Listopad 2015

Letní tlení

13. listopadu 2015 v 17:52 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Jedna krásná vzpomínka na léto. Srpen, milované Plasy. Poněvadž tam život běží úplně jinak.
Je to dost nelistopadové téma, ale až teď jsem zkompletovala všechny fotky a prostě se mi po tom vejletování stejská. Něco je mé, něco od Zubajze, něco od Kuby P. (jeho fotky se poznají podle té zvláštní šedo-šílené barevnosti, kterou mu dělá rozbitý foťák).
O našich zážitcích, prohlídce nového Centra stavitelského dědictví, ochutnávce fungl nového piva, úklidu barokní sýpky, procházkách, koukání na hvězdy a hlavně strhující návštěvě Muzea těžby borové smoly už skvěle psal Zubajz zde http://zubajz.blogspot.cz/2015/08/tam-kde-smola-tece-proudem-voni-lesy.html. Nebudu opakovat již řečené, jen myslím, že se sluší připomenout výzamnou, leč pozapomenutou osobu Ludvíka Očenáška, které se muzeum podrobně věnuje také a kterou se nedávno zabýval dlouhý článek tu: http://mobil.idnes.cz/ludvik-ocenasek-na-pomoc-dohode-tajna-linka-viden-berlin-pjv-/mob_tech.aspx?c=A150323_161356_mob_tech_hro.








Variace na Brueghelův Ráj peciválů....

























Sem jsme se cestou do Muzea těžby borové smoly chtěli jít vykoupat, ovšem rybnk se kamsi vypařil...




Variace na Renoira - Čtenářka 21. století

A na závěr jedna nostalgická píseň z filmu Cesta města, který se odehrává přesně v téhle krajině...



Podzim už jen obrazově

6. listopadu 2015 v 23:21 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Nemám jaksi kapacitu na dlouhý článek, takže opět hlavně obrazem k přelomu října a listopadu. Podzim je nádherný, překrásný. A tenhle je plný slunce i mlh, barev i monochromní inverze, tepla i lezavé zimy, energie i naprosté únavy. Každý den je úplně jiný. A co víc chtít.


Minulý víkend jsme strávili na chatě u přátel ve Verneřicích (Příbrami). V sobotu se udělalo tak krásně, že jsme v počtu zhruba polovičním vyrazili na výlet na Víťovu rozhlednu, která se tyčí nad pláněmi kolem Náčkovic a Mukařova. Chvílemi tam krajina připomínala Island. Fakt.
Pak jsme si zavolali paní, co briskně přijela a rozhlednu nám otevřela. Nahoře bylo asi milion much v různém stadiu života. A taky hezký výhled po okolí.
Cestou zpět jsem si nakradla pár šípků na čaj. Odpoledne při hraní pétanque jako když najdeš. Mňam.
Fotky jsou mé, některé Jendou upravené nebo přímo Jendovy, proloženo pár kousky od Zubajze.
















































No a pak tu mám nějaké střípky z různých cest. Prostě na mě doléhá podzimní melancholie.









(vpravo hleď - zřícenina hradu Tolštejn)