Rakouské putování II

5. ledna 2017 v 0:15 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Pokračování nesmírně nudného vyprávění o nesmírně zajímavé červencové dovolené v Rakousku :-))

Třetí (resp. čtvrtý) den naší dovolené jsme byli notně unavení a celé dopoledne (stejně jako celé noci) pršelo, takže jsme horko těžko operativně vymýšleli nějaký smysluplný a zároveň nenáročný program. Jakmile se ale slunko uráčilo konečně ukázat, vyrazili jsme alespoň na výlet do nedalekého lázeňského městečka Bad Ischl. V 19. století se tu léčili i členové habsburského rodu, znát to můžete třeba z filmů o Sissi, čímž si městečko získalo značný věhlas. Císařská rodina si tu pak vystavěla vilu, do které jsme ovšem už nešli (vstupné bylo fakt předražené) a park byl částečně uzavřen, protože ho poničily bouřky, které tu v předchozích dnech řádily. Jak říkám, počasí jsme měli jako malované...
Je to takové poklidné vyfešákované maloměsto, tak trochu ospalá díra, ale na pohled pěkná, ne že ne :-)











I my jsme si ten výlet udělali hodně lázeňský a poklidný. Procházka městem (atmosférou mi hodně připomínalo francouzské lázeňské město Vichy, kde jsme byli před dvěma lety), kafe, pozdní oběd a zase zpátky do kempu. Občas je potřeba trochu zvolnit tempo!
Večer a v noci přišly přívalové deště a několik bouřek, z čehož jsem už byla vážně zoufalá...

Ale nadále už jsme si odmítli nechat počasím kazit dovolenou, a tak jsme další den i za podmračeného a lehce upršeného počasí vyrazili do Hallstattu, kam jsem se hrozně těšila. Naše plány byly vekolepé - projí si městečko, muzeum, půjčit si loďku a objet na ní halštatské jezero, vyjet lanovkou na Dachstein (vybaveni jsme byli na vše!)... Asi není v silách člověka stihnout to za jediný den ani normálně, natož když vám nepřeje počasí a je jasné, že třeba tůra na Dachsteinu by byla úplně marná, neb by tam bylo sotva vidět na krok.A tak jsme proram dost zredukovali, nikoliv však ke škodě věci, řekla bych.


Hallstatt je v UNESCU, takže tam přirozeně bylo turistů jak na... na Václaváku. Je to mrňavé a až kýčovitě malebné městečko s úzkými uličkami, takže se tam přirozeně ty davy lidí musely namačkat jako sardinky. Ale stačilo se vyšplhat na návrší ke kostelíku s fešáckým hřbitovem a turistů hned ubylo. Jakmile začalo znovu pršet, schovali jsme se v muzeu, kam se nám sice původně moc nechtělo, ale odcházeli jsme naprosto nadšení. Halštatská kultura je fenomén a nálezy z tohoto období, které tu samozřejmě mají vystavené, jsou opravdu krásné a zajímavé, navíc v celém muzeu byly všude k dispozici i texty v češtině, což se samosebou hodilo.
















Když zrovna chvíli nepršelo, poseděli a povečeřeli jsme ještě na břehu halštatského jezera, ve kterém se Jenda dokonce i vykoupal. Teplotně prý dosahuje říčky Javorky, která má pověst ledárny, takže to muselo být věru osvěžující :-))














Nechtělo se nám ale jet rovnou zpátky do kempu, přeci jen v létě bývá dlouho vidět a je škoda nevyužít každé možnosti vidět něco nového, a tak jsme to zpět vzali přes městečko Bad Aussee s tím, že alespoň uvidíme pořádná horská panoramata a trochu se projedeme krásnou krajinou.
A ta byla vážně překrásná a hory až děsivě masivní. A konečně se také začalo dělat krásné počasí, tak jsme si ještě dali alespoň procházku ještě ospalějším městečkem, kde snad všechny holky i babči nosily dirndl. Pak jsme se v těch kopcích sice trochu ztratili, ale kdo by si zoufal, když je sám samotinký v tak krásné krajině! :-)













Smích nás (a zejména mě) přešel kdesi u Bad Ischlu, když jsme viděli, do čeho se vracíme. To bylo hotové peklo. Temno, blesky i hromy lítaly úplně všude a sem tam spolu s kámošem větrem na silnici sejmuly nějakou tu větev, lilo tak, že nebylo vidět metr před sebe. Museli jsme jet krokem a doufat, že nějaká větev nesejme i nás. A v té černočerné upršené tmě opravdu nebylo vidět vůbec nic a nebyla ani možnost, kde zastavit a schovat se, cestou do kempu nebylo kde. Mám z bouřek panický strach, takže pro mě to skutečně bylo peklo... Že ta bouře byla nestandardní i pro místní, dokazovaly jakési majáky, které s odcházející bouřkou rozsvítili podél jezera, aby naháněly zbloudilé lodě, a které už jindy neblikaly. Brrr.

Další vyprávěnky si schovám zase na jindy!

 


Komentáře

1 Veki Veki | Web | 9. ledna 2017 v 12:39 | Reagovat

A jaké bylo muzeum v Hallstatu? Bylo to to archeologické? Tam bych se chtěla podívat, všichni na to pějí slávu.
Úplně hned, když jsem četla Ischl, napadla Sissi. A hle, ono to bylo hned v další větě. :-D
S tou bouřkou to chápu, poslední noc v Černé Hoře bylo strašně hnusně, bouřka zněla z dálky, ale já stejně nespala v hrůze, že by se to přelilo přes hřeben a řádilo to přímo nad námi. Vždyť stan na to nebyl stavěný  a v horách je bouřka vždycky tak nějak blíž, než kdekoli jinde.

2 zazvorek zazvorek | 9. ledna 2017 v 18:45 | Reagovat

[1]:: Áno, přesně to a bylo opravdu pěkné :-) Nejdřív sice projdeš celou expozicí a o halštatské kultuře je tam jen pár zmínek, tak si říkáš, sakra, to přece nemůžou myslet vážně, že tu toho k tomu nemají víc...ale k závěru na tebe pak vybalí dobové nálezy a to je teda parádička :-) Jinak je dost interaktivní, ale ještě pořád takovým přijatelným způsobem, a textů je tam taky dost, takže je to i informačně nabité a zajímavé.
No a právě ve stanu mám z bouřky vždycky největší hrůzu, a to jsme mohli třeba v nejhorším zaběhnout aspoň do sprch nebo nějakého krytého přístřešku, kdežto předpokládám, že vy jste se v horách měli asi těžko kde schovat... Brr. Máločeho se v životě bojím tolik jako bouřky.

3 Veki Veki | Web | 11. ledna 2017 v 17:01 | Reagovat

[2]: Zrovna tam v tom sedle byla jakási hospoda, kde jsme večer jedli a juchali, ale myslím, že přes noc tam nikdo nebyl. Kdyby bylo nejhůř, měli jsme tam autobus a možná i tu chatu bychom nějak dobyli. Naštěstí se ta bouřka nakonec držela dál a nad námi jen strašně lilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama