Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 18. srpna 2017 v 21:55 | Reagovat

Vedete sním opravdu překrásný život. :) Nedivím se, že jste šťastní. :)

2 zazvorek zazvorek | 18. srpna 2017 v 22:06 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) Občas je to dost náročné, ale myslím, že se tomu všemu jednou zasmějeme :-)

3 Veki Veki | Web | 19. srpna 2017 v 11:51 | Reagovat

Chvíli jsem u toho čtení brečela a chvíli se smála. Pod hodně věcí bych se podepsala, a u hodně věcí jsem ráda, že jsem je nezažila.
Úplně souhlasím se stresem kolem kojení... já tedy moc děkuji za to, že můžu pořád kojit a doufám, že to vydrží ještě nějaký ten měsíc. Ale to, co se kolem kojení dělo v poroodnici, bylo hrozné. Nebo spíš byli hrozní někteří jedinci, kteří si říkají dětská sestra... "Vy jste ho špatně naučila sát." Jako proboha jak špatně naučím dítě sát, vždyť je to jeho vrozený reflex. Doma pak malý asi 14 dní jedl téměř nonstop a přitom nepřibral a ve chvílích, kdy nejedl, tak plakal... bylo to vyčerpávající a dodnes mě ze spaní budí debilní vtip, o který se pokusil přítel: "No,když ty mu nedáš najíst." Byla jsem vyčerpaná, malý se kojil i přes hodinu a tohle mě fakt zasáhlo. Naštěstí se to postupně srovnalo. Mám nakonec doma i váhu, takže si malého můžu zvážit a nemusím se stresovat, jestli bude mít na kontrole o deko víc. Nakonec se ukázalo, že za jeho pomalý rozjezd (a ne že by teď byl nějaký pořízek) může srdeční vada, prostě to neudejchá, a tak pije míň.
Doktory taky poslouchám, jediné, co mě trošku štve je to, že nikdy neřeknou nic pořádně. S tím srdcem jsem slyšela asi 3 různé diagnózy (včetně té dírky, jak to popisuješ) a i když už asi přišli na to, co je špatně, tak stejně nevím, na čem jsme, neboť nás ještě čeká vyšetření v Motole. U pediatra se na nás soucitně dívají a dělají nám preventivně různá vyšetření (krevní obraz je to jediné, co z toho vlastně vím).
Takže vyřvat malého taky nenechávám - už takhle je jeho srdíčko vytěžováno na 160 % a rozhodně netoužím po tom si vyzkoušet resuscitaci kojence. Samozřejmě, že si občas popláče, něčeho se lekne, něco ho někde píchne nebo tak, ale aby vřískal v postýlce, protože je tam sám a bojí se, to nikdy.
Mám ale radost z toho, že se nám začalo dařit nošení v šátku, že už ho umí lépe dotáhnout a malý už víc spolupracuje. A třeba se Ali ještě nosit bude, znám dost dětí, které se staly nošenci až později, spíše je pak prý problém zvyknout si na tu váhu dítěte.
A víš co? Mám pocit, že ty dokonalé matky je jen dobrý marketing :-)

4 Adivey Adivey | 19. srpna 2017 v 22:05 | Reagovat

Milá Zazvorku,
také leccos z popsaného mohu podepsat. Hlavně ty pocity na začátku mateřství. Nikdy dřív jsem si ani nechovala miminko. V porodnici jsem měla štěstí na báječný personál, takže se mi ani nechtělo domů. Propustili nás ale rychle a já doma propadla panice, že vlastně nevím, co dál. Internet jsem pro jeho protichůdnost názorů zavrhla okamžitě. Zůstala mi tak jen literatura, která mě ale akorát vynervovala. Vše se ale vždy spravilo, když jsem to přestala hrotit a vnímat jako obrovský problém.
A např. nošení. Dcera se do 5 a půl měsíce nechtěla nosit vůbec. Tak jsme drahou Manducu uložili "třeba pro další dítě". Pak se naučila stoupat si na 4 a klekat a začala vylézat z kočárku. Ještě neseděla a na sporťák mi přišla malá, tak jsem zkusila opět Manducu a najednou tam byla spokojená. Rozhlížela se nebo spala. Jako hotový nošenec. Teď je ráda v kočárku i v nosítku. (Navíc na Manducu nedám dopustit co se rozložení váhy dítěte týče. I nyní asi 10 kg dítě nosím jako nic, přitom batoh téže váhy nemůžu urvat). Tak neházej flintu/šátek/nosítko do žita!
A ještě poznámka ke kojení - to vůbec nemá cenu řešit a dělat si z toho vrásky. Z vl. zkušenosti: není "krásnější" mateřský paradox, než ten, jak rychle se poznámky "doufám, že kojíš" mění v "doufám, že už nekojíš" z úst týchž kritiků ;-)
Mnoho energie (ne na supermatkování, které je stejně jen optický klam a lež sociálních sítí), šťastných dní a hlavně ZDRAVÍ přeji! Alice je nádherná. Užívejte, jak jen to jde.
Bára

5 zazvorek zazvorek | 20. srpna 2017 v 22:26 | Reagovat

[3]: To je právě to, že do křehké poporodní psychiky vstoupí nepříjemné sestřičky a leckdy nevhodné komentáře a člověk je z toho hned tumpachovej, když je to pro něj poprvé. Navíc Alice se taky kojila dlouho a doteď se s flaškou strašně courá, jiná dítka prý flašku vyžahnou za deset minut a nám to trvá půl hodiny v lepším případě...Bůhví, co za to může.
Moc mě mrzí, že má váš malej problém se srdcem, ale pěvně věřím, že to nakonec dopadne dobře ;-) Nás na kontroly na kardio posílali taky, ale prý to není tak závažná vada a většina lidí s touhle diagnózou víceméně normálně funguje. Držím vám palce ;-)
Nosit ji nejspíš ještě v budoucnu zkusím, uvidím, jestli se jí to bude líbit, ale počítám, že při její zvědavosti a neustále se víc a víc rozvíjejícím temperamentu v klidu v nosítku rozhodně nebude :-D I když možná raději než v kočárku, odkud nevidí vůbec nic...

6 zazvorek zazvorek | 20. srpna 2017 v 22:34 | Reagovat

[4]: Mně se tedy domů z porodnice chtělo, protože jsme tam zkejsly déle, ale doma to bylo přesně tak, jak píšeš - najednou totální bezradnost, co mám s tím miminem dělat :-D A nakonec jsem zůstala taky jen u knížek, i když ty mě občas dost rozčilujou, takže jsem se odhodlala dělat to po svém a pak si vždycky u doktorky vyslechnout, co je zase špatně...:-D
Manducu určitě neodložím, kdo ví, co bude, a třeba se může hodit pro případné další dítě :-) A hlavně pořád doufám, že se to srovná, a nošení si ještě všichni užijeme.
Jo, s tím kojením máš pravdu - když nekojíš, jsi hrozná, když kojíš moc dlouho, jsi hrozná taky, prostě pokud nekojíš půl roku a pak nezačneš se zeleninou, je všechno špatně...:-D
A děkuji, mně se naše dcera opravdu líbí, myslím, že se nám fakt povedla :-)
BTW nemívala jsi taky nějaký blog? Nebo se pletu?
A asi máte obě pravdu, že supermatky jsou do jisté míry klam. V médiích asi ano. ALe já takové znám i v reálu, jak to sakra dělají? :-D

7 Veki Veki | Web | 20. srpna 2017 v 23:03 | Reagovat

[6]: Já musím říct, že z toho "co mám s miminem dělat" jsem bezradná nebyla. Asi proto, že mám o 12 let mladší sourozence a zůstalo ve mně trošku toho, když byli (dneska těžcí puberťáci) mimina. Dokonce si v porodnici mysleli, že mám už druhé. :-D

8 Alča Alča | E-mail | 21. srpna 2017 v 22:17 | Reagovat

Ve spoustě věcí s tebou naprosto souhlasím, snad i ve všech :-D. Porod jsem sice také neměla "nejpřirozenější", avšak v porovnání s tebou to byla brnkačka, nicméně nám malá po porodu také nechtěla přibírat, pustili nás až po pěti dnech a doma jsem se cítila naprosto bezradná. Ještě bezradnější poté, co začala opět ztrácet na váze, protože stále více spala než jedla. Já jsem se nakonec rozkojila a kojím malou doteď a je pravda, že už si mnoho přihlížejících klepe na čelo :-D. Spousta matek je toho názoru, že dítě po roce věku už kojení k ničemu nepotřebuje a mělo by se samo odstavit. Já ji klidně budu kojit i do tří, pokud o to bude stát ;-). Znám ale i matky, které kojit nemohly a jejich děti rozhodně nevypadají nedomrlé a opožděné. Dokud byla Mařenka mimino, nosívala jsem ji v šátku často a ráda (a myslím, že i ona byla ráda, když tam spokojeně chrupkala, nebo se zvědavě rozhlížela), teď už radši běhá a z šátku se vymotá, takže jsem přešla na nutné poponášení v nosítku. Jsou děti, kterým prostě nošení nevyhovuje, zkus to za pár týdnů, třeba se chytne. Jinak nejsem dokonalá matka, nemám dokonalé dítě a NESTYDÍM SE ZA TO! Dokonalé matky, TRHNĚTE SI NOHOU! Jsem svá a mám svéhlavou dceru. Občas spolu bojujeme, přesto se stále milujeme. Nezáleží na tom, že dítě zrovna nezapadá do tab. 3, řádek 1, sloupec b. Hlavní je naslouchat individuálním potřebám dítěte a snažit se je plnit, což ty rozhodně děláš, takže jsi SKVĚLÁ MATKA, a to je lepší, než být dokonalá ;-).

9 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 22. srpna 2017 v 0:39 | Reagovat

Z umělé výživy si nic nedělej, je spousta dětí, které vyrostly na umělé výživě ( včetně těch mých ). Proč má malá průjem, to netuším, to patří do rukou pediatra. Na tu dečku se vykašli, ale zkus jednu věc. Asi by měla širší roznožení, kvůli nedorostlým jadýrkům, tak jí dávej přes jednorázovou plenku ještě obyčejnou složenou naširoko. Je to trochu omezující, ale ne natolik jako dečka. Já prý měla něco podobného, jenže před skoro 50 lety to bylo ještě trochu brutálnější než dnes. Měla jsem prý jakýsi postroj, který obepínal nohy a držel je v širokém roznožení, připoutaný řemínky k ramenům. Prý to bylo i dost tvrdé. Nic z toho si naštěstí nepamatuju a Alička si taky z toho mučení nic pamatovat nebude. Jestli ji chceš začít nost b šátku, začni hned, protože později už ji neuneseš. Nechápu proč bys ji nemohla nosit. Budeš mít asi trochu hyperaktivní dítko, ale to není překážka nošení dítěte. Já bych to tedy klidně zkusila a dokonce si myslím, že by se mohla i docela rychle uklidnit. Bude cítit tvoje tělo a bude se cítit v bezpečí. Nemusíš se bát, pokud tvoje dítě nedělá to, co by ve 4 měsících dělat mělo ( podle tabulek ). Všechno dohoní. Tak hold nebude chodit v 11 měsících, nebo v roce, ale až v roce a půl. No a co. Jednou to bude. Řiď se obyčejným selským rozumem a měj na paměti, že DÍTĚ NEPOTŘEBUJE DOKONALOU MATKU, DÍTĚ POTŘEBUJE MATKU SPOKOJENOU A SEBEJISTOU. Přijme její klid a sebejistotu a bude vyrůstat ve spokojeného člověka. Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem. Naslouchejjí a ona si sama řekne co potřebuje. Brzy se naučíš rozeznávat druhy pláče a zjistíš velmi rychle, jestli pláče, protože má hlad, nebo jí je zima, potřebuje přebalit, nebo ji trápí větry. Sleduj jak se vyjadřuje celým tělem. Všechni jednou přejde a na trápení s malým miminkem budeš jednou ráda vzpomínat a budeš ráda dávat k dobru, jak si se netrápila. Budeš jednou velmi hrdá na to jak jsi to zvládla. Věř matce 4 dětí. Když máš více dětí, poznáš jak je každé jiné. Dokonce i jednovaječná dvojčata se od sebe liší. ;-)  ;-)

10 Veki Veki | Web | 23. srpna 2017 v 12:37 | Reagovat

Ono je to s tou dokonalostí asi tak, že si ji musíme sami definovat... vsadila bych boty, že jsou matky, které si myslí, že jsou dokonalé a pro mě by jejich způsob výchovy byl nepřijatelný... TÁKŽE prďme na to. :-) Jasně, že člověk pochybuje a že zpětně si možná řekne, že to měl udělat jinak, ale to je, řekla bych, takový základní zákon bytí.

11 veruce veruce | Web | 23. srpna 2017 v 21:16 | Reagovat

Prakticky platí, že ta máma, která o sobě zdravě pochybuje, nemůže být špatná máma :-)
A jinak tedy můžu jen smeknout. Já si myslela, že je to s malým velmi náročné, protože to byl mazel a nenechal se odložit a protože pořád křičel. Nebyla jsem připravená na to, že některé děti nechtějí být v postýlce ani minutu denně a nečekala jsem, že prořve 7 hodin denně. O mém porodu jsi četla u mě, spánek malého a jeho ukřičenost a náročnost beze sporu pramenila z něj. To vím teď a kéž bych to věděla už tehdy. Kéž bych už před rokem a půl četla knihy od Alethy Solter (Moudrost raného dětství a Slzy raného dětství), to je něco, co by si měla přečíst každá nastávající máma, aby pochopila, proč některé děti pláčou víc než jiné.

Jinak malé přeju, ať se ze všech těch miminkovských neduhů vylíže, máte toho dohromady naloženo opravdu hodně. A že nepřibírá tabulkově? Podle fotek vážně podvyživeně nevypadá a každé dítě nemusí vypadat jako panáček od Michelinu 8-) A že se nechce nosit? Může to přijít časem. Malý se sice zase nechtěl vozit v kočárku, ale okolo 4 měsíců se nechtěl nosit ani v šátku, jen na rukou, potom už jsme na ven přešli na nosítku a nosí se do teď, dokonce jsem kupovala už druhé, protože z Manducy vyrostl :)

Jo a ještě k tomu času na šití a tak - já poprvé čas na něco jiného než sezení u počítače (když jsem s malým šátku hopsala na míči) měla poprvé tak v jeho 9 měsících, spíše ještě později. S náročnějším, resp. kontaktním dítětem se to dělat nedá, ale odměna za veškerou péči v prvním roce se dostaví hned v tom druhém. Takže nechť si všichni, kdož hlásají něco o rozmazlování společným spaním, nošením a nenechávám vyřvat, trhnou nohou a užijou si pak nesnesitelného puberťáka 8-)

12 zazvorek zazvorek | 28. srpna 2017 v 16:17 | Reagovat

Dámy, všem vám moc děkuji za podporu,alespoň nemám pocit, že jsem spadla z jiné planety na místo plné vyladěných zenových supermatek :-D

[7]: Tak tuhle zkušenost ti opravdu závidím. Na druhou stranu asi jsem aspoň sestřičkám v porodnici připravila některé zábavné momenty :-))

[8]: Alí, ty jsi taková moje záchrana, vždycky mě svými zkušenostmi dokážeš uklidnit, že se svět nezboří ;-) Musíme se vídat častěji! :-D
Jinak ti moc fandím, že pořád kojíš, z těch hloupých pohledů si nic nedělej, na nás všude zase blbě koukaj, že chudáka dítě krmím z flašky... si nevybereš.

[9]: Děkuji za milá slova podpory :-) Široké balení s plínou měla malá už v porodnici, ale na další kontrole už jí šoupli dečku, že jí prý široké balení nestačí... Teď začínám používat látkové pleny, tak to třeba tu hloupou dečku aspoň trochu nahradí. Jinak ten postrojek měla i moje ségra, jmenuje se to Pavlíkovy třmínky a vypadá to teda fakt strašidelně. Ségra to prý nosila tak dlouho, že se naši báli, že nebude chodit, a nakonec všechno rychle dohnala, takže doufám, že Alička nakonec taky zvládne všecko :-) Holt třeba se zpožděním... U toho nošení nejde ani tak o to, že by se jí to nelíbilo, v šátku se obvykle rychle krásně uklidnila, ale v poslední době se v něm hrozně zaklání a prohýbá a já ji takhle prostě nosit nechci, nepovolí se do takové té "žabičky" a nechci akorát podporovat její problémy :-( Jinak je rozhodně pravda, že miminko potřebuje sebejistou mámu, jinak je nervózní taky. Mně teď hodně pomohla krátká dovolená, na které jsme byli všichni tři - zklidnila jsem se, zjistila, že s Alicí zvládáme i polní podmínky a že mi je úplně jedno, co si o nás kdo kde myslí :-)

[11]: Jojo, o těhlech vašich bojůvkách se spaním jsem si u tebe četla ;-) Ale přesně jak píšeš - nebyla jsem připravená na to, že miminko prostě nemusí nutně prospat většinu dne, zato ho může většinu prořvat; obzvlášť když to naše šestinedělí skutečně prospalo jako Šípková Růženka. Nezdá se mi, že by Alice byla kdovíjak kontaktní, ale je fakt, že jinak než v náruči usnout neumí, jen výjimečně na hodně dlouhé procházce v kočárku (a to spíš usne nudou :-)) Každopádně vyžaduje, abychom si jí všímali, dělali s ní opičky, hráli si s ní a nosili ji v náručí, takže nějaká samostatná činnost pro mě přes den neexistuje, prostě to s ní nejde. Doufám, že se jednou ukáže, že to nasazení mělo na její vývoj kladný vliv :-D Jinak Manduku stále neodkládám, ale když jsem ji do ní tuhle šoupla, kroutila se jako hádě a chtěla okamžitě ven...A podvyživená opravdu není, ale přibírá hrozně pomaloučku, ona se prostě narodila veliká, a tak vypadá jako cvalda, i když je na váze zaseklá :-D

13 Veki Veki | Web | 31. srpna 2017 v 21:59 | Reagovat

[12]: Já si na tebe vzpomněla tuhle v čekárně u doktorky, byla plná matek, ale řeknu ti, že žádná z nich mi nepřipadala jako supermeganejlepší. Většina z nich na mě působila dost vynervovaně, možná až naštvaně...(rozhodně nechci nikoho soudit, je to jen můj pocit, seděla jsem tam mezi nimi hodinu, než jsme přišli na řadu).  Jak jsem tak začala přemýšlet, napadlo mě, že jsou tak vystresované možná právě proto, že se snaží být dokonalé a perfektní. A tak jsem si uvědomila, že to nejdůležitější (a psala to tady moje mamka) je, být v klidu a pohodě. Trošku si to užívat, možná se trošku dívat na svět dětskýma očima a být tu s dětmi, ne vedle nich. A to se ti určitě daří. A doufám, že aj mně (i přes všechny krize, zvědavé sousedky, babizny v MHD a prodavačky v márketu).

:-) A že jste vypadli na chvíli pryč je dobře - moc dobře vím, jak mi pomůže vypadnout z bytu, když je krize.

Tak zdar a sílu všem :-)

14 zazvorek zazvorek | 6. září 2017 v 22:54 | Reagovat

[13]: Tak to máš štěstí, protože mně se právě zdá, že všude potkávám jen vychechtané spokojené ženské, co mateřství aspoň naoko zvládají levou zadní :-) Na druhou stranu - většinou jsme jediné, kdo všude blbne, skotačí, dovádí, křičí a dělá neplechu, zatímco ostatní miminka jsou hodná, hrají si s hračkami a maminky se na ně smějou...toliko k tomu pohledu na svět dětskýma očima :-)
Tak hodně sil i vám a pořád tolik vyrovnanosti v životě, jako snad máš už teď ;-)

15 sugr sugr | E-mail | Web | 8. října 2017 v 17:23 | Reagovat

Nejkrásnější období mého života! :-)

16 zazvorek zazvorek | 8. října 2017 v 20:56 | Reagovat

[15]: Šestinedělí za nejkrásnější období svého života považovat rozhodně nikdy nebudu, ale s každým dalším měsícem mi to naše společné bytí připadá lepší a lepší :-)

17 Bára Bára | Web | 13. října 2017 v 23:16 | Reagovat

[6]: Nojo, poslední můj blog vzal za své (přestala jsem na něj psát) v těhotenství, kdy mi bylo pořád zle. Volné (někdy i nevolné) chvilky jsem prospala. A po porodu už na to není ta správná konstelace čas + chuť zároveň vůbec :-(

18 zazvorek zazvorek | 14. října 2017 v 21:30 | Reagovat

[17]: Rozumím, ale je to škoda. Pamatuju se, že jsem na tebe narazila u Lucie a teď jsem si nebyla jistá, jestli si tě spojuju se správnou osobou...:-) Taky mám od dob těhotenství útlum (hlavně proto, že většinu mých článků tvoří reporty z výletů, kterých je teď pochopitelně poskrovnu). I když teď zas mám nové velké téma - dceru... Tak třeba až ti dcera odroste, sedne na tebe zas múza a chuť do psaní ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.