Rok velkých změn

30. prosince 2016 v 20:27 | zazvorek |  Co není kam upíchnout
Velký rok plný velkých změn. Jak zoufalý byl rok 2015, o to lepší byl ten letošní - snad za odměnu?
Nemluvím teď o globálních záležitostech, které jsou strašidelné a strašlivé, to hodnocení se týká čistě mého života a života lidí kolem mě. A kdy jindy hodnotit a bilancovat, než obligátně na konci roku?

Dostudovala jsem a definitivně se zbavila statutu studentky. Ne že by dnes Mgr. BlaBla bylo vstupenkou do ráje (rozhodně ne finančního), ale přeci jen jsem hrdá, že si ta písmenka můžu někde oficiálně čmárat, bude-li potřeba; bohužel se na to v české společnosti pořád dost hraje, zejména v našem oboru, bez ohledu na to, zda se za tím skutečně ukrývají i nějaké znalosti, nebo jen mozek natrénovaný pro urychlené biflování... Většinu času se mi na škole líbilo a studium mě bavilo, takže to rozhodně nebylo žádné utrpení. Naopak! Krásné svobodné roky, přičemž hned ten první mi do cesty vehnal Jendu, mého milovaného manžela ;-) Ukončení studia ovšem taky znamená naplno a bez pardonu se zapojit do pracovního procesu - a to bez všech těch studentských výhod, které život dost ulehčovaly. Inu, Terino, vítej ve světě dospělých!

Zrekonstruovali jsme byt. A to tak, že skoro nezůstal kámen na kameni. Původně jsme jen chtěli topení na elektřinu vyměnit za plynové, abychom trochu ušetřili a efektivněji si zatopili. Postupně se přihazovaly návrhy na další úpravy, až se překopalo úplně všechno kromě nosných zdí, podlah a oken (stejně ty plasťáky jednou vyhodíme!). Když už, tak už, a doufejme, že taky na dlouhé časy dopředu. :-) Znamenalo to sice prakticky dvojité stěhování, celý půlrok byl kvůli tomu takový prapodivný, rozháraný a moc jsme se nikam nepodívali, ale neslo to s sebou taky radikální úklid, kdy vše nepotřebné letělo do kontejneru nebo se darovalo a do azyláku šlo asi pět velkých pytlů oblečení. Bez milosti zmizelo všechno, co se už dlouho nepoužilo nebo bylo zbytečný, a s výjimkou pár vzpomínkových drobností šel stranou i sentiment. Leckdy je samozřejmě člověku líto něco vyhodit, ale byt není nafukovací a je potřeba žít tím, co je teď, nesyslit doma tunu věcí, které se možná jednou můžou hodit. Nemůžou, to už by se využily před lety, kdy se doma objevily. A nakonec je to tak hrozně osvobozující pocit! Jako by se člověk zbavil nějakých okovů... Ono na tom v součanosti hodně řešeném trendu vlastnit co nejmíň věcí fakt něco bude. Člověk v zásadě potřebuje hrozně málo věcí - užitečných i těch, které ho "jen" těší, protože bez těch je život studený, ale toho všeho je potřeba mít daleko míň, než si jeden myslí (nebo se o tom přesvědčuje).
Jedním z cílů celé té akce bylo taky udělat prostor pro dětský pokojíček. Čímž se dostávám k další velké změně...

Na jaře už s Jendou nebudeme sami, ale stane se z nás regulérní rodina! Ať už nás - rodičovstvím absolutně nepolíbené - bude naplno zaměstnávat mrňavá zvědavá Alice nebo zlobivý akční Ondřej, jedno je jasný: bude to změna jako hrom, a to hrom s razancí menšího zemětřesení! :-) Střídavě mám pocit, že to mám na háku a všechno se nějak samo zvládne levou zadní, nebo naopak totálně panikařím, že jsem přece naprosto neschopná a někdo jako já v žádném případě nemůže být matkou... Ale to, že se na to už moc těším, je pocit, který je tam někde přítomný neustále. Předpokládám, že ten emoční koktejl je ale naprosto normální, protože kdybych byla se vším hned srovnaná a vyrovnaná, asi bych byla dost podezřelá... :-)

Pro Jendu znamenal tenhle rok ještě jednu obrovskou změnu - z památkáře se stal muzejníkem. Po dlooouhém bytí v jedné práci přišel v létě nanejvýš potřebný nový impulz, díky kterému tak Jenda svůj život postavil vzhůru nohama už opravdu ve všech sférách. To jsou veletoče! :-)

A co se našeho nejbližšího okolí týče - letošek byl bohatý na svatby, přičemž oddavky nepotkaly jen naše kamarády, ale zasáhly i rodinu nejbližší. A to jsou změny opravdu skvělé!

Jaký byl letošek v obraze, dokumentovaly jednak hlavně články z cest (ač přidávané se zpožděním; kupříkladu květnová exkurze a letní dovolená jsou teprve v procesu psaní), jednak tady nabízím takový porůznu posháněný bordel, co už se mi jinam nehodil:



Už jsem zmínila, že proběhlo několik svateb...


...několik koncertů...


...několik výstav...


... do rodiny přibyly nové přírůstky...




...ale hlavně bylo veselo...


...a plno radosti ze života...




...která občas někoho zcela unavila :-)

Přeji všem krásný konec roku a ať máte ten rok příští plný veselých událostí, zajímavých zážitků, energie, inspirace, pozitivního pohledu na život, obohacujících zkušeností a lásky vašich nejbližších!
 


Komentáře

1 Veki Veki | Web | 9. ledna 2017 v 13:10 | Reagovat

Tak nějak mi to něco připomíná... I když musím říct, že rok 2015 nebyl vůbec špatný a rok 2016 vypadal dost divně. Nejdřív jsem málem pomřela ze své první pořádné práce, která mi vzala iluze o pohádkové práci v muzeu mezi samými stejně pošahanými pošuky. Pak jsem z věčné frustrace raději usoudila, že se odstěhuji na druhý konec republiky a zbořila všechno, co dosud fungovalo, včetně našeho bytu a celkem pohodového soužití. Pak jsem udělala státnice (nechápu jak, ale udělala) a pak začala pracovat s novými iluzemi o ráji na zemi i v práci. A tyhle iluze způsobily, že taky nebudeme sami, ale budeme tři. I když nemáme ani zrekonstruovaný byt, ani oddací list a pořád ještě bydlíme na opačných koncích republiky. Takže je vlastně všechno krásné a i když moje práce je ještě pořád strašně dokonalá a krásná, tak se stejně jako ty těším, že přijdou taky jiné radosti a starosti. Takže zatímco rok 2015 byl stabilně dobrý, tak rok 2016 byl převratně nepochopitelný a rok 2017? Bude snad idylicky rodinný. :-) Všechno dobré i vám všem a blogu zdar.

2 zazvorek zazvorek | 9. ledna 2017 v 18:27 | Reagovat

[1]:: Zdá se, že rok 2016 nám kompletně obrátil život vzhůru nohama, ovšem musím uznat, že tvé veletoče jsou o poznání krkolomnější...;-) Sice si třeba aktuálně neumím představit, že by partner byl na opačném konci republiky a já na to všechno byla sama, ale předpokládám, že tě v tom úplně samotnou nenechává a máte možnost si to užívat spolu ;-) A oddací list nebo zrekonstruovaný byt jsou naprosto nedůležité věci... My byt chtěli rekonstruovat tak jako tak a když jsme se brali, nějak mě ani nenapadlo, že ta rodina bude nakonec tak rychle... Důležité je, abyste se nakonec sešli na jednom místě a na jedné vlně a všichni tři byli nakonec spokojení a ten rok měli orpavdu idylický a hlavně KLIDNÝ  ;-) A kdy vás má potomek začít těšit svým nočním buzením? :-D A kde ses nakonec rozhodla zůstat?

3 Veki Veki | Web | 11. ledna 2017 v 17:13 | Reagovat

[2]: Ačkoli bych strašně moc chtěla být tady dál a v rámci možností pořád fungovat, tak jsme se dohodli, že se vrátím. A pak, až potomek trošku odroste, tak se všichni odstěhujeme na Moravu. Trošku mi dělá problém se srovnat s tím, že tu mám nechat ten cirkus jen tak napospas někomu jinému, ale možná si neumím jen přiznat, že mě nové role trošku děsí a mám strach z toho, že to fakt nezvládnu. Takový strašný pocit zodpovědnosti jsem snad v životě neměla a možná je toho prostě moc. A občas kvůli tomu vyvádím. :-D Noční buzení je plánováno na začátek června. :-)

4 zazvorek zazvorek | 11. ledna 2017 v 19:38 | Reagovat

[3]:: Naprosto tě chápu, ale zase bude velká výhoda, že budeš blízko rodiny, která dokáže hodně pomoct - na Moravě bys byla fakt hodně sama a i když si člověk věří, že to zvládne, někdy prostě pomoc potřebuje. Jinak ty pocity mám podobné, i když se přesvědčuju, že všechno zmáknem, někdy to na mě padne a říkám si, že jsem přece v těhlech věcech úplně neschopná, že mi umíraj i kaktusy a umřely mi i rybičky a strašilky, což jsou v živočišný i rostlinný říši snad ty nejmíň náročný formy života, tak co teprv lidský mládě :-D Ale co, učenej z nebe nespadl, zvládli to jiní, zvládneme to taky ;-)
A květen nebo začátek června je asi úplně ideální, vyhneš se s těhotenstvím největším vedrům a zároveň pak můžeš s prckem hned ven...chytře promyšleno, jestli bude nějaké příště, zkusím taky trochu víc zapojit hlavu :-D

5 Veki Veki | Web | 19. ledna 2017 v 11:35 | Reagovat

[4]: :-D Já hlavu teda moc nezapojovala. Jedna paní mi řekla: "Víte, oni si děti sami vybírají, kdy se narodí." Tak si vybralo samo.

6 zazvorek zazvorek | 22. ledna 2017 v 19:04 | Reagovat

[5]: Haha je fakt, že naše si vybralo samo taky, jen doufám že tím prokázalo dostatečnou dávku bystrosti a ne poťouchlosti a schválnosti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama