Prosinec 2017

Světlo v obraze: když je umění až moc

18. prosince 2017 v 22:06 | zazvorek |  Na co se pěkně dívá


Antonín Slavíček - Park na Letné (?)

Svou první celodenní propustku od mateřských povinností jsem využila k cestě do Prahy s cílem navštívit dvě (tři) výstavy, které mají brzy skončit, a případně ve zbylém čase pokoupit ještě nějaké vánoční dárky. Mé velkolepé plány počítaly s tím, že zajdu na výstavy Světlo v obraze: český impresionismus - Inspirace blízké i vzdálené v Jízdárně Pražského hradu, Jaroslava Rónu v Domě U Kamenného zvonu a výstavu Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský - Renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem ve Valdštejnské jízdárně. Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že to byl nápad úplně absurdní a při cestě adventní víkendovou Prahou ucpanou davy turistů jsem z něj rychle vystřízlivěla...
Po dlouhých pošmourných dnech bylo zase jednou krásné mrazivé slunečné počasí, a tak jsem nejprve procházkou zamířila na Dyzajn market pro nějaké ty origoš dárky, než začne sněžit nebo než místo prodejců budou za stánky stát homole ledu. Kdysi jsem si na téhle akci koupila supr origami šperky na svou svatbu a ani tentokrát mě to tu nezklamalo; zcela (ne)čekaně jsem ale tentokrát nakupovala výhradně pro dceru... Sice je zatím v podstatě úplně jedno, jestli má na čepici berušku, lišku, jestli má rukavičky takové nebo makové, ale já se na bláznivých věcech pro ni zkrátka ráda realizuju. :-) Zasekla jsem se tu ovšem na šíleně dlouhou dobu, a tak už před polednem mi bylo jasné, že "umčo" tentokrát trochu ostrouhá. Volba nakonec padla na impresionisty, neb končí první a zajímali mě nejvíc.
Čímž se konečně dostávám k samotné výstavě.


František Kupka - Biblioman

Světlo v obraze je zatím největší výstava českého impresionismu, která nemá ambice menší než představit jej "v celé jeho velikosti, kvalitě a kráse, zároveň také přiblíží a nově osvětlí souvislosti vzniku impresionismu v Evropě a potažmo u nás." Představuje přes 500 děl od skoro 80 autorů; už to je důkazem, jak velkoryse ji autoři pojali. A rozhodně je skvělé, že se do tak velké akce pustili. Jenomže...
Na jednu návštěvu je to zkrátka moc. Je to nestravitelné a nekoukatelné.
Procházíte jednotlivými oddíly, členěnými tematicky dle námětů (Zahrady, Háje, Kouzlo venkova, Zimy atd.), středem vede Alej mistrů, kde jsou pro srovnání vystaveni zahraniční autoři, ústřední prostor tvoří sekce Opus magnum se sedmi díly, která jsou podle autorů těmi nejvýznamnějšími v českém impresionismu, a zcela na konci je připomínán Spolek výtvarných umělců Mánes (zal. 1887), který je zároveň autorem výstavy. To samo o sobě rozhodně není špatné členění, kdyby ale stěny nebyly obrazy přehlceny; visí tu jeden nalepený na druhém, navíc často rozmístěny nejspíš tak, aby se jich na stěnu k sobě vešlo co nejvíc (jinak si neumím vysvětlit, proč na jedné stěně visí obraz a o několik stěn dál k němu visí studie...). Třeba to někdo zvládá, ale já už na takovýhle způsob prezentace zvyklá nejsem. Myslím, že každé dílo si okolo sebe zaslouží trochu prostoru, a že celkově je člověk schopen pojmout jen jejich určité množství, aby je dokázal vstřebat, a nesplývalo mu to v sérii dvaceti "stejných" rybníků se stromy, deseti alejí, deseti folklorních děvčic, deseti čtenářek sedících ve stínu stromů... A i když jsou přístupy jednotlivých autorů ke stejnému námětu samozřejmě rozdílné, v takovém množství vám to už ani nepřijde. Miluji březové háje, které jistou dobu evidentně dost frčely. Jenže při tom množství už své kouzlo značně ztrácejí... A to tak nějak platí u všech sekcí. Na jednu stranu je pěkné, že je takhle jasně patrné, jak oblíbené ty které náměty byly, na druhou stranu z nich už pak nemáte potěšení.


Stanislav Lolek - Luhačovická alej

Autoři sice tvrdí, že chtěli postihnout vývoj českého impresionismu, různé jeho inspirace, deviace i opozice, ale popravdě tenhle koncept mi tu jaksi unikal. Spousta portrétů, zátiší a zejména plastik mi přišla úplně mimo, jejich zařazení mi tu připadalo neopodstatněné i tehdy, kdy termín impresionismus budete pojímat značně zeširoka. Tím zase zbytečně narůstá množství děl, které na vás čekají, a vy už se pak trochu ztrácíte v tom, o čem že vlastně výstava měla být.
Tedy, aby to někdo nepochopil špatně: ta výstava rozhodně stojí za vidění. Spoustu děl shlédnete poprvé (obrazy zapůjčovali kromě klasických institucí také soukromníci a aukční síně) a jsou to zkrátka opravdu krásné věci. A to, co už bylo mnohokrát vystavené jinde, zase vůbec nevadí vidět znovu (Preislerovo Černé jezero můžu vidět třeba stokrát :-)). Ale myslím si, že českému impresionismu by větší službu udělaly (dělají) dílčí tematické výstavy, do kterých se lze naplno ponořit, než jedna opulentní, ze které odcházíte vyčerpaní a jen s povrchním zážitkem...

Pokud je chcete stihnout, pospěště si, výstava končí 7. ledna.


František Kaván - Zasněžené stohy


A na závěr ještě čerstvá smutná zpráva:
Včera zemřel v úctyhodném věku 91 let úžasný malíř PAVEL BRÁZDA. Patřil k mým nejoblíbenějším českým umělcům a vždy jsem z něj měla dojem, že je skvělý i lidsky. A navíc v tak vysokém věku zůstávat aktivním umělcem a dokonce prostřednictvím počítače, to už svědčí o skutečné lásce k tvorbě. Zrovna poměrně nedávno jsem si podrobně prohlížela jeho osobní web, kde si můžete prohlédnout spoustu jeho děl... Mrkněte na něj, zaslouží si to.
Ať se Vám tam nahoře pěkně maluje i nadále, pane Brázdo.