Únor 2017

Zvadlá Cibule

18. února 2017 v 0:08 | zazvorek |  Po svých i samochodem
Po dlouhé době zase jeden aktuální článek!
Svou poslední služebku do Prahy jsem si hodlala trochu zpestřit. A protože po dlouhých týdnech smogu, inverzí a zatažené oblohy konečně zase vysvitlo slunce a rozdává energii a dobrou náladu, udělala jsem si malý tramvajovýlet na usedlost Cibulka v Košířích, kam už jsem se nějaký ten měsíc chystala na čumendu.

Cibulka je jedna z usedlostí, jakých bylo na území Košíř a sousedního Smíchova poměrně dost. Na tamních svazích se rozkládaly vinice, a tak část těchto usedlostí vznikla právě v návaznosti na pěstování vína; nesloužily ale jen k hospodářským účelům, většina z nich byla uzpůsobena i pro příjemné pobývání. Cibulka pak mezi nimi patří k těm nejrozsáhlejším a nejzajímavějším.
Více o usedlostech tady (zde k Cibulce dosti infa) a třeba tady (zde jsem si dovolila vypůjčit dobové obrázky a fotky). O Cibulce také vznikla bakalářka (na UK, Šárka Komedová, 2009).

Hospodářský dvůr Cibulka je zmiňován už ve 14. století, pojmenování získal o století později podle majitelů Cibulků (Cibulovských) z Veleslavína. V 17. století byla usedlost postupně rozšiřována, dostavována a zvelebována, vystřídalo se tu několik šlechtických i měšťanských majitelů, od druhé poloviny 18. století patřila pražskému purkrabímu. V roce 1817 ji zakupuje pasovský biskup Leopold Linhart Thun Hohenstein a nechává ji přestavět na letní repre sídlo s přilehlým přírodním parkem plným různých romantických a bizarních stavbiček a soch.Spojuje se tu klasicismus i romantismus, orientální prvky i obdiv k antice a to dosti svérázným způsobem.

Leopold Thun umírá na Cibulce v roce 1826 a tím pro ni začínají špatné časy. Usedlost postupně upadá, Thunovští dědicové o ni nejeví příliš zájem a pronajímají ji Pražanům třeba na letní byty. Roku 1922 usedlost už jako poměrně zchátralou kupuje Praha, ale nic moc se s areálem neděje až do poválečných dob, kdy tu probíhají některé dílčí úpravy. Po revoluci se Cibulka dostává do rukou soukromých majitelů - v současnosti je jejím vlastníkem společnost Cibulka a.s. Její přístup je ale dost kontroverzní, za celou dobu zde příliš mnoho záchranných prací neudělala, naopak sbírá pokuty za neudržování objektu (v porovnání s náklady nutnými na alespoň základní zajištění stavby komicky nízké, s čímž se v praxi setkáváme dost často - zaplatit pokutu je jednozančně jednodušší než investovat do nákladných oprav). Do roku 2015 areál obývali squateři, které odtud vystrnadil policejní zásah. Aktuálně je bohužel celá usedlost obehnána vysokým plotem s neprostupným pletivem, skrz které v podstatě není možné z budov areálu něco vidět.

A teď už tradá na procházku!
Ještě malá poznámka k fotkám - netuším proč, ale každá se mi hází do jiné barevnosti, jednou do odstínů žluté, jindy naopak do modrých, tak to holt zkuste zkousnout, upravovat je neumím :-)).


Nejvyšší bod areálu představuje sama usedlost - hospodářské i obytné budovy uskupené kolem obdélného dvora. Stojí tu panské sídlo - zámeček, k němuž přiléhala zahrádka s terasou, na které se nacházela besídka a balustráda se soškami Číňanů (o jejich osudu se bohužel nic neví), a další soukromá zahrada se dvěma altány a pískovcovou stélou od Václava Prachnera, zobrazující v reliéfu biskupa Thuna s andělem (na jejím návrhu se podílel i ředitel pražské výtvarné akademie Josef Bergler). Dále tu je křídlo s průjezdem a cibulovou věžičkou, určené pro hospodáře na usedlosti, stály (a v některých případech ještě stojí) zde budovy stájí, kolny, stodoly, kamenné psí boudy, holubníky a dům zahradníka (na fotografii níže vpravo vedle brány) se sochou zahradníka od Václava Nedomy (uložena v lapidáriu Národního muzea).



Číňanka z balustrády:



Sochařská výzdoba byla přirozeně velmi důležitou součástí parku. Bohužel většina soch se už nedochovala - o některých nevíme vůbec nic a známe je jen z popisů či fotek, některé byly ukradeny, některé převezeny do depozitářů.
Přicházíte-li sem cestou od hlavní silnice, jako první vás uvítá socha sv. Jana Nepomuckého, jediná církevní plastika v areálu. Roku 1818 ji vytvořil Václav Nedoma (ale v jednom zdroji jsem jako autora našla Josefa Malínského, tak si vyberte...) a i přes svou strnulost je v rámci tamních dochovaných sochařských děl rozhodně nejpěkněji provedená. Na jejím podstavci je thunovský znak.








Na vyvýšenině cestou k usedlosti narazíte na Čínský pavilonek. Bohužel ani k němu se dnes nedá přes pletivo dostat...
Na jeho špici se nacházela měděná socha Číňánka s parapletem, který se ve větru otáčel, kolem střechy byla ověšena cinkající zvonkohra a na zábradlí stály další dvě sochy Číňanů. Aktuální bezútěšný stav můžete vidět na fotkách...










Další bizarní stavbou v areálu je umělá hradní zřícenina s rozhlednou. Na rozhlednu jsem se raději po zledovatělých schodech škrábat nechtěla, ale zřejmě je odtud pěkný výhled na park i okolní čtvrti. Ve věži se údajně nacházela mechanická socha rytíře, která snad měla pro pobavení návštěvníků vydávat strašidelné zvuky. Jak, to je otázka :-) Na věž navazuje pseudogotická hájovna obehnaná plotem, pod zříceninou se v "hradních rozvalinách" nachází torzálně dochovaná socha, která není ikonograficky přesně určená - v literatuře je označována jako Chronos, Laokoon, Saturn nebo prostě Škrtič. Abych těch prapodivných spojení nebylo málo, podstavec sochy vypadá jako náhrobek či jakýsi sarkofág.










Kdoví proč se mi nějak podařilo minout pseudogotickou poustevnu, tak mi prostě jen musíte věřit, že tam v parku někde je. (Ono totiž brodit se střídavě bahnem a klouzat po ledovce zrovna nelákalo k tomu prozkoumávat utajená zákoutí parku...) Měly tu být dřevěné mechanické sochy poustevníků od Václava Nedomy, obě ale kamsi zmizely ještě v 19. století. Nedoma pro park vytvořil ještě dřevěnou sochu rysa, umístěnou někde na stromě, a kamenného psa Cerbera v umělé jeskyni. Obojí je taktéž už ztraceno.


Kousek pod romantickou zříceninou nedaleko jezírka stojí socha Diany (na další fotce miniaturní zcela vlevo). Původně byla umístěná v samostatném chrámku s kupolí, ten se ale v polovině 20. století zřítil a bohyně zůstala bez střechy nad hlavou.




Cestou od Diany opět vzhlížíte k Čínskému pavilonku. Téhle stavbičky je vážně škoda.


V lese, poněkud odstrčena od zbytku areálu, stojí nad studánkou socha Dia (Jupitera) s orlem a podstavcem s blesky. Nemůžu si pomoct a nevím, na kolik dílům uškodily restaurátorské zásahy a povětrnost, ale kvalitativně to podle mě tedy žádná hitparáda není. Již zmiňovaný Nepomuk z nich skutečně vychází zdaleka nejlépe...




Odhalili byste v tomhle prapoivném strejdovi samotného vládce bohů?


Cibulka je sice nevelký, ale rozhodně nesmírně zajímavý areál a kouzelné místo. Za biskupa Thuna, v době své největší slávy, tu návštěvníky překvapovalo plno mechanických hračiček, zároveň to byl malebný odpočinkový park s odkazy na rozličné historické doby a kultury. A tohle mě na 19. století právě hrozně baví - propojování mytologie, přísného klasicismu, křesťanství, sentimentální romantičnosti, vzdychání po Orientu, touhy po přírodě, chaosu i řádu.

A rozhodně je to pro mě inspirace omrknout někdy v budoucnu i další, v médiích méně přetřásané pražské usedlosti. Třeba jednou...:-)