Leden 2018

Vítání zimy, která nakonec nepřišla

18. ledna 2018 v 21:32 | zazvorek |  Alice v Říši divů
Anebo že by ty vánice a kalamity ohašovaly, že si to zima rozmyslela a přeci jen se uráčí sestoupit na naši zem?

Dlouhá odmlka není způsobena obrovským množstvím zážitků, kvůli kterým bych nestíhala psát, ale spíš starostmi s tou naší kalupinkou. Zejména vánoční svátky byly jako zlý sen, ale rozhodla jsem se, že o těch špatných věcech psát nebudu, protože - alespoň ohledně dětí - vzpomínat se má jen na to veselé...;-)

A co je u nás nového?
S Alicí je velká legrace. Sice bohužel stále neleze, což mě trochu trápí, na druhou stranu se bleskurychle přeplazí, kamkoliv potřebuje, klečí, houpe se, sedá si z různých pozic do různých pozic (leckdy hodných hadí ženy :-)), otevírá a zavírá dveře a skříňky, dokáže překonat práh, aby se dostala do vedlejších místností, snaží se vytahovat o krabice nebo nábytek do zvýšeného kleku (ale stejně jako u lezení jí to vždycky podjede a spadne na kušnu), vytahuje věci z poliček (miluje zejména elpíčka), krade mi lžíci při krmení, stále dokonaleji umí ovládat hi-fi věž, napodobuje všechno, co se jí líbí, dělá opičárny, předvádí se... Nejoblíbenější hračky jsou momentálně hřeben (její i můj), zubní kartáček (její i můj), pantofle, knížky (které ovšem nečte kultivovaně, ale dělá z nich salát) a plastové kroužky, které se navlékají na kužel. Abychom ji trochu popostrčili k lezení (a na našich podlahách jí to neklouzalo) a válela se na teplém a měkkém, pořídili jsme jí nový velký koberec; samozřejmě se ovšem povaluje všude možně, jen na něm ne :-) Přesně v osmi měsících se jí konečně objevily první dva zuby, o měsíc později třetí a čtvrtý se klube. Což je přirozeně doprovázeno mrzutostí, brekotem, nespavostí, nechutenstvím a ocucáváním všeho včetně podlahy a mých rukou... Nadějně vyhlížíme ty krásné časy, kdy budou venku všechny a bude klid!:-)

(Vůbec netuším proč, ale nejdou mi sem nahrát fotky z mobilu. Resp. nahrávají se úplně překlopené a i když je všemožně přetáčím, tenhle blog je nedokáže překousat tak, aby se nahrály normálně. Takže z momentek Aliččina řádění nic nebude.Grr.)

Vánoce sice byly o nervy, ale o rozbalování dárků nemohla Alice samosebou přijít...




Alice taky měla svátek, takže samozřejmě dostala kytičku jako každá správná ženská...:-)


Vzhledem k příšernému počasí nevýletujeme, jen chodíme na procházky. Na začátku prosince jsme zažili první pořádné mrazy, když jsme cestou za jednou z babiček zastavovali v Kadani. Bylo nádherně - mrzlo, až praštělo, foukal ledový vítr a svítilo slunko. Chyběl už jen bílý sníh a byla by to zima přesně podle mých představ :-) To jsem ovšem nevěděla, že to je vlastně naposled, co je takhle krásně...


...Asi o týden později, když jsme se jeli podívat do vánočních Zubrnic, jsem už konečně měla pořízenou zateplovací kapsu na nosítko, která rovnou prošla zatěžkávací zkouškou v lehké vánici. Fotka je pořízená asi dvě minuty předtím, než se z nebe začalo snášet to bílé cosi...:-)


Pravda, slunce nás poctilo svou návštěvou ještě jednou, a to právě u babičky. Alice dokonce viděla i krásně bílý sníh. Pak se zima odporoučela a její místo převzaly deště, bláto a inverze. Tyhlety zimy nezimy nesnáším.


Přeji vám všem krásný začátek nového roku!!