod. Částečně ze stejného období těží výstava UMĚLCI A PROROCI ve Veletržním paláci. Představuje totiž neortodoxní názory a životy "bosonohých proroků" poslední třetiny 19. století, kteří značně ovlivnili mnohé známější umělce doby pozdější, mmj. třeba Františka Kupku, Egona Schieleho, Josepha Beuyse nebo Friedensreicha Hundertwassera.



Toto je část vlysu Per aspera ad astra (cca 1892) od Karla Wilhelma Diefenbacha, který se stal jakýmsi manifestem umělců - proroků a který také uvádí celou výstavu. Jednotlivá pole jsou jako celý vlys dlouhá skoro 70 m a je to naprosto ojedinělé dílo.
Diefenbach o svatební noci utekl na jakousi horu, kde zažil zjevení, a to mu předurčilo další životní směřování: začal žít trochu jako hipík, hodně jako pošuk a rozhodně se cítil jako mesiáš. Zároveň maloval - díla symbolistní, ale z mého pohledu také značně kýčovitá. A taky kdesi v Rakousku založil komunitu pro vědu, víru a umění, kde sdružoval cca 30 podobně smýšlejících lidí.
Diefenbach se svým životním postojem i dílem stal velkým vzorem pro další umělce a "sociální revolucionáře - proroky", kteří povětšinou nosili roucho, měli dlouhé vlasy, vousy, byli vegetariáni, pacifisti, bigamisti, hlásali návrat k přírodě, fascinovaly je chrámy a sfingy a po světe courali bosí či v sandálech (pozornosti doporučuju zejména dosti narcistickou osobu Gustava Nagela; na obrázku níže).




Zajímavou personou z tohoto okruhu je pro mě Hugo Höppener zv. Fidus, který vytvořil spoustu návrhů jakýchsi monumentálních přírodních chrámů, chrámů země, kde se mělo prolínat umění s přírodou a člověkem.




Kromě této skupiny novodobých Ježíšů z Diefenbachova odkazu čerpalo v určitém období své tvorby i mnoho dalších umělců. Nějaký čas v jeho komuně pobýval také František Kupka, u kterého o Diefenbachově vlivu nemůže být pochyb, viz další ukázky Cesta ticha a Černý idol (patří k mým nejoblíbenějším):





Mezi další vizionářské umělce patřil třeba už výše jmenovaný Egon Schiele, který se stylizoval do role umělce trpitele, umělce trýzněného, anebo ekolog Hundertwasser se svými spiritisticko-zahradnickými obrazy - ukázka Vous je trávníkem plešatého muže:


Moc vtipný mi pak připadal dadaista Johannes Baader alias Oberdada; škoda, že se o něm u nás tak málo ví.

Výstavu doplňují fotografie umělců, ukázky z jejich knižních děl i korespondence, modely, videa nebo audioukázky, nepromlouvají zde tedy díla sama o sobě, což je jednoznačně dobře. Protože ačkoliv je sice skvělé, když dílo funguje stejně dobře napříč desetiletími, ba staletími, vždycky je potřeba danou věc posuzovat i v kontextu doby a toho, co tehdy bylo obvyklé a na co byla společnost "stavěná". Třeba zátiší nebo žánrové výjevy nám dneska připadají jako velké nůďo, ale svého času to byla velká revoluce v malířství. No a Diefenbach a spol. o nějaký 70 - 80 let předběhli hnutí hippies, byť v dnešní době je takových bosonožců v ulicích mnoho a už nám ničím nerozhodí sandál.

Výstava trvá do poloviny října. Rozhodně doporučuju zajít se na ni mrknout. Jen jedno upozornění - pokud jim to do té doby nedocvakne, bude se vám tam hodit svetr, i kdyby venku byly třicítky. Trochu to tam s tou klimoškou přehání a u Hundertwassera (konec výstavy) jsem už vyloženě klepala kosu a měla ledový nos.

V rámci své free vstupenky jsem pak zašla ještě na Muchovu slavnou Slovanskou epopej, ale o té zas někdy jindy, až si pročtu zakoupenou informační brožurku. Jen mě překvapilo, že je to opravdu tak obrovské, a že to tehdy platil nějaký slovanofilní Amík. Díky za jeho úchylku!

Z Veletržáku jsem se pak do města chtěla trochu projít a protáhnout zdřevěnělé údy, vyrazila jsem tedy přes Letnou na Hradčany a dolů k Masarykáči. U pavilonu Expa (vždycky jsem si myslela, že tam funguje kavárna a ona tam sídlí nějaká firma plná svítících obrazovek!) seděla na vyhlídce roztomilá skupinka cizinců s rumem a kolou.


A u Metronomu jsou na špagátech navěšené boty. Tuší někdo, co to je za recesi?


Tak ahoooj, Praho, a brzy zase nashle!

Skrumáž

12. srpna 2015 v 19:12 | zazvorek |  Co se zrodilo v mysli zazvorkově
Nedělám ilustrace k básním. Ani básněmi neilustruji ty kolážovité patlanice. Jen mě někdy popadne chuť něco splácat (hlavně po večerech), trochu si ulepit prsty od lepidla a udělat hrozný čurbes pod stolem. A protože občas taky potřebuju oblažit svou mysl verši, na jejichž konstrukci já sama nemám kapacitu, vznikne toto. Verše jsou skrumáž ze všemožných básní mých oblíbenců.











V Drážďanech za starými mistry

3. srpna 2015 v 11:46 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Stalo se, že jsme neodjeli na dovolenou. Ale sedět úplně doma bych taky neuměla, a tak jsme minulou neděli s Jendou vyrazili do Dresdenu na malou procházku městem a hlavně do Zwingeru, kde jsem já ostuda ostudná ještě nikdy nebyla. Jelikož Zwinger není jen veliká obrazárna starých mistrů, ale taky expozice porcelánu a Matematicko-fyzikální kabinet, měli jsme jeho návštěvu skoro na celý den. Ovšem galerie mě unudit nemůže snad nikdy ničím (až na Italy, kteří mě prostě svým uměním zatím zasáhnout nedokázali, ať už jde o jakékoliv století; samozřejmě jsou malé výjimky, ale výrazově a námětově mě italské umění opravdu nebaví, a to včetně největší "pecky" Zwingeru, Raffaelovy Sixtinské Madony, která je sice objektivně vzato pěkná, ale nic ve mně nezanechává). Obrovská sbírka porcelánu byla také nevšedním zážitkem, protože její původce August Silný byl magor nad magory a sály plné porcelánových zvířat v životní velikosti (ideálně ve vícero kusech od každého druhu) jsou věru obskurní až strašidelné. Našla jsem si tam ale i pár krásných kusů čajového nádobí, orientální věci mi jsou moc blízké. Matematicko-fyzikální kabinet je zase plný různých hejblátek a rozkošných serepetiček, jejichž funkci sice příliš nerozumím, ale pěkně se na tu jemnou mechaniku dívá a je třeba obdivovat fištróna našich předků, že se k něčemu takovému dopracovali.
Na Zwingeru je párádní to, že i bez kulturního zážitku je to příjemný odpočinkový areál; můžete se procházet po jeho terasách, oddychnout si v kavárně nebo se válet u kašen a vodotrysků. Celý komplex je tak monumentální a tak přezdobený, že jsem celou dobu musela myslet na jednu věc - kolik peněz asi v závěru mohla celá stavba stát? Myslím jakožto novostavba, je jasné, že údržba musí stát peněz daleko víc, už jen ta bohatá sochařská výzdoba, to je neskutečné!
V podvečer jsme se pak ještě krátce prošli městem, naslibovali si, co všechno chceme vidět příště a ještě příště a přespříště a vydali se přes kopečky zase domů.
Jo a ještě jedna věc - pokud se třeba na saské straně hranic chystáte navštívit vícero kulturních institucí, vyplatí se pořídit si za 30Kč Kulturpass, který vám leckde zajistí slevy či vstupy zdarma; je to dobré hlavně tam, kde neslyší na studentské vstupné. K dostání v infocentrech!
Focení Zwingeru jsem svěřila Jendovi, poněvadž je z nás dvou ten šikovnější, tak tedy jeho fotky:















Pak už jsem zas fotila já, jak je z kvality bohužel poznat :-D





















Pěkné léto a spoustu výletů všem!